Předseda karlovarské TOP 09: Hybridní válka tu probíhá už řadu let. Je potřeba změnit zákony

Jaká témata chcete ve sněmovně řešit?
Primárně je to bezpečnost – nejen ve smyslu obranných témat nebo výdajů na společnou obranu ve výši 5 % HDP, ale také z hlediska kyberbezpečnosti, a především silné ekonomiky.

Jsem podnikatel už 19 let a vnímám bezpečnost i jako důsledek zdravé ekonomiky. Silná ekonomika znamená funkční podnikatelské prostředí, které generuje hodnoty, zaměstnává lidi a není pod vlivem nepřátelských mocností. Pokud bych se tedy dostal do sněmovny, chci se věnovat zejména podnikatelskému prostředí a obraně.

Pro náš kraj konkrétně mám v plánu přivést investora z obranného průmyslu. Vycházím z toho, že máme závazek vynakládat 5 % HDP na obranu, a je škoda, aby Karlovarský kraj tuto příležitost nevyužil. Mám zjištěno, že firmy z obranného nebo technologického průmyslu vytvářejí pracovní místa s přibližně o 20 % vyššími platy oproti běžným průmyslovým pozicím. I to je důvod, proč podporuji příchod takového investora.

Karlovarský kraj je dost přehlíženým regionem, má pověst nejhoršího kraje, který je nejmenší, nejslabší, a navíc se vylidňuje. Proč má takové problémy?
Jak jste řekla, je to nejmenší kraj, a tedy i jeho zastoupení ve státní správě je velmi omezené. Ve sněmovně má kraj jen pět poslanců, a podle toho, jak budou rozděleny hlasy z korespondenční volby, by se příště mohlo stát, že bude mít dokonce jen čtyři. Ta síla je tedy velmi omezená.

Historicky je to dáno i tím, že po druhé světové válce byl kraj po odsunu Němců osídlen lidmi bez hlubších kořenů k regionu, podobně jako Ústecký nebo Moravskoslezský kraj. Já to nyní vnímám i z pohledu kampaně, kdy je velmi složité dělat kampaň jako například na Jižní Moravě. Tam je běžné, že se lidé setkávají, grilují, tráví čas společně. Tohle se u nás neděje, tím, že k sobě nemáme tak blízko a nemáme kořeny. A v neposlední řadě je to dáno i tím, že mladí a ambiciózní lidé často odcházejí, a kraj se tak nejen vylidňuje, ale i stárne.

Co považujete za to hlavní, co by se v kraji mělo řešit?
Nelze to zúžit na jedno jediné téma, nazval bych to takovým balíkem. Často se mluví o potřebě veřejné vysoké školy, a já ji rozhodně podporuji. Ale sama o sobě nestačí. Když se o tom bavím s lidmi, tak říkají, že to není ten základní problém, studovat se dá v Praze, ale chybí motivace se vrátit, protože není dostatek dobře placené práce ani kvalitní zázemí pro život.

Karlovarsko má krásnou přírodu, výborné služby v oblasti wellness, turistiky, cyklistiky, ale pokud má člověk ambici žít zde a vydělávat nadstandardně, je to problém. Nebo musí do Německa, což se často děje. A paradoxně se mi stává, že právě tito lidé jsou našimi největšími kritiky, podporují strany jako SPD nebo ANO, které otevřeně říkají, že chtějí vystoupit z EU. To mi přijde jako bizarní, protože právě díky EU mohou tito lidé pracovat v Německu.

Změna tedy musí zahrnovat kvalitní pracovní příležitosti, vysokou školu jako doplněk, ale také kulturní a volnočasové vyžití. Naštěstí se daří dokončit dálnici D6, což výrazně zlepší dopravní napojení na Prahu, a to je pro rozvoj klíčové.

Co se týče vysoké školy v Karlovarském kraji, cesty pro její vznik jsou dvě, buď na základě změny zákona, kterou by vznikla vysoká škola Karlovarského kraje, nebo vznikem vysokoškolského ústavu pod hlavičkou Západočeské univerzity. Kterou cestu byste podporoval?
Za mě je perspektivnější a jednodušší cestou právě pobočka vysoké školy, například Západočeské univerzity. Při současném počtu obyvatel, necelých 300 tisíc, bychom neuživili samostatnou univerzitu. Pobočka je tedy reálnější a schůdnější varianta.

Trochu šťouchnu do konkurence, paní hejtmanka (Jana Mračková Vildumetzová (ANO), pozn. red.) přišla s návrhem vytvořit samostatnou univerzitu Karlovarského kraje. Bohužel to byla podle mě pouze PR akce. Kdyby se ona i její hnutí raději přidali k návrhu na zřízení pobočky, který byl už částečně připraven bývalým hejtmanem, byli bychom mnohem blíž cíli.

Jsem rozhodně pro pobočku Západočeské univerzity, ať už v Karlových Varech, Chebu nebo třeba v Sokolově. Ostatně část ekonomické fakulty v Chebu stále funguje. Miroslav Plevný, dnes senátor za obvod za STAN, byl dlouhá léta děkanem této fakulty.

Karlovarský kraj se opakovaně objevuje v debatách o slučování krajů. Nebylo by právě to řešením některých problémů, které zmiňujete?
Nemyslím si. Řešili jsme to v momentě, kdy s touto vizí přišel náš poslanec Miloš Nový z Plzeňského kraje. Pokud se oprostím od nějaké řevnivosti, což beru spíš jako nadsázku, tak musím říct, že k tomu vůbec nezazněla žádná konkrétní představa, jak by to fungovalo. Nebylo řečeno, jestli by centrum bylo v Karlových Varech, nebo v Plzni. Protože i Plzeňský kraj je podle mě rozdělený – Plzeň a její okolí tvoří jeden region, ale další oblasti jsou výrazně odlišné. Například Tachovsko, které je zčásti v Plzeňském a zčásti v Karlovarském kraji. Tam se rozvinuly průmyslové zóny a zároveň přibylo levné pracovní síly ze zahraničí, a začíná tam být problém s bezpečností. A to je úplně jiná situace než v Karlových Varech.

Celková myšlenka slučování obcí nebo krajů není podle mě špatná a do budoucna bychom o tom opravdu měli debatovat. Já osobně jsem pro, abychom slučovali i obce, i když je to legislativně mnohem náročnější, protože to vyžaduje změnu ústavního zákona. Přesto je to cesta, jak stát zefektivnit. Ale v tuto chvíli je v celé věci tolik neznámých, o kterých se ani nediskutuje, že si myslím, že to v příštích pěti až deseti letech nebude aktuální téma.

Karlovy Vary byly dlouhodobě spojovány s vlivem ruských občanů i kapitálu. Jak silný je ruský vliv dnes?
Určitě o něco zeslábl v důsledku války a zavedených sankcí. Ale historicky byl ten vliv obrovský. Pamatuji si z dětství, jak moji rodiče odmítali chodit na kolonádu, protože se tam mluvilo prakticky jen rusky, nápisy byly v ruštině a lidem to vadilo. Na druhou stranu lidé říkali, že díky penězům z Ruska se Vary zvedly. Těžko to mohu objektivně posoudit, protože jsem v té době byl ještě malý. 

Ale řekl bych, že ta vzestupná křivka se po roce 2022 zastavila. Má to i nevýhody, že mnoho nemovitostí v Karlových Varech je teď prázdných, jejich ceny jsou extrémně vysoké a nesedí s cenovou mapou města. Důvodem je, že je vlastní různé ruské skupiny nebo jednotlivci, kteří je drží jako investice a nechtějí je prodávat.

Ten původní vliv v devadesátých letech bych přirovnal k tomu, že si z Karlových Varů udělali zahrádku – jezdili sem různí vlivní lidé, včetně politiků, aby si odpočinuli. Na druhou stranu se ale chovali jako nájezdníci. O tom mimo jiné pojednává i kniha Ruský klondike v Česku, kde se zmiňuje i jméno paní Doubové, tehdejší šéfky stavebního úřadu v Karlových Varech. Ta údajně umožňovala Rusům dělat, co chtěli, bez ohledu na zákony. Tehdy se proti tomu nikdo výrazně nepostavil.

Změna začala až po invazi na Ukrajinu, ale bohužel to jde velmi pomalu. Obávám se, aby Karlovy Vary nebyly využívány jako jakýsi trojský kůň, kam se přesouvá zázemí poté, co jsme „agenty“ vyhnali z Prahy. Když se podívám na některá jména a vazby… Mířím tím konkrétně na paní Asmat Šanavu, u které se prokázaly vazby na paní primátorku. Samozřejmě není z ničeho obviněna, nejsou konkrétní důkazy o nekalé činnosti, ale její napojení na skupiny, které jsou známé tím, že pracují pro nepřátelské mocnosti, je podle mě minimálně důvod k velmi důkladné kontrole.

Chtěl bych se zbavit naivity, že když je válka relativně daleko – 800 kilometrů od našich hranic – tak nás se to netýká. Hybridní válka tu probíhá už řadu let a bude pokračovat. Právě její podstata spočívá v tom, že skrze různé skupiny ovlivňuje nepřátelská mocnost veřejné mínění a chod státu. A obávám se, že to se stále děje i v Karlových Varech.

A jaké je tedy řešení?
Změna zákonů. Ať už jde o legislativu týkající se praní špinavých peněz, nebo o zpřísnění pravidel prokazování vlastnické struktury. Zároveň je důležité, aby stát jednal pružně – pokud se objeví podezření, že je majetek financovaný z nelegálních či nepřátelských zdrojů z Ruska, tak nesmíme být bezzubí. Ostatně ještě před pár lety nás Evropská komise kritizovala, že jsme jeden z nejpomalejších států v přijímání pružných opatření. To je špatně, a pokud by se ve sněmovně našla politická shoda – a já věřím, že ji najdeme, protože jsem optimista a doufám, že budeme ve vládě – pak by to měl být jeden z domácích úkolů, který musíme rychle odpracovat. Nejde přitom jen o Karlovy Vary. Týká se to bezpečnosti celé země.

Proč se podle vás tento problém tak dlouho nepodařilo vyřešit?
Vidím v tom kombinaci dvou faktorů. Zaprvé laxnost. I když jsem zatím nebyl ve sněmovně, vím, jak politika funguje. Když problém nikoho „nepálí“, řešení se odkládá a trvá neúměrně dlouho. A zadruhé vliv Ruska, který tady dlouhodobě byl a do určité míry trvá. Stačí se podívat, bohužel, i na některé nejvyšší představitele, které jsme měli – oba naši bývalí prezidenti se nikdy netajili svými kontakty s Ruskem. Nedovolil bych si je podezřívat z toho, že jsou agenti, ale jejich veřejné postoje velmi často odpovídaly ruským narativům a sdíleli názory, které šířila ruská propaganda, nebo čínská. Dnes se zaměřujeme hlavně na Rusko kvůli válce na Ukrajině, ale nesmíme zapomínat ani na Čínu.

Jaký máte názor na konfiskaci ruského majetku v Evropě? Téma nyní otevřel europoslanec Ondřej Kolář v europarlamentu, ale na národní úrovni se k tomu nikdo moc nemá.
Je to komplikované z hlediska mezinárodního práva. I když si uvědomujeme, že je to naše slabina, pořád platí, že chceme být právní stát, tedy respektovat zákony a pravidla. To je základ demokracie, kterou hájíme. Oproti tomu Rusko mezinárodní právo porušuje.

To nás trochu oklešťuje. My uvažujeme, že zkonfiskujeme majetek, protože patří státu, který vede válku proti Ukrajině. Ale co potom? Válka skončí a Rusko se začne domáhat navrácení majetku přes mezinárodní soudy. A já si netroufnu předpovědět, jak by soud rozhodl. Takže za mě konfiskace ano, ale pouze pokud existují relevantní důvody. Nemůže to být na základě emocí typu „pomstíme se“. Mohlo by se nám to vymstít.

Na druhou stranu, pokud se prokáže, že konkrétní majetek slouží zájmům cizí mocnosti, která přes svoje tajné služby vede vlivové operace, pak nevidím důvod, proč by dotyční lidé měli mít přístup do České republiky, a ten majetek by měl přejít do vlastnictví státu.

Přiznávám, že neznám detailní podobu návrhu, se kterým přišel Ondřej Kolář, ale obecně konfiskaci podporuji. Jen musí být podložena silnými bezpečnostními důvody, aby se to celé neobrátilo proti nám.

Bylo by to tedy za vás jedno z možných řešení pro ruský majetek v Česku a Karlových Varech?
Ano, ale pouze v případech, kdy bude jasně prokázáno, že majetek slouží k nekalým záměrům, například jako základna pro tajné služby. Pak jednoznačně ano.

Navíc je tu i otázka, že ten majetek často generuje zisk. A právě ten zisk může být následně použit k ovlivňování – přes PR kampaně nebo financování politických aktivit. To je špatně. Určitě bych zpřísnil proces zmrazování a hlavně rozkrývání vlastnických struktur. Dnes sice Finanční analytický úřad na některé věci přijde, ale nemá dostatečné pravomoci k tomu, aby mohl rychle a efektivně jednat. Od chvíle, kdy úřad řekne „tady je něco špatně“, do okamžiku, kdy se skutečně zmrazí majetek, uběhne příliš mnoho času. Během té doby může „nekalá mocnost“ s majetkem manipulovat, a to si prostě nemůžeme dovolit.