Vydaváme nejen své oficiální tiskové výstupy, ale naši představitelé poskytují elektronickým i tištěným médiím rozhovory a komentáře. Ve formuláři níže můžete zadat, čí názory a z jaké oblasti chcete vyhledat.
Přerozdělovat migranty, kteří přijíždí na lodí, je nemoudré, protože, vzala jsem si konkrétní data, z migrantů je 18 procent Tunisanů. Určitě nechceme lidi z Tunisu přerozdělovat po Evropě. Jde o to, rozdělit lidi, a to umíme, na ty, kteří nemají šanci dostat azyl a nedostávají ho v Evropě.
V tomto souhlasím s prezidentem Trumpem, který, přestože se chová v mnoha oblastech velmi nefér, tak v této otázce je na místě, aby všichni dávali odpovídající částku. V našem případě je to asi polovina toho, k čemu jsme se zavázali.
Už jste se zeptali vašeho kandidáta na senátora, jaký je jeho postoj k referendu? Myslím, že byste měli. Právě senátoři jsou v současnosti zásadními obránci našeho ústavního systému a je otázkou, zda jimi zůstanou i nadále.
Říkáme, že můžeme přijmout azylanty. Ale abychom Tunisany rozváželi po Evropě, když dopředu víme, že nemohou dostat azyl, to opravdu není projev humanity.
Ve chvíli, kdy už jsou migranti u italských břehů, tak řešením je spolupráce s libyjskou pobřežní stráží. Řešení je dokonce na jižní libyjské hranici, protože lidé, kteří do Evropy přicházejí, nejsou z Libye. Jsou to převážně lidé ze střední Afriky.
Faktem je, že Evropa sousedí s Afrikou, ze které do Evropy po desítky let chodí migranti. Je zcela zřejmé, že v tuto chvíli je to pro Evropu velký problém a že musíme mít nějaký společný postup, jak to řešit, aby se proudy, které jsme zažili i před několika lety, zastavily.
Rozdávání peněz vám umožňuje rostoucí ekonomika, růst však nemusí trvat věčně. Uvědomujete si, že tyto vaše sliby zatíží státní rozpočet na dlouhá léta?
Kladli jste si někdy otázku, jak probíhá pracovní den poslance? Podívejte se na den s Helenou Langšádlovou.
Důležité je to vyšetřit. Tomu mělo přispět navržené usnesení na půdě OSN. A to bylo vetováno Ruskem. Situace je tragická. Syřané jsou již mnoho let vystavováni obrovskému tlaku a nebezpečí, a to jak ze strany svého vůdce, tak donedávna ze strany Islámského státu.
Častým argumentem, proč dnes dělá Rusko agresivní zahraniční politiku, je tvrzení, že Rusku byl v 90. letech dán závazek, že se NATO nebude rozšiřovat. A když se rozšířilo, tak to Rusko opravňuje k expanzivnímu chování.
