Otys: Bez Ukrajinců by se česká ekonomika zadrhla. Okamura nabízí recept na chaos
Debata o zaměstnávání cizinců v Česku se znovu dostává do popředí. Předseda SPD Tomio Okamura volá po zpřísnění podmínek pobytu Ukrajinců a jejich práce v Česku. Tvrdí, že tím ochrání české pracovníky. Jenže realita trhu práce, kterou dnes zažívají tisíce podnikatelů, říká něco úplně jiného. Nejde o ideologii. Jde o fungování ekonomiky.
V Česku dnes žijí statisíce lidí z Ukrajiny, z nichž zhruba čtvrt milionu pracuje – legálně, platí daně, odvody a zaplňují místa, která dlouhodobě neumíme obsadit domácí pracovní silou. Jsou ve stavebnictví, průmyslu, logistice, gastronomii, službách i sociální péči. Ovšem nejistota kolem budoucnosti dočasné ochrany je dnes jedním z největších rizik pro zaměstnavatele. Pokud by po uzavření příměří na Ukrajině nebyl jasný plán, hrozí scénář, kdy by stovky tisíc lidí musely z Česka odejít jen proto, aby si „formálně“ vyřídily víza jinde.
Takový výpadek pracovní síly by mohl vážně ohrozit – až paralyzovat – českou ekonomiku. To není přehánění. To je prostý popis závislosti trhu práce na lidech, kteří tady dnes pracují.
Malí a střední podnikatelé jsou v tom nejzranitelnější
Velké firmy mají HR oddělení, právníky a zdroje. Malí a střední podnikatelé ale nic z toho často nemají. Právě oni dnes narážejí na největší překážky:
- zaměstnávání cizinců je administrativně složité a drahé,
- většina kvót jde přes vládní programy, do kterých se malé nebo začínající firmy vůbec nedostanou,
- mimoprogramové kvóty jsou rychle vyčerpány,
- stát není schopen nabídnout jednoduchý přechod z dočasné ochrany na standardní zaměstnanecké karty.
Výsledek? Podnikatel, který má zakázky a poptávku, tak nemá lidi. A pokud by stát pod tlakem populismu pobyt Ukrajinců ještě ztížil, malé firmy by byly první, kdo to odnese. Zpožděné zakázky, rušení provozů a v krajním případě krachy.
Náhrada „jinými národnostmi“ není jednoduchá
Často slyšíme argument: „Když ne Ukrajinci, přijdou Filipínci, Mongolové, Vietnamci.“
Jenže i tady realita naráží na systém. Kvóty pro Filipíny nebo Mongolsko dnes zůstávají z velké části nevyužité. Proč?
- vyšší náklady,
- jazyková bariéra (mnoho firem není připraveno fungovat v angličtině),
- složitý a pomalý vízový proces,
- a opět: malé firmy se k těmto programům prakticky nedostanou.
Ukrajinci mají totiž jednu zásadní výhodu. Rychlou integraci do pracovního prostředí. A stát s tím musí pracovat, ne bořit.
Okamura? Jednoduchá hesla, složité škody
Návrhy Tomia Okamury ignorují ekonomická fakta. Zpřísnění pobytu Ukrajinců by nezvýšilo zaměstnanost Čechů, ani nezlevnilo práci, a už vůbec by nezlepšilo životní úroveň „našim lidem“. Naopak by ohrozilo firmy, zvýšilo ceny služeb a oslabilo konkurenceschopnost Česka. To není ochrana českých pracujících. To je hazard s ekonomikou, který odneseme všichni.
Je ale fér říct i druhou věc. Stát a předchozí vlády včetně naší selhaly v přípravě dlouhodobého řešení. Dočasná ochrana byla nutná a správná. Ale neexistuje jasný plán „co dál“ – co se stane po míru, jak lidé přejdou na standardní pobyt, jak zajistit jistotu firmám i zaměstnancům. Držet stovky tisíc lidí i jejich zaměstnavatele v nejistotě není odpovědná politika.
Pokud to myslíme vážně s ekonomikou, podnikáním a pracovním trhem, potřebujeme:
- jasný plán pro Ukrajince po skončení války,
- jednodušší přechod na zaměstnanecké karty,
- otevření programů i malým a středním firmám,
- méně byrokracie a více předvídatelnosti.
Protože podnikatelé nepotřebují slogany. Potřebují lidi, pravidla a jistotu, že stát nebude ze dne na den měnit hřiště, na kterém hrají.
Ukrajinci dnes nejsou problém. Jsou součást řešení, bez kterého se česká ekonomika neobejde. A pokud někdo nabízí jednoduché odpovědi na složité otázky trhu práce, většinou to znamená jediné – škody zaplatí ti, kteří poctivě pracují a podnikají.

