S výroky ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka osobně nesouhlasím. Navíc bych rád upozornil, že k výrokům, které pan Zaorálek sděluje jako pozici České republiky na návštěvě komunistické Číny, nebyl žádný důvod. O samostatný Tibet koneckonců neusiloval ani Dalajlama, šlo mu o dodržování lidských práv a jistou míru autonomie.
Počkám si tedy, až pan ministr zahraničí přijede a jasně řekne, zda s čínskými představiteli o dodržování lidských práv hovořil.
Obecně ale mohu říct, že nesdílím názor vlády v tom, že rezignace na dodržování lidských práv ve světě bude zázračným lékem pro českou ekonomiku.
Jednostranná adorace tohoto přístupu obrací kormidlo české zahraniční politiky jiným směrem a navíc kazí snad jedinou její značku. Značku, která byla ostatními státy nejen vnímaná, ale dokonce i respektovaná.
Rozvíjet vzájemné vztahy v ekonomice lze i bez toho, aniž by země změnila své názory. Zvláště v takovém případě, kdy se jedná o její dlouhodobé konzistentní a předvídatelné stanovisko. Takovému postoji rozumějí v Čině i v Rusku, škoda jen, že tomu nerozumí ČSSD.
29. 4. 2014
