Začátkem roku oznámila, že po 16 letech kvůli zdravotním problémům skončí v politice. Změnila životní styl a nyní říká, že už je zdravá. „Úplně jsem změnila jídelníček, začala jsem meditovat a dávám si pozor na pohyb,“ říká Markéta Pekarová Adamová v bilančním rozhovoru, který je více o ní samotné než o politice.
Markéta Pekarová Adamová se v předpokoji kanceláře předsedkyně sněmovny, jemuž dominuje socha T. G. Masaryka, tváří přísně, jako když od pultíku usměrňuje rozhádané politiky. „Přišli jste v přesile, s tím jsem nepočítala,“ říká zhurta politička. S tím, jak se témata během rozhovoru ubírají osobnějším směrem, ztrácí šéfka TOP 09 svou strohost, kterou ještě podtrhují střídmé tmavomodré šaty od značky Sophistic by Veronika, jež je její oblíbená.
Tento rok je pro ni zlomový. Kvůli zdravotním důvodům, jež chce ozřejmit ve své nové knize, se rozhodla po šestnácti letech skončit v politice. I přesto, že stranu nepředává v nejlepší kondici a bez jasného nástupce, tvrdí, že o ni strach nemá. „TOP 09 má své místo na politické mapě, nebojím se o ni, zvládne to,“ tvrdí v rozhovoru Markéta Pekarová Adamová, která dlouhodobě patří k nejméně oblíbeným politikům v zemi. „Je přirozené, že některé mé názory lidi dráždí, to je součást politiky. Mě zase dráždí názory Jany Maláčové a Kateřiny Konečné, a to hodně,“ dodává rázně.
Už za pár týdnů ztratíte poslanecký mandát, post předsedkyně sněmovny a následně odevzdáte i funkci předsedkyně strany. Jaké máte pocity?
Přiznávám, že smíšené. Na jedné straně je to velká úleva, která přišla, když jsem oznámila, že už nebudu kandidovat. A na druhé straně cítím velká očekávání, co tyto volby přinesou, jak voliči rozhodnou, jak to změní směřování Česka.
Jste v politice šestnáct let, dokážete si představit, že v ní najednou nebudete? Že vám rázem nebude zvonit telefon a váš diář bude prázdný?
Celou tu dobu jsem si uvědomovala, že zítra už v politice být nemusím. To dává člověku nadhled a odstup a umožní mu to zachovat si zdravý rozum. Politický šrumec je nesmírně vyčerpávající, stresující, a pokud bych na něm byla závislá, určitě by to nebylo zdravé. Umím vypnout a politické dění nesledovat do takového detailu.
A máte nějaký plán na prvních sto dní mimo politiku?
Ne, takto to naplánované nemám. V nejbližších dnech po konci mandátu se budu věnovat své knize. Vyjde po volbách a formou rozhovoru v ní budu shrnovat celou svou kariéru a vysvětlovat i to, proč jsem se rozhodla v politice skončit.
Řeknete nám proč?
Nebudu to říkat dopředu, kniha vyjde na konci října a tam si to budete moci přečíst. Jak jsem ale uvedla, byly to zdravotní důvody.
Souvisí to nějak s politickou funkcí? Přece jen životospráva politiků není optimální.
Já už jsem nyní zdravá, ale vyžadovalo to opravdu změnu životního stylu , která byla dost výrazná a stále na ní pracuji. Pro mě byl vždy důležitý sport, ale postupně jsem na něj měla stále méně času. Takže jsem znovu začala sportovat a dala jsem si jako prioritu také spánek , který mi dlouho chyběl a nebyl vlastně vůbec kvalitní. Abych se uzdravila, tak jsem také kompletně změnila jídelníček, začala jsem meditovat a dávám si pozor na pohyb. Změnila jsem ve svém životě spoustu věcí. Hlídám si například poměr živin, makroživiny i mikroživiny, jím velmi střídmě a dbám na kvalitu. Žádné ultrazpracované potraviny, raději si uvařím sama doma. Sice je to pracnější, ale vidím v tom přidanou hodnotu.
A ještě nějaké hacky?
Chci se zbavit chemie v domácnosti, ale to není tak jednoduché. Ekoprodukty nejsou tak účinné, takže stále hledám vhodnou variantu. Také se snažím o „zero plastic“ přístup, tedy eliminaci plastů, plastových obalů, nádob, protože mikroplasty z nich se mohou uvolňovat do těla a ukazuje se, jak je to nebezpečné.
Asi nepijete ani alkohol, že?
Eliminovala jsem ho hodně, ale abstinent nejsem. Vzhledem k tomu, že si hodně hlídám spánek, tak vím, že po alkoholu si tělo kvalitně neodpočine. Raději si tedy dám nealkoholické víno , kterých je dnes už slušná nabídka.
Vraťme se k vaší budoucnosti. Až vydáte a zpropagujete knihu, kam povedou vaše kroky? Spíše do veřejné sféry, byznysu?
V politice končím až 8. listopadu, to je den, kdy předám TOP 09 novému vedení. Pak bych raději šla do byznysu než do veřejné sféry. I když počítám s tím, že zůstanu i nadále aktivní členkou TOP 09 a chci být i nadále aktivní ve stranickém think-tanku TOPAZ, ve kterém se vzdělávají straníci. Případně být nápomocna i radami svému nástupci. Ale jen pokud o to bude stát.
A už se vám někdo z byznysu ozval?
Asi pochopíte, že to nebudu nějak více rozvádět, ale ano. Dál bych to ovšem opravdu nerada řešila.
Zmínila jste svého nástupce, jak ten vztah chcete nastavit? Přece jen vašemu předchůdci Miroslavu Kalouskovi se neodcházelo zrovna snadno, stranu i celou koalici Spolu veřejně ostře kritizoval.
Chci být opravdu jenom členkou bez jakýchkoliv funkcí a výhod. Rozhodně netoužím po tom, jít ve šlépějích některých svých předchůdců, kteří měli nutkavou chuť stranu ovládat, i když nebyli ve vedení. Straně to nic dobrého nepřineslo, naopak.
Nepatřilo to k nejtěžšímu období vaší politické kariéry? Ostrý souboj se spoluzakladatelem strany?
Ne, nevnímám to jako nejtěžší. Ostatně Miroslav Kalousek nebyl sám, kdo nedokázal odejít z aktivní role ve straně. Viděli jsme to u Miloše Zemana nebo Václava Klause, je to vlastně poměrně častý fenomén v české politice. Mně se takový přístup ale nelíbí a dělat ho nebudu. Své velké výzvy jsem ale viděla úplně někde jinde: dostat stranu do vlády a spojit rozpolcená křídla strany. Obojí se podařilo, takže já hodnotím svou misi úspěšně.
Co tedy považujete za nejtěžší období své kariéry?
Určitě mezi ně patřila kauza Dominika Feriho, která odstartovala týden po zahájení předvolební kampaně. Tehdy byl velmi populární a kampaň pro mladé jsme měli postavenou výhradně na něm. Já jsem byla s ohledem na závažnost kauzy přesvědčena, že musí skončit okamžitě ve všech svých funkcích a na předsednictvu tento názor převládl. Ale rozhodně to pro mě nebylo politicky ani lidsky snadné. Komplikovaný byl také první rok vládnutí, když pár měsíců poté, co jsme se ujali správy země, zaútočili Rusové na Ukrajinu a veškeré naše dosavadní představy o tom, co budeme řešit, se otřásly v základech. Realitě jsme se museli velmi rychle přizpůsobit po všech stránkách.
A jaké byly ty světlé stránky?
Určitě úspěch ve volbách, na to nikdy nezapomenu. Předcházelo tomu hodně práce a příprav. Dát dohromady tři rozdílné subjekty, aby fungovaly jako jeden celek vůči sobě i vůči voličům. To bylo ze začátku nepředstavitelné. Ale zafungovalo to – byť se pár dní po volbách ukázali škarohlídi, kteří říkali, jak se rozpadneme, že to nebude fungovat.
To se v souvislosti s TOP 09 říká poměrně často. Že skončí s odchodem Karla Schwarzenberga, že skončí po kauze Feri, po odchodu Miroslava Kalouska. Vy tuto tezi odmítáte, přesto se zeptáme: co zbude z TOP 09 po odchodu Markéty Pekarové Adamové?
Vždycky se ozvaly hlasy, které nám predikovaly zánik nebo minimálně výrazný ústup právě kvůli odchodům osobností. Je to spíše přání těch, kteří tyto apokalyptické představy přinášejí. Těch, kteří chtějí zaujmout naše místo. Ale TOP 09 má své místo na politické mapě, nebojím se o ni, zvládne to.
Ale kdo to zvládne? Kdo vás může nahradit? Mluví se o Jiřím Pospíšilovi, Vlastimilu Válkovi nebo Mat ěji Ondřejovi Havlovi, dokáže někdo z nich zopakovat váš úspěch?
Já nebudu určitě říkat, koho bych ráda viděla jako budoucího předsedu TOP 09. Zájemců je několik, ale oni sami to musí oznámit veřejnosti i straníkům, já na nikoho ukazovat nebudu. Nechci mu uškodit nebo ho zvýhodnit . Řeknu jen, že bych si přála, aby budoucí vedení bylo schopno pracovat týmově, aby chápalo, že vzájemnými rozbroji ničeho nedosáhnou a hlavně tím neosloví voliče. A myslím, že po volbách bude jasněji. Uvidí se, kdo dostal od voličů mandát – kdo u nich uspěje, bude mít vliv i na stranické rozhodování.
Výrazná tvář vám ale chybí, kdo by mohl lákat voliče?
To není pravda, výrazné tváře máme a s mým odchodem se ještě zviditelní. Pozornost se vždy soustřeďuje na předsedu, protože dostává více mediálního prostoru. Ostatní tedy vystoupí ze stínu a dostanou příležitost se ukázat. Nebojím se, že by to nezvládli. Čeho se ale bojím, je směřování České republiky. Aby si tuto zemi nepřevzali ti, kteří se inspirují autokraty z jiných částí světa. Musíme nyní přesvědčit voliče, že k volbám mají jít , jinak automaticky pomáhají těm, se kterými nesouhlasí. A musíme přesvědčit i ty, kteří tvrdí, že jsme je zklamali. Často je to jen nějaká emoce, kterou neumí konkretizovat, ale i to je důležité reflektovat.
Vy osobně patříte dlouhodobě k nejméně oblíbeným politikům. Proč si myslíte, že to tak je? Nemohly k tomu přispět některé vaše výroky, které byly následně hodně kritizovány? Třeba o menstruačních vložkách, které by dle vás neměly být zadarmo? Nebo o tom, proč si redaktorka nepořídí iPhone?
Za to poslední jsem se několikrát omluvila, byl to hloupý vtip a je mi to líto. Jinak si za svými výroky stojím. Jsem pravicová politička a vlastní zodpovědnost je pro mě klíčová, i když se takové smýšlení dnes už příliš nenosí. Přece nemohu očekávat, že mi vždycky všichni zatleskají. Je přirozené, že některé mé názory lidi dráždí, to je součást politiky. Mě zase dráždí názory Jany Maláčové a Kateřiny Konečné, a to hodně. A rozhodně nehraju na žebříčky oblíbenosti, pro politika je fixace na vlastní popularitu zhoubná.
Když jsme u těch dráždivých komentářů, vy jste politička, která má pod svými příspěvky nejtoxičtější komentáře vůbec. Plné násilí a vulgarit. S kolegyněmi jste je začala nahlašovat policii, což se donedávna vůbec nedělo. Pomohlo to?
Důležitý je vzkaz, že už to nebudeme tolerovat. Že vyhrožování smrtí není normální, ale trestné. Ale že by počty hejtů a násilných reakcí ubývaly, to se neděje, protože to hodně ovlivňují algoritmy sociálních sítí a propisuje se do nich také ruská dezinformační forma boje. Ta dokáže nasměrovat veřejnost vůči osobám, které označí jako nepřátelské. Takto manipulovaní lidé si toho pak samozřejmě nejsou vědomi, když píší své nenávistné komentáře.
Jak se s takovou vlnou nenávisti žije? Když si člověk ty komentáře rozklikne, je mu z toho fyzicky špatně.
Nezabývám se tím, bralo by mi to energii a tímto směrem ji opravdu nechci vydávat. Ke mně se komentáře ani nedostanou, proto často pisálkům vzkazuji, že je to zbytečná námaha. Chápu, že jim jde o to vybít si i svou frustraci a oslovit jiné diskutující, ale pokud to někdo dělá kvůli mně, nemusí. Sociální sítě mi spravuje můj tým, ten se tím bohužel zabývat musí a následně vyhodnocuje, které komentáře jsou už za hranou a se kterými se obrátí na policii. Ale v den, kdy skončím v politice, si Facebook zruším. Je to jedna z nejtoxičtějších sítí, které používám. Život bez ní určitě nebude horší.
Podle různých analýz ženy čelí na sítích horším útokům než muži. Jak je to obecně v politice? Změnila se nějak za těch 16 let pozice političek?
Já bych řekla, že ano. Ze strany bulváru i politiků určitě. S tím, co se dělo některým našim předchůdkyním – nejkřiklavějším příkladem byla Petra Buzková –, se my potýkat už nemusíme. Mrzí mě, že nám v tom musely některé kolegyně bolestně vyšlapat cestu, ale určitě si dnes společnost nedovolí tolik jako dřív. Některé rádoby vtipné průpovídky, sexuální narážky, to už dnes v mainstreamu nepřipadá v úvahu. Ale rozhodně nemáme vyřešené všechno. Vy jste například zmínila můj postoj k menstruační chudobě. Výrok, který koloval, byl zkreslený, já jsem uvedla, že pokud bychom vyřešili zásadní problém, tedy nerovné odměňování, nemuseli bychom řešit menstruační chudobu. Pro mě je zásadní, že žena na stejné pozici dostane o 18 procent v průměru méně než muž. Že máme takto vysoký pay gap. To je problém. Pokud bychom to vyřešili, budou mít ženy dost peněz na základní životní potřeby.
K „ženské“ iniciativě ve sněmovně, která žádala změnu jednacího řádu tak, aby vyhovovala více rodinnému životu, jste se ale nepřipojila. Proč?
Protože jsem ji od samého počátku nepovažovala za šťastně uchopenou. Tato iniciativa totiž nepojmenovala ty pravé příčiny toho, proč deváté volební období bylo nejhorší z hlediska počtu schůzí nebo délky jednání. Důvodem nebyl jednací řád, ale to, že si opozice vybrala obstrukci jako standardní metodu práce. Do té doby byla v každém volebním období obstrukce výjimečná, opravdu krajní metoda opozice. Ale tentokrát dohoda s opozicí zkrátka nebyla možná, vnímali ji jako potupu. Kolegyně, které za iniciativou stojí, ale byly ve sněmovně první volební období a nezažily nic jiného. Neměly s čím porovnávat. To je jedna část problému. Ta druhá je celospolečenská. Máme tu tlak na ženy, aby zvládaly všechny své role, ale nikoliv tlak na muže, aby přebírali část ženských rolí. Na tomto poli je tedy ještě hrozně moc práce a rozhodně se vše nevyřeší radikální změnou jednacího řádu. I když sama jsem jeho změnu dlouhodobě podporovala.
Neříkáte si nyní, když se blíží volby, že jste měla ještě v politice pokračovat? Nelitujete?
Nelituji, těším se na to, co přijde teď. A zároveň nelituji, že jsem v politice kdy byla. Já si té příležitosti nesmírně vážím, ale moje rodina a zdraví jsou pro mě přednější.
A je to definitivní odchod? Vrátíte se někdy, co by se muselo stát?
Neříkám, že to je definitivní tečka za mojí politickou kariérou. Ale zároveň ani nebudu nyní avizovat nějaký svůj návrat.
