Před 6 lety, 18. prosince 2011 zemřel Václav Havel, jedna z nejvýraznějších osobností našich dějin.
V 60. letech 20. století pracoval v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). V době Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem okupací naší země státy Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z nejvýznamnějších disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích Charty 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž. Za to ho režim opakovaně věznil. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978).
Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem České republiky. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy a výrazně přispěl ke vstupu nástupnické České republiky do NATO v roce 1999. Výrazně prosazoval také přijetí země do Evropské unie.
Václav Havel se vryl zlatým písmem do srdcí lidí velké části světa. Podílel se na zviditelnění naší země v zahraničí. Jeho myšlenky jsou stále živé. Bojoval za liberální demokracii, která je trnem v oku současnému premiérovi Babišovi.
