Obnovitelné zdroje energie jsou klíčovou součástí nové energetiky, jejíž hlavní hnací silou je rychle pokračující změna klimatu se stále hrozivějšími důsledky. Ještě před dvěma lety se zdálo, že bude možno přijmout taková opatření, aby se průměrná teplota na Zemi nezvýšila víc než o dva stupně Celsia. „Mýlil jsem se,“ prohlásil na letošním Světovém ekonomickém fóru v Davosu lord Stern, jeden z nejuznávanějších autorů ekonomické studie o důsledcích změny klimatu z roku 2009, „situace je horší, než jsem si myslel.“ Při současném vývoji s rychle rostoucími globálními emisemi skleníkových plynů a naproti tomu zatím žádným celosvětovým závazkům na jejich omezení je situace mnohem vážnější, než se ještě donedávna předpokládalo.
Fotovoltaika nepochybně mezi perspektivní obnovitelné zdroje patří, avšak v České republice je zdrojem nenávisti za neúměrně vysoké ceny elektřiny. Kdo za to může?
Při diskusi o solární energetice v rámci Otázek Václava Moravce 17. února 2013 odpověděl premiér Nečas na moderátorovu námitku, že přece zákon o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie byl v Senátu schválen díky nadpoloviční většině souhlasných hlasů senátorů ODS: „Protože následovali našeho tehdejšího senátora pana Moldana.“ Podle stenografického záznamu ze senátní schůze je však zřejmé, že jsem měl tehdy až nadpřirozenou moc, protože jsem se účastnil rozpravy velmi skromně: třicet šest řádek ze záznamu, který má dohromady řádek víc než tisíc. Jak to tedy bylo? Pokusme se o rekapitulaci.
Vládní návrh citovaného zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie byl schválen Poslaneckou sněmovnou dne 23. 2. 2005 a Senátem dne 31. 3. 2005. Jak svědčí záznamy o dlouhé rozpravě ve sněmovně a následně i v Senátu, problematika fotovoltaiky zde nehrála téměř žádnou roli. Diskuse se soustředila především na využití štěpky, spoluspalování, v menší míře také na vítr, biopaliva, bioplyn a malé vodní elektrárny, o fotovoltaice prakticky nepadlo slovo. Svědčí o tom jeden z podkladů, který měli k dispozici senátoři, v němž se předpokládalo, že do roku 2010 vznikne 400 nových větrných elektráren, 300 malých vodních elektráren, 140 elektráren spalujících pevnou biomasu, 200 bioplynových elektráren, 100 elektráren fotovoltaických a jedna elektrárna využívající geotermální energii. Vcelku je třeba konstatovat, že zákon přes dílčí nedostatky není špatný; to špatné nastalo až o několik let později, když se z některých obnovitelných zdrojů stal bez potřebné kontroly lukrativní byznys.
Určitou dobu ovšem nic nenasvědčovalo tomu, že se některý ze způsobů výroby elektřiny z podporovaných obnovitelných zdrojů se nějak nadměrně rozvine. Avšak zafungoval trh a v průběhu dvou až tří dalších let se prudce snížily ceny solárních panelů, až o 40 procent. Solární instalace se náhle staly velmi výhodným byznysem. Samozřejmě na to zareagovali ti, kdo měli informace a peníze na výhodné investice – tedy logicky „big business“, který plně využil možnosti dané zákonem o podpoře obnovitelných zdrojů. Ten byl bohužel schválen bez potřebných mechanismů, které by umožnily reagovat na nepředvídané situace. To byla jistě chyba, znásobená přijatým pozměňovacím návrhem poslankyně Šedivé (ČSSD), která omezila pravomoc Energetického regulačního úřadu co do regulace výkupní ceny elektřiny.
Na konci roku 2008 bylo instalováno necelých 40 MW výkonu slunečních elektráren, avšak nepochybně se rychle připravovaly nové velké instalace. 24. března 2009 padla vláda Mirka Topolánka a v dubnu nastoupil premiér Jan Fischer.
To již vzrostl výkon těchto elektráren na 67 MW. Bohužel vláda a jmenovitě ministerstvo průmyslu a obchodu dost rychle nezareagovaly. Nelze si představit, že by ministerstvo nemělo dostatek informací o tom, co se v nejbližší budoucnosti chystá, vždyť kdo jiný než jeho ministr Vladimír Tošovský (jmenovaný ČSSD), dlouholetý vysoký funkcionář ČEZ a šéf České energetické přenosové soustavy, by už mohl a měl vědět, co se v energetice děje? Bylo to tedy opravdu „jen“ nedopatření?
Zákon, který měl korigovat příliš výhodné podmínky pro solární energetiku, byl předložen parlamentu až 18. 11. 2009. Koncem roku však stoupl instalovaný výkon slunečních elektráren už na 464,58 MW, v samém závěru roku pak bylo ve velkém spěchu schváleno připojení dalších velkých zdrojů. Sněmovna schválila úpravu podle vládního návrhu 17. 3. 2010, avšak raketový nárůst instalovaného výkonu pokračoval, takže na konci roku 2010 byl již 1959,19 MW.
Kdo tedy vlastně může za vysoké podpory, jež jsou placeny provozovatelům solárních zařízení? Pravdy se asi nedopídíme. Je zřejmé, že bez původního zákona z roku 2005 by k tomuto vývoji nedošlo, avšak pokud by na přelomu let 2008 a 2009 všechny příslušné instituce reagovaly odpovídajícím způsobem na jasné signály změněného tržního prostředí v důsledku rychlého poklesu cen panelů, nemuselo by k současné situaci dojít. V této souvislosti snad ještě můžeme poznamenat, že v březnu 2010, kdy byl sněmovnou schválen současně platný zákon, byla naštěstí schválena podoba vládního návrhu a nikoliv pozměňovací návrhy některých poslanců ODS, které by situaci ještě výrazně zhoršily. Kdo tedy „za to může“, je otázka asi stěží zodpověditelná, protože odpovědnost nikdo nepřijme.
Odpověď nicméně může naznačit informace, kdo na těchto podporách nejvíc vydělává. Především je to společnost ČEZ, která získala v roce 2011 podporu v objemu 2,3 miliardy korun. Hodně peněz plyne také do společností, které mají neznámou vlastnickou strukturu (to by se mělo změnit až teprve nyní díky novému zákonu odstraňujícímu nešvar anonymních akcií).
Je velmi pravděpodobné, že dříve či později celý svět plně přejde na obnovitelné zdroje energie. Fotovoltaika k mixu zdrojů pro novou energetiku patří. Celý manévr je po všech stránkách náročný a nejsou k dispozici potřebné zkušenosti, jak to udělat nejlépe a nejlevněji. V každém případě bude kriticky zapotřebí, aby veřejná správa plnila svou roli při nastavení adekvátního ekonomického a právního prostředí podstatně lépe, než tomu bylo v nedávných létech u nás.
Hospodářské noviny, 1. 3. 2013, rubrika: Názory, str. 9
