O budoucnosti TOP 09 rozhodnou volby, říká Jiří Pospíšil

Po prázdninách čeká všechny politiky horký podzim. Myslíte si, že se stane ještě něco, co může dramaticky změnit aktuální volební preference?
Na politice je krásné, že nikdy nevíte, co bude druhý den. Takže se samozřejmě něco může stát, ale já to v tuto chvíli nepředpokládám. Myslím si, že k určitým preferenčním výkyvům ještě dojde, ale nakonec volby rozhodne to, kdo všechno se dostane do Poslanecké sněmovny.

Jinými slovy to, zda zase propadne milion hlasů, pokud pětiprocentní hranici nepřekročí uskupení typu Stačilo!, Motoristů sobě či Přísahy.
Jako člen TOP 09 a kandidát Spolu doufám, že naše koalice ještě posílí. Podstatné bude, zda budou mít většinu demokratické politické strany, nebo opoziční, kam řadím i neparlamentní Stačilo!, případně Motoristy. Když nezískají pět a více procent, propadne spousta hlasů a vláda Petra Fialy by mohla pokračovat, neboť bude mít většinu. Některá politická uskupení si to uvědomují a snaží se podobný vývoj eliminovat otevíráním svých kandidátek zástupcům jiných stran. Vidíme to u SPD a též u Stačilo!. Ovšem zatímco SPD posílila po koalování s dalšími stranami, Stačilo! pořád balancuje kolem pěti procent.

Teď jsme však zaznamenali, že mezi Tomiem Okamurou a šéfem PRO Jindřichem Rajchlem začíná být jisté pnutí kvůli pořadí na kandidátkách. Může se stát, že uskupení tvořené SPD, Svobodnými, Trikolorou a PRO se rozpadne ještě před volbami?
Nechci spekulovat. V každém případě je zřejmé, že tyto politické subjekty nemají tak významné programové shody, jak se nyní snaží deklarovat. Velkou shodu mezi programem libertariánských Svobodných a SPD nevidím. Asi mají shodný skeptický názor na Evropskou unii, ale to je pro vládnutí trochu málo. Když jsem v jedné debatě slyšel paní Šichtařovou, která reprezentuje Svobodné, mluvit o minimálním státu, tak to je téměř opak toho, co slyšíme od zástupců hnutí SPD. Pro jejich voliče to může být matoucí.

A co teprve po volbách, kdy by mohli mít poslanci za tyto strany protikladný názor třeba na důchody nebo schodek veřejných financí.
Přesně tak. I kdyby zvítězil Andrej Babiš a se svými potenciálními spojenci, to znamená SPD a Stačilo!, sestavil vládu, je otázka, jak tato většina bude stabilní. Jedna věc je domluvit volební koalici, druhá je uspět a třetí čtyři roky vydržet v takovéto formaci a mít jednotně znějící poslanecký klub. To vůbec není jednoduché. Podívejme se třeba na Slovensko, kde se různé koalice hned po volbách začaly rozpadat, vládní poslanci odcházeli a kabinet to velmi oslabovalo. Takový scénář může nastat i u nás. Projekt s partnery na kandidátkách pomohl SPD při růstu preferencí, ale na druhé straně jsou zde programová rizika, nečitelnost a nejistá stálost poslaneckého klubu. Takže já jsem v tomto směru skeptický a nechtěl bych s nimi vládnout. A nejen kvůli programu.

Co jako právník říkáte na zlozvyk falešných koalic? Spolu tvoří tři strany a musí získat jedenáct procent. SPD s importem ze tří dalších stran a Stačilo! ze dvou, eventuálně ze tří, přizve-li kandidáty ze SOCDEM, si vystačí s pěti. I Piráti vzali na své listiny pár osobností od Zelených.
Samozřejmě je to určitá forma obcházení klasických koalic. Spolu přiznává spojenectví tří stran a pro vstup do parlamentu musí získat minimálně jedenáct procent. U vámi jmenovaných subjektů asi hrozí větší riziko, že by uzavírací klauzuli nemusely naplnit. (V ČR musí samostatná strana získat 5 procent, koalice dvou stran 8 procent a tří a více stran 11 procent – pozn. red.) Obcházejí to tím, že pozvaly na své kandidátky zástupce jiných stran. Osobně jsem zastáncem co nejširšího výkladu pasivního volebního práva, tedy práva kandidovat do parlamentu. Proto nevolám po restrikci. Nebudu lacině křičet a moralizovat, že to je podvod na voličích. Ústavní soud neřekl, že je to protiústavní nebo nezákonné, a proto to beru tak, že je to zkrátka možné.

Trojkoalice Spolu se musela potýkat s tím, jak co nejspravedlivěji sestavit kandidátní listiny. Disciplinovaní lidovečtí voliči totiž mohou vykroužkovat zástupce ODS i topky. Jaká je u vás atmosféra?
Toto riziko bylo i při posledních parlamentních volbách. Pokud vím, nakonec bylo zvoleno více kandidátů za starou lidovou, než odpovídalo síle této strany, a to právě díky preferenčním hlasům. Mně nevadí, když volič využije svého práva a poupraví pořadí kandidátů. V koalici Spolu je teď atmosféra, která odpovídá imperativu Pojďme vyhrát volby nebo v nich maximálně uspět. Nevidím nějaké vnitřní nesváry či napnelismy. Pořád si myslím, že je zde velká šance, aby koalice Spolu sestavila příští vládu.

Myslíte i s Piráty?
S demokratickými stranami. Nevěřím na scénář, že hnutí ANO vyhraje volby a podaří se mu sestavit vládu s nějakou ze stran původní pětikoalice. To by mě hodně překvapilo.

Jak to vypadá s TOP 09, která je po ohlášeném odchodu Markéty Pekarové Adamové oslabena personálně? Jste už jenom mikropražská strana?
V Praze je topka silná, máme zde i podle našich interních výzkumů kolem deseti procent. Celostátně je to kolem čtyř procent. Vážím si každého hlasu, který nás podporuje. Ona čtyři procenta jsou pro mě zavazující. I proto jsem ve chvíli, kdy mě Markéta Pekarová Adamová požádala, abych kandidoval, souhlasil. Přestože mám teď jiné životní plány a věnuji se hodně své rodině. (Jiřímu Pospíšilovi se letos v dubnu narodila dcera – pozn. red.) V Praze potřebujeme mít na kandidátce viditelné tváře. Teď to možná zní trošku sebestředně, ale to je důvod, proč jsem se rozhodl kandidovat a tu štafetu po ní převzít. O budoucnosti TOP 09 rozhodnou tyto volby. A také volební sněm, který bude na podzim.

Zvažujete kandidaturu na předsedu TOP 09?
Budu o tom vážně uvažovat, pokud uspěju ve volbách. Když v nich propadnu nebo budu mít průměrný výsledek, budu se věnovat jiným aktivitám a vůbec o tom nebudu přemýšlet. Jsem sebekritický a nepotřebuji se někam tlačit. Chci udělat maximum, aby topka dál fungovala a přežila odchod své viditelné předsedkyně. Je to strana, která je na české politické scéně potřebná. Pro pravicové, proevropské, liberálně konzervativní voliče tady příliš jiných alternativ není. Strašně důležité bude, jak nás voliči ohodnotí v říjnu u voleb. To pro mě bude rozhodující kritérium.

Voliči především ohodnotí čtyři roky vlády, byť vy jste v ní nebyl. Andrej Babiš mi v podcastu řekl, že kdybyste měli říct, co jste udělali pro lidi, bude to prázdný list. Čili co jste pro ně udělali?
Vláda udělala řadu kroků, které se v době virtuální reality a sociálních sítí obtížně obhajují, ale jsou strašně důležité. Například změny v důchodovém systému . Opozice, aniž by navrhovala jiné řešení, jenom kritizuje, ale pokud nechceme mít v roce 2050 stamiliardové schodky na důchodovém účtu, museli jsme je udělat. To, že se pro dnešní třicátníky posunul o dva roky odchod do penze, považuji za logické a správné. Mrzí mě, že ani tyto věci, které jsou pochopitelné selským rozumem, opozice nebyla ochotna podpořit. Jako člověk, který je třicet let v politice, vítám každého, kdo je v době přející populistům ochoten udělat cokoli nutného a důležitého, i když ví, že mu to nepřinese aktuální body.

Andrej Babiš to myslel tak, že jste neudělali nic pro to, aby se lidé měli lépe a měli víc peněz na účtech.
Zodpovědný politik přece nekouká jenom na to, co udělá v tomto či dalším měsíci, ale na nějaký vzdálený horizont. Na to, co jeho rozhodnutí způsobí dětem, případně vnoučatům jeho voličů. Neměl by dělat populární kroky, které budou z hlediska veřejných rozpočtů destruktivní. Já jsem také pro co nejvyšší důchody, avšak ve chvíli, kdy na ně nejsou peníze, ubývá nově narozených dětí a neprodlužuje se věk odchodu do penze, byly změny nutné. Říkají to všichni experti, jenom hnutí ANO to popírá. Pokrytectví opozice, která tyto věci odmítá, mě fascinuje. Nepopulární kroky nechává na jiných stranách, a ještě nadává, že pro voliče nic neudělaly.

Ale chápete, že když ministr školství Mikuláš Bek přizná, že slib 130 procent průměrné mzdy ve státě pro učitele byl chybný, oprávněně to vyvolává kritiku?
Tak to počkejte. Není to alibi, ale já jsem v té vládě fakt nebyl. A taky si umím představit, že některé věci mohly být udělány důsledněji. Jako občan bych chtěl, aby schodky veřejných financí snižovala ještě razantněji, ale rozumím tomu, že to z mnoha důvodů udělat nemohla. A kritizuje to absurdně opozice, která by schodky neřešila vůbec. O tom právě rozhodují voliči. Zda chtějí vládu, která je demokratická, prozápadní a dělá reformy, jež jdou správným směrem, nebo populistickou opozici, která žádné reformy nechce.

Eventuálně ministra spravedlnosti, který chtěl do rozpočtu přinést miliardu. A podepsal smlouvu, o níž se asi bude psát v učebnicích dějepisu, protože si vzal peníze od odsouzeného člověka, který je pořád v podmínce.
Pro mě je ta kauza naprosto nepochopitelná. Nechápu pohnutky, které k tomu pana exministra Blažka vedly. Považuji ho za mimořádně chytrého člověka a i proto mi to vůbec nedává logiku. Doufám, že to policie a státní zastupitelství vyšetří a že se dozvíme o bitcoinové kauze více, až bude vyslechnut dotyčný výtečník.

A to bude, když je kdesi na Filipínách, s nimiž nemáme smlouvu o mezinárodní právní pomoci?
Je to samozřejmě složité, ale on sám snad někde řekl, že dobrovolně přijede a vysvětlení podá. Dozvědět se pravdu a podstatu té kauzy můžeme jedině na základě trestního řízení. To nám neřekne žádný audit. Trpělivě čekám, že to vrchní státní zastupitelství důkladně vyšetří a že na konci budeme vědět, jestli to byla kolosální blbost, anebo tam byly ještě nějaké jiné pohnutky. V každém případě já to vidím jako problém Pavla Blažka.

S tím nemohu souhlasit, protože je to problém státního aparátu, systému jako takového, v němž nezablikalo červené světélko. Minimálně Filip Benda, ředitel kabinetu ministra financí, měl upozornit na to, že se chystá cosi, co právníci ministerstva financí zásadně nedoporučují.
To nebudu rozporovat. Je opravdu zarážející, že pan Benda nezafungoval a že analýza právníků nebyla předána ministrovi. V každém případě tu smlouvu podepsal jeden člověk. Je to vždycky zodpovědnost hlavy úřadu, ne úředníků, kteří plní pokyny ministra. Ten k tomu dal pokyn a podepsal to. Není to možné svalovat na někoho jiného.

A přišlo to zrovna ve chvíli, kdy sněmovnou prošla velká novela trestního zákoníku, o které spousta odborníků říká, že je velmi potřebná a povedená. Ale zrovna vy patříte k těm, kteří k ní mají připomínky. Proč?
Jsem rád, že ministr Blažek řešil přeplněnost věznic . Kladu si ale otázku, zda lze k cíli dojít jenom tím, že zmírníme tresty, anebo spíš skandinávskou cestou, tedy prací s vězni, jejich resocializací, aby po propuštění nepokračovali v trestné činnosti. Naším největším problémem je tzv. recidiva trestné činnosti, kdy se lidé opakovaně vracejí do vězení. Jde o několik tisíc vězňů. Novelu tedy principiálně nekritizuji, ale myslím, že sama o sobě nepovede k výraznému snížení počtu pachatelů v České republice. A také jsou v ní věci, před kterými trochu varuji. Konkrétně jde o to, aby se z peněžité sankce nestal hlavní trest, protože taková restrikce je vždycky relativní, u bohatého člověka je jeho dopad méně citelný než u člověka chudého. Není úplně správné, aby spravedlnost byla vstřícnější k těm, kteří na to finančně mají.

Senátorka Hana Kordová Marvanová má největší problém s tím, z čeho se člověk může „vykoupit“. Ať už je to týrání zvířat, únos dítěte, anebo finanční podvody.
S tím souhlasím. Mám podobný odborný názor. Okruh trestných činů, u nichž se peněžitý trest posiluje jako dominantní, bych zúžil. Osobně mi nejvíce vadí, že bude možné se vykoupit z týrání zvířat. Já naopak usiluji o to, aby bylo trestáno přísněji a aby se za ně dostalo za mříže víc lidí. V tomto ohledu by měli být striktnější i státní zástupci. Pro určitý typ pachatelů je totiž jedinou možnou sankcí, která je citelně zasáhne, odnětí svobody.

Ani vy, ani žádný váš nástupce nepředložil nový trestní řád, který tu s úpravami platí od 60. let minulého století. Teď se o tom znovu hovoří v souvislosti s Čapím hnízdem a ping-pongem mezi jednotlivými soudními instancemi. Proč se ministři spravedlnosti o to víc nesnažili?
Na to by měli odpovědět ministři spravedlnosti, kteří přišli po mně. Já jsem skončil v roce 2011. Prosadil jsem nový trestní a občanský zákoník, tzn. kodexy hmotného práva. Počítalo se s tím, že můj nástupce na tuto velkou reformu naváže a připraví ke schválení moderní procesní předpisy. K tomu bohužel nedošlo. Pokud chceme být moderní právní stát, potřebujeme nový trestní a občanský řád, protože v Česku skutečně pořád platí pravidla trestního řízení z počátku šedesátých let, kdy byla úplně jiná společenská situace. Příští ministr spravedlnosti, ať už bude z jakékoli strany, by si měl předsevzít, že dokončí přípravu těchto dvou procesních kodexů.

Představitelé hnutí ANO říkají, že Vrchní soud v Praze, respektive předsedkyně senátu Eva Brázdilová se v kauze Čapí hnízdo stala žalobkyní i soudkyní zároveň a zvrátila závěr nižší instance, přičemž doktora Šotta zavázala respektováním svých závěrů. Podle vás to bylo v pořádku?
To není nic až tak neobvyklého. Soud vyšší instance může svým právním názorem zavázat nižší instanci. Je to opatření proti takzvanému soudnímu ping-pongu, aby si permanentně mezi sebou kauzy nepřehazovaly jako horký brambor.

Proč tedy doktorka Brázdilová nerozhodla rovnou?
Použila princip kasace, to znamená zruším, zavážu a vrátím. Místo toho mohla rozhodnout sama v rámci principu apelace. Nechci se zabývat tímto konkrétním případem, ale obecně platí, že trvají-li trestní kauzy deset a více let, je to nepřijatelné a neobhajitelné, pokud tam nejsou jasné objektivní důvody. Taková prodleva by měla být naprosto výjimečná, protože odporuje principům spravedlnosti. Judikatura Štrasburského soudu pro lidská práva považuje určité průtahy v soudním řízení za nepřijatelné a sankcionuje kvůli nim jednotlivé členské státy Rady Evropy, nutí je platit odškodné účastníkům takového řízení. Princip spravedlnosti není jenom v tom, že člověk dostane přiměřený trest, ale také v nejkratším možném termínu verdiktu. Za mého působení v čele resortu justice se to velmi sledovalo a snažili jsme se zkracovat délky soudního řízení. Ministerstvo má apelovat na soudy, aby rozhodovalyv přiměřených termínech. Není možné tlačit na soudy, jak mají rozhodovat. Soudce je nezávislý, ale neodůvodněné průtahy jsou nezákonné.

Jen připomínám, že Čapí hnízdo se táhlo především kvůli přípravné fázi, to znamená u policie a u státních zástupců. Soudní proces trvá od roku 2023.
Proto jsem také odpověděl obecně, moje hodnocení nechci vztahovat ke kauze Čapího hnízda . Každou věc je nutné posuzovat individuálně. Avšak pokud trestní řízení včetně přípravné fáze trvá roky, podkopává to důvěru v právní stát. Když se to táhne deset let, je otázka, zda spravedlnost potom už opravdu není slepá.

Myslíte si, že je v souladu s duchem ústavy, aby prezident jmenoval premiérem obžalovaného nebo dokonce odsouzeného člověka, byť by byl předsedou vítězné strany?
Já nerad moralizuji a hodnotím trestní kauzy politické konkurence. Platí ale princip, že v civilizované zemi by nemělo být možné, aby politik pravomocně odsouzený za dotační podvod byl jmenován premiérem.