Liberecký zpravodaj vydává 11 x ročně magistrát města jako „Noviny pro občany Liberce“. Píše se v něm, co zajímavého se událo, děje nebo bude dít. Tiskovina, která vychází v počtu 50 000 kusů a kterou příjemci obdrží zcela zdarma, je samozřejmě také mocným politickým nástrojem. Aby nebyl jen hlásnou troubou vládnoucí garnitury, usnesli se liberečtí radní, že prostor v něm dostanou i opoziční zastupitelé. Háček je v tom, že jenom někdy. Nebo jenom, když se to hodí.
Usnesení Magistrátu hl. m. Prahy ve věci zrušení souhlasu s obnovou Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí se nyní už netýká ani tak konkrétní záležitosti, ale skrývá v sobě nebezpečí precedentu - schválení násilného, trestného činu a vytváření právní nejistoty pro občana. proto by měl občan - volič pečlivě zvažovat, komu dá ve volbách hlas a právě hlasování zastupitelů jednotlivých stran může být dobrým vodíkem.
Uvažovat s rozumem, to některým ambiciózním politikům chybí. Sledoval jsem výstup pana Stropnického v televizní debatě. Téma spádovost škol, se kterou úzce souvisí plošné rušení škol specializovaných.
Václav Horáček obhajuje mandát poslance za TOP 09 v letošních parlamentních volbách. Jak sám říká, není potřeba vymýšlet ani Ameriku, ani velká slova a plané sliby. V politice už nějakou dobu je a řídí se dvěma základními pravidly – uchovat si zdravý selský rozum a zůstat nohami na zemi.
TOP 09 je symbolem demokracie a svobody. Je jedinou stranou, která jasně a dlouhodobě deklaruje, že nepůjde do koalice s hnutím ANO.
Zatímco ODS a ČSSD nám na svých kandidátkách nabídly známé tváře českolipské politiky, TOP 09 voličům na čtvrtém místě představuje překladatele, milovníka hudby a sportovce Michala Prokopa.
Podle ODS ano, v kritice inkluze se pak zvláště angažuje Václav Klaus ml. Tento názor nesdílím, i když vnímám problémy, které přináší.
Sedmičkou na kandidátce TOP 09 je můj bývalý student, nadšenec do filozofie, hudby, ale i chemie. Jan Ševčík, zástupce ředitele Základní umělecké školy v České Lípě. Zajímalo mě i u něj, jak k politice dospěl.
Když jsem byl malý, jezdil jsem k babičce do Hlásné Lhoty. Pracovala, tak jako téměř všechny venkovské ženy té doby, v JZD. Chodívala např. jednotit a okopávat cukrovou či krmnou řepu.
Proč ministr obrany vrací peníze zpátky do rozpočtu? Napadá mě snad jen to, že vojenské zakázky jsou vždy trochu „třaskavé“. Takže zde nejspíš jen chybí osobní odvaha, ochota postavit se k potřebám vojska čelem a nákupy prostě provést.
