Senátní výbor pro obranu upozorňuje, že snížení výdajů pro armádu, s nímž přišla nová vláda, odporuje zákonu i závazkům daným Severoatlantické alianci. Postupuje vláda Andreje Babiše zásadně jinak než vláda předchozí? Vladimír Kroc se zeptal předsedy výboru, senátora Pavla Fischera.
Ve středu jste zveřejnil stanovisko vašeho výboru, podle kterého by ministr obrany mohl svým jednáním poškodit dobré jméno České republiky a také bezpečnostní zájmy státu. Proč?
Jednání bylo dlouhé a velmi podrobné. Pan ministr se ho ale osobně nezúčastnil, takže probíhalo bez jeho přítomnosti. Neřešili jsme jen priority, které sám označil za klíčové a které si bezpochyby zaslouží pozornost, ale také jeho odmítání setkat se se svým ukrajinským protějškem, tedy s ministrem obrany Ukrajiny.
Dalším tématem byl návrh rozpočtu. Přestože ministr dříve deklaroval, že výdaje na obranu letos dosáhnou alespoň 2 % HDP, předložil Poslanecké sněmovně návrh, ve kterém kapitola Ministerstva obrany počítá pouze s 1,76 % HDP. Tento návrh je tak podle mého názoru v rozporu se zákonem o financování obrany. Ministr by měl předkládat návrhy, které jsou v souladu s platnou legislativou České republiky.
Na jednu stranu jde o velmi ostré prohlášení, na druhou stranu používáte podmiňovací způsob. Je to dáno vaší diplomatickou zkušeností, že formulujete opatrněji?
Možná zatím nemáme všechny informace a věřím, že nám pan ministr své kroky přijde vysvětlit. Na přijatém usnesení navíc panovala poměrně široká shoda, nejde tedy pouze o můj osobní názor.
Pro Forum 24 jste však následně uvedl, že se ministr Zůna chová jako sabotér. To už je poměrně silné vyjádření.
Tomu ale předcházelo 30. veřejné slyšení Senátu k obranyschopnosti státu, které se konalo den předtím. Pan ministr Zůna byl pozván do bloku věnovaného krizovému řízení a úkolům ozbrojených sil. Nejenže se nezúčastnil, ale neposlal za sebe ani žádného zástupce. Když se mě následně novináři ptali na můj názor, uvedl jsem, že mám pocit, že tím sabotuje práci ústavních institucí. Pokud se jedná o obranu státu, je účast ministra na jednání parlamentu podle mého názoru jeho povinností.
Jak si vysvětlujete nulovou účast členů vlády na úterním veřejném slyšení Senátu věnovaném Ukrajině?
Připadá mi to jako provokace, jako projev neslušnosti a také jako selhání. Pozváni byli Andrej Babiš, Karel Havlíček jako ministr průmyslu a obchodu, stejně tak ministr vnitra i ministr obrany.
Osobně musím říct, že bylo velmi cenné přivítat Petra Pavla, protože debata se skutečně týkala obrany státu a odolnosti společnosti. Pokud se však vláda takového jednání neúčastní, je to problém. A vzhledem k tomu, že její zástupci byli řádně pozváni, je ten problém o to závažnější.
Jaromír Zůna svou účast původně přislíbil, později se však omluvil s odůvodněním, že má plánované velitelské shromáždění. Náčelník Generálního štábu Karel Řehka i vrchní velitel ozbrojených sil, prezident Petr Pavel, se slyšení v Senátu zúčastnili.
Ano, a velmi aktivně. Kdybychom se podívali do kalendáře pana ministra, mám dojem, že měl ten den také setkání s olympioniky, takže chápu, že časově mohl být vytížený – to ale říkám s určitou nadsázkou. Pokud má někdo k dispozici šoféra a maják k tomu, je v Senátu během několika minut.
Jak rozumíte slovům premiéra Andreje Babiše, že má důležitější program a že válka na Ukrajině byla tématem předchozí vlády Petra Fialy? Podle něj Ukrajina není prioritou a válku mají vyřešit Donald Trump, evropští lídři a Volodymyr Zelenskyj.
Naše veřejné slyšení se týkalo obranyschopnosti státu. A za obranyschopnost státu podle zákona odpovídá vláda. Panu premiérovi bych tedy připomněl, aby netvrdil věci, které nejsou pravdivé. Nese za tuto oblast ústavní odpovědnost.
Když se podíváme například do Rakouska, tedy do neutrální země jižně od nás, prezident Alexander Van der Bellen tam hovoří o potřebě rozšířit vojenskou službu, která je nyní jen několikaměsíční. I neutrální Rakousko tedy bere otázku obrany velmi vážně.
Německo spolu s Velkou Británií vyzývají k posilování obrany států i celé Evropy, protože slabost podle nich provokuje Rusko – a česká slabost by nebyla výjimkou. Pod tuto výzvu se podepsali náčelníci generálních štábů obou zemí.
V Polsku ministr zahraničí Radosław Sikorski zdůrazňuje, jak důležité je si v této citlivé době uvědomit, že cílem Ruska je vyvolávat strach, rozdělovat společnost a oslabovat důvěru v demokratické instituce.
Domnívám se, že by zcela postačilo, kdyby pan premiér věnoval pozornost klasifikovaným informacím, které pravidelně dostává od zpravodajských služeb, případně aby sledoval veřejně dostupné informace. Pak by si musel být vědom toho, že bezpečnostní hrozby jsou reálné.
Rozhodnutí současné vlády neposkytnout Ukrajině bitevní letouny L-159 k boji proti ruským dronům označil výbor pro obranu za politováníhodné. Je tato věc definitivně uzavřena? Zůstanou letouny nadále ve výzbroji české armády?
Od pana premiéra jsme slyšeli, že je tato záležitost uzavřena. My nechceme vládu nahrazovat. Naší rolí je ji kontrolovat a vést k odpovědnosti. V tomto ohledu tedy bereme jeho vyjádření na vědomí.
Ukrajina měla o české bitevníky zájem zejména pro boj s drony, a podle dostupných informací by se bez nich česká armáda obešla.
Jsem přesvědčen, že pokud armáda opakovaně vydala vojenské doporučení ve prospěch poskytnutí části těchto letounů, bylo možné k takovému kroku přistoupit.
Ministr obrany dosud nenavštívil bojující Ukrajinu ani nereagoval na opakované žádosti ukrajinského ministra obrany o jednání. Proč je to podle vás důležité?
Ukrajina je dnes hlavním bojištěm. Testují se tam senzory, nové technologie, bezpilotní prostředky, ale zároveň se používá i klasická těžká technika – dělostřelectvo, tanky či obrněná vozidla. Obstát v takovém prostředí je mimořádně náročné a ukrajinské armádě se to daří.
Je v našem vlastním zájmu porozumět tomu, jakým způsobem toho dosahují, a učit se z jejich zkušeností. Přenos těchto poznatků by měl být úkolem vlády České republiky. Předchozí vláda v tomto směru nepostupovala ideálně – počet vojáků či expertů, kteří by mohli zkušenosti systematicky přenášet, byl omezený. Dnes je situace podle mého názoru ještě méně uspokojivá. Ministr Zůna by se neměl vyhýbat kontaktu se svým ukrajinským protějškem. Je to v zájmu České republiky.
Co bude pokles výdajů na obranu pro resort reálně znamenat? Do jakého světla nás vlažný postoj k obraně staví před spojenci? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.
