Farský: Správa věcí veřejných musí být skutečně veřejná

Rozhovor s poslancem Janem Farským

5. 9. 2011

Dobrý večer, vážení posluchači, začíná dnešní vydání pořadu Člověk a obec. Od mikrofonu vás zdraví a při poslechu vítá Ivana Denčevová. Tak nejen celostátní politika, ale také, můžeme říci, i komunální politika je leckdy terčem různých spekulací, ale možná také i přímých narážek. A někdy se to může dokonce ocitnout jako téma v řešeních různých trestněprávních orgánů v souvislostí s korupcí. Ostatně říká se, že korupce je naším jedním z velkých témat, možná si to i vy uvědomujete, než třeba některá jiná. Nejenom ty obligátní žebříčky korupce, ale i také všeobecné vnímání toho, že se tady zřejmě děje něco nekalého. Jak se vůbec dá bojovat s korupcí a nejen v té vysoké politice, ale budeme dnes především hovořit o komunální, například tím, že vznikne specielní server, ale také na konkrétním případu budeme dnes hovořit o tom, že jedno konkrétní město v Libereckém kraji za několik let zprůhlednilo svoje rozhodování a tamní, řekněme, uskupení, které obhajovalo v následujících komunálních volbách na podzim minulého roku mandát, získalo neuvěřitelných 46%. Tak to už nám připomíná skoro drtivá vítězství v polovině, v druhé polovině minulého století. Dnes je hostem starosta Semil, to je právě to město, kde někteří říkají, zatočili s korupcí či s možnou korupcí. A také je to stávající poslanec za Starosty a Nezávislé za TOP 09. Jak se dá skloubit práce komunálního politika a parlamentní funkce. A jak se dá vůbec využít zkušenosti právě z komunální oblasti v této, řekněme, sféře. Že by také mohli zatočit naši poslanci i s tou korupcí, která se zdá, že je nikdy neřešitelná. I to budou dnešní otázky. Hostem ve studiu je Jan Farský.

Dobrý večer.

A já vám samozřejmě přeji příjemný poslech. Tak například vy jste se vyjádřil, že ze Semil se nám podařilo udělat rezervaci, ve které se na radnici nekrade, a zakázky jsou o čtvrtinu levnější, než kolik je standardní cena jinde. Tak to jste řekl v červnu minulého roku. Jak se vám to podařilo?

My jsme důsledně přistoupili k tomu, že správa věcí veřejných je skutečně veřejná a proto cokoliv, co na radnici děláme, tak musí být přístupné všem, kterých se to týká. A pojali jsme město trochu jako, řekněme, akciovou společnost, která, občané jsou naši akcionáři a my jsme ti, které oni vyslali k tomu, aby se starali o jejich blaho a o jejich prosperitu. A my jsme se rozhodli, že cokoliv, co pro ně děláme, tak zároveň, protože děláme pro ně, tak budeme zveřejňovat. A v rámci těch veřejných zakázek jsme se rozhodli, že není proč něco tajit a všechno jsme začali vyvěšovat na Internet.

Byly Semily v takové situaci, že opravdu mohly být, jak se říká, do jisté míry ohroženy korupcí?

Já si myslím, že ne, nemyslím si, že by Semily byly v nějakým horším postavení než většina ostatních měst v Český republice, nebo jakkoliv výjimečný v tomto směru. Ale řekl bych, co jsme se snažili snižovat, byl jakýkoliv i možnost korupčního jednání nebo jakákoliv možnost netransparentního, nestandardního zacházení. Takže nebylo to řešení palčivého problému, ale byl to přístup k tomu, aby žádné problémy, pokud možno, nenastávaly.

Vy jste se tehdy také vyjádřil, že zakázky jsou u vás o čtvrtinu levnější, než kolik je standardní cena jinde. Jak to vůbec zjišťujete?

To je správná otázka. Ono, jakkoliv, kdybych řekl, že jsou levnější o polovinu, nebo řekl, že jsou za stejnou cenu, všechno by šlo obhájit. Popravdě řečeno, není přesnou tou, není to přesné číslo, které by šlo nějakým způsobem kvantifikovat vědecky. Přesto, my jsme vycházeli z toho, to vyjádření o čtvrtině vycházelo z pokusu, který jsme v Semilech udělali někdy v roce 2007, 2008, kdy jsme si řekli, že bychom  rádi docela investovali, ale zároveň jsme úplně nevěřili tomu, že ty peníze, který v rozpočtu na to mají být připraveny, že jsou ty správné. A my jsme se rozhodli, že všechny zakázky, které byly v rozpočtu, jsme o pětinu, o 20%, ty částky, které na ně podle rozpočtů předpokládaných těch projektů byly připraveny, tak jsme zkrátili. A ono to dopadlo dobře. My jsme dokonce ještě soutěžili pod ty částky, které tam byly. A z toho vychází ta čtvrtina. Když to srovnám tedy s předpokládanými rozpočtovými náklady těchto projektů, tak myslím, že můžeme říct, že se pohybujeme běžně tu čtvrtinu pod nimi, ale zároveň musím říct, že nejde nikdy říct, že je to jenom recept toho, že je všechno transparentní. Je to i třeba vliv samozřejmě nedostatku práce v území, případně nějaké krize. A tam ty úspory můžou bejt ještě větší, ale, a nemusí to být jenom tím, že se všechno zveřejňuje.

Říká Jan Farský, starosta města Semily a také poslanec Parlamentu České republiky. Tak nejen snížení, řekněme, objemu zakázek v rozpočtu, ale také například to, že na Internetu zveřejňujete celý průběh výběrových řízení, a to už všech zakázek nad třicet tisíc korun. Tak občas se vedou polemiky, kdeže má být ten limit, kdeže být nemá. Proč jste vybrali zrovna třicet tisíc korun? Nemohlo to být ještě méně, pane starosto, pane poslanče?

Původně to bylo dokonce dvacet tisíc, ale asi po půlroce jsme vyhodnocovali fungování té směrnice, která to určuje a řekli jsme si, že třicet tisíc je ta správná částka, kdy už se vyplatí tomu věnovat tu nadstandardní práci a obesílání a příprava a vyvěšení, protože to něco samozřejmě také stojí, tak jsme si řekli, že to je ta správná částka, která je tou, nad kterou už chceme, aby všechny výdaje byly veřejné.

Vy jste také, když zmiňujete obeslání možných dodavatelů, vy jste také rozšířili spektrum. Nejprve byly několik stabilně spolupracujících firem se semilskou radnicí, než jste nastoupili jako nové vedení radnice, následně jste ho rozšířili. Vy jste také v jednom rozhovoru vyjádřil, že někteří z oslovených se vás ptali, zda tam nejsou jenom jako takové křoví, že to bylo i takové jisté překvapení.

My jsme si to dali za cíl, že chceme navrátit důvěru lidí k radnici, k politice a zároveň firem k tomu, že má smysl vůbec se připravovat na tu zakázku. I pro tu firmu je to náklad na to, aby připravili nabídku a stáli si za ní a podstoupili určité riziko, pokud to nepřipraví naprosto v tom ideálním stavu. My jsme jim, my jsme si dali za cíl, že jsme alespoň zpočátku obesílali třeba i u zakázek za padesát tisíc osm, deset firem, které samozřejmě navzájem o sobě nevěděly. A zároveň jsme to zveřejnili. A tím jsme dosáhli toho, že ty firmy se účastnily a postupně zjistily, že se to vyplatí. Ale ty telefonáty, ty skutečně byly s otázkami, jestli to už někdo nemá určený a jestli to už někdo nemá slíbený a není to věc, která by jedním výběrovým řízením se podařilo všechny přesvědčit, ale je to dlouhodobá práce na tom, že ta důvěra u lidí a u firem se teprve získává.

Vy jste nejen vzděláním právník, také jste působil v soukromém sektoru v naší jedné velké nadnárodní společnosti. Získal jste i tam jistý způsob, řekněme, práce, poněvadž i jste na začátku použil termín, že vlastně občané jakoby symbolicky jsou akcionáři. Domníváte se, že to je dobrá i pro vás průprava, vlastně taková velká, řekněme, zaměstnanecká zkušenost?

Já z každé zaměstnanecké zkušenosti, kterou jsem prošel, tak si moc vážím, protože mě dala v tom, že vždycky se člověk může z čehokoliv poučit, ať je to krásná zkušenost nebo hodně zlá zkušenost. A jsem rád, že jsem si to ozkoušel. A samozřejmě, pokaždé jsem se snažil co možná načerpat si co nejvíc pro tu svoji představu, že bych jednou rád se věnoval té komunální sféře, té komunální politice. Protože to, byl to můj plán, byl to můj plán někdy od konce studií, dá se říct, kdy jsem si řekl, že Semily jsou město, které se mi hrozně moc líbí, že jsem se narodil, jednou tam chci i dožít. A že nejsou spravovány úplně tak, jak bych si představoval, ideálně. A to byl taky moment, který nás motivoval vůbec k tomu, abychom sestavili kandidátku. A vrhli se do voleb, protože jsme, bylo nás víc, kteří jsme nebyli spokojeni s tím, kam se město ubírá. A to byl ten impuls, který přivedl mě do politiky.

Tak to byly komunální volby v roce 2006. 2010 už jsme se zmiňovala 46%, to už je většina v zastupitelstvu. Není už to, pane starosto, menší dobrodružství mít nadpoloviční většinu v zastupitelstvu? Není to i jistá, řekněme, riziková oblast, že by člověk jaksi ztrácel tu motivaci toho soupeření a přesvědčování?

Já si dokonce myslím, že je lepší mít mandátů méně než nadpoloviční většinu. A o těch věcech diskutovat, snažit se získávat pro ně podporu. A že je to daleko nebezpečnější a složitější mít většinu v tom zastupitelstvu.

Že se jaksi uchlácholíte?

Na jednu stranu můžete teoreticky a jednoduše cokoliv prosadit. Na druhou stranu ta ztráta sebekontroly může být hodně rychlá, proto i do rady města jsme postupně zvali od největší opozice jsme jim nabízeli místa, abychom  právě měli už tu vnitřní kontrolu v radě, abychom nemohli, abychom měli tu zpětnou vazbu, protože v politice se ztrácí hrozně rychle to, že se přirozeně člověk kvůli duševnímu zdraví obklopuje spíše lidmi, kteří mu jsou nakloněni než ti, kteří by ho neustále sráželi, to tak je. A v té komunální politice, tam naštěstí ta vazba je k občanům, zvláště ještě na devítitisícovém městě velice silná. Takže si myslím, že je to složitější, aby se to stalo, přesto to možné je. Takže pro mě je možná složitější to řízení města a fungování ve chvíli, kdy máme většinu v zastupitelstvu než v době, kdy jsme měli třetinu zastupitelstva, ale u nás nejsme svázáni. Jsme kandidátka nezávislých kandidátů a nejsme svázáni žádnými příkazy. Takže běžně se stává, že nehlasujeme jednotně. A já si myslím, že to tak je dobře, pokud má někdo jiný názor, nechť hlasuje, jak uzná za vhodné.

Říká Jan Farský, starosta města Semily a také poslanec a také host dnešního pořadu Člověk a obec na Českém rozhlasu 6. U mikrofonu je Ivana Denčevová. My se dostáváme k vaší poslanecké dráze. Tak 17.místo kandidátky TOP 09, Starostů a Nezávislých, vy v té době poměrně těžce nemocen, přesto jste se stal jedním z těch, kdo přeskákali všechny ostatní, stal jste se poslancem, změnilo se jisté aranžmá na radnici, jste neuvolněným starostou, naopak přibyla další místostarostovská židle. Jaké je to střetnutí z té komunální politiky, kde konkrétní výsledky jsou vidět. Sám jste hovořil i o tom, jaksi hned té zpětné vazbě spolu s občany, když se tak ocitnete na té malé straně.

Není to nic extra příjemného. Když člověk pracuje na tom malém městě, tak má neustálou zpětnou vazbu o tom, co dělá. A potkává se s lidmi a diskutuje s nimi. Není anonymním v tom prostředí a nejsou ani nehmatatelný výsledky, kterých se dosahuje. A také poslání starosty, jeho pozice je u lidí přijímaná relativně slušně. A je to, ne snad extra prestižní místo, ale veřejností akceptované pozitivně. Zatímco být poslancem, to je v České republice často spíš ostuda. Ale myslím si, že mnozí poslanci si to ani nezaslouží, ale je to věc, na které mnohdy pracujeme výrazně, aby to tak bylo. A člověk padne z té pozice starosty, který opravdu za to město dýchá a snaží se a dělá, co může. A lidi to tak naštěstí, nebo to se nedá říct naštěstí, ale vidí to, chápou to, k tomu poslanci, který žije si z těch náhrad, prebend, jí v levných restauracích ...

A zdá se, že nic moc nedělá.

Tak ten pád v tom společenském žebříčku je obrovský.

Tak i to se přiznává náš dnešní host starosta a zároveň poslanec. A  my se vracíme k tématu, které se osvědčilo v komunální politice v Semilech, zda lze vůbec překlopit, řekněme, do celostátního měřítka, poněvadž právě nejen podle průzkumů, ale i podle toho, jak se lidé mezi sebou domlouvají a také jak se ocitáme na žebříčcích, se zdá, že korupce je jedním z těch základních problémů. Někdy se zdá, jak i kdyby reformní úsilí vlády tak, jak nás přesvědčuje, bylo jaksi stále zastíněno tím, že se ozývají hlasy, bude to vůbec k něčemu, když se tady, je velké podezření, že většina peněz se rozkrade?

Já k tomu nedokážu úplně říct jasné stanovisko. Já si myslím, že se většina peněz nerozkrade a že bohužel ta atmosféra ve společnosti vede k tomu, že je velice složité vůbec pro člověka, který má chuť něco měnit, tak něco měnit. A není to jednoduché z té pozice, že společensky padne skutečně na dno tím, že se stane poslanec. Alespoň podle průzkumů někde ...

Ještě třeba budou nějaké profese za váma, pane starosto, ještě vám zůstává i to starostování.

Jo, dobře, tak se mám čeho chytit, fajn. Ale nemyslím si, že se všechno rozkrade.

Je to hlas lidu leckdy.

A část pravdy na něm bude. Peníze se určitě ztrácí, mohly by být vynakládány efektivněji. Tam, kde bych na to narazil, s chutí budu podávat trestní oznámení, případně věci nechávat prošetřit. Já na to konkrétně nenarážím v tuto chvíli. Mnoho řeší to,že ten stát peníze nemá, takže je čím dál méně z čeho, co rozdělovat a z čeho brát. A dokud bude silný stát, přerozdělující stát, tak bohužel se bude dít to, že tam určitá skupina lidí na tom se bude chtít obohatit. A mít snahu z veřejných prostředků učinit maximum svých soukromých. Tak je to všude na světě a naším úkolem ve sněmovně je, a beru to jako svůj úkol, maximálně zúžit ten prostor na to, aby se to dalo dělat.

A proto můžeme také říci, že vznikl server veřejné zakázky, server, webové stránky.

Veřejný portál. cz.

Veřejný portál. A co vůbec zveřejňuje Veřejný portál.cz?

My jsme přišli s logikou toho, že pokud zveřejňujeme všechno na Internetu, tak je to dobře, ale na druhou stranu je to složité pro firmy vyhledávat. A pokud zveřejňujeme i zakázky třeba v hodnotě sto tisíc, tak se nevyplatí tomu malému podnikateli, pro kterého jsou zajímavé, každý den po ránu vyhledávat, jestli se tam neobjevila zakázka, která se ho týká. A proto jsme se rozhodli udělat jakýsi rozcestník, kde obce, které jsou ochotny všechno zveřejnit o svých veřejných zakázkách, to znamená od zadání, přes výběrovou komisi, po smlouvy, když ...

Včetně hlasování členů výběrové komise, to tam také nalezneme, i hlasování?

Ano, včetně hodnotící komise, i když rozhoduje samozřejmě ten volený orgán, ať už je to rada nebo zastupitelstvo, tak včetně těch hodnotících parametrů, kritérií a tak, proč to vyhrál, to každý si může najít. A zároveň firem, které se o ty které zakázkou můžou zajímat. Takže je to v podstatě rozcestník Veřejný portál, na kterém města dávají ve známost to, že vypisují zakázky v těchto i relativně malých částkách. A zároveň podnikatel tím, že se tam zaregistruje a vytvoří si filtr, tak mu pak chodí zakázky přesně ty, o které má zájem. Takže si může nastavit, ho zajímají ve Středočeském kraji výkopové práce od dvou set tisíc nahoru a v Severočeském kraji ho budou, nebo v Ústeckém kraji ho budou zajímat už zakázky leda od půl milionu nahoru. A když by měl jet až na jižním Moravu, tak výkopové práce tam leda za milion a víc. A pak mu ve chvíli, kdy tam obec vloží tu zakázku, která odpovídá jeho přednastavenému filtru, tak mu přijde automaticky email s poznámkou, ať si klikne na odkaz a že na tom odkazu se dozví víc. A to už se dostane ne konkrétní stránky té obce. Takže je to rozcestník veřejných zakázek.

Když hovoříte o vůbec protikorupčním opatřením právě takového rozcestníku, jak říkáte, veřejných zakázek, kolik obcí, kolik měst už se dnes účastní tohoto veřejného portálu?

Aktuálně je tam čtrnáct obcí ve velikosti od stovek obyvatel po čtyřicetitisícové město a dvě magistrátní města. A to Liberec a České Budějovice, připravují se na vstup. Tam je to, že jsme museli mírně upravit software na to, aby tam mohlo vstupovat přes jednu emailovou adresu více lidí a vkládat zakázky, protože tam už to není věcí jenom jednoho člověka, takže to by mělo být v rámci dní, že tato města se také zapojí.

Jaká je ambice takového rozcestníku?

Už teď je v něm registrovaných asi 150 firem. A prošlo přes něj, nebo prochází aktuálně zakázek za 24 milionů korun. Ambice by samozřejmě mohly být větší a jsou, doufám, že dále poroste. Předpokládám, že by to mohlo fungovat jako třeba sněhová koule, nabalovat se postupně. Když zjistí, že to smysl dává, tak že se budou přidávat další města. Ale za každé jednotlivé město, byť i malou obec, jsem rád, protože to je obec, která se rozhodla fungovat nad rámec zákona dost výrazně a fungovat skutečně transparentně jako veřejná správa.

Dá se také z toho vytvořit taková ta klasická, řekněme, dobrá pověst tak, jak je třeba označení některých potravinářských výrobků. A setkáváme se vlastně s takovým tím označením kvality i například u služeb. A stává se z toho opravdu taková ta dobrá adresa, co se týče výrobků. Domníváte se, že i tímto způsobem lze například pracovat s takovým veřejným portálem, že právě obec, město, které se zapojí, dělá víc než, dejme tomu, je to nezbytně nutné?

To je jeden, řekněme, z nástrojů, který bychom rádi použili i proto, aby přišel tlak lidí odspoda. Aby byl tento portál využíván. Protože já jsem na začátku zmínil to, že je problém s informacemi, že ten řemeslník nebo majitel malé firmy, kterého zajímají zakázky padesátitisícové, tak těžko bude každý den sedět u Internetu a projíždět stránky dvou tisíc nebo šesti a půl tisíc českých obcí. On potřebuje pracovat a peníze vydělávat. A těžko si i zaplatí firmu, která to pro něj bude takovouhle aktivitu u takhle malých zakázek vykonávat, protože se mu to víceméně nevyplatí, takže právě pro tyto malé a střední podniky je tento portál určený, protože v něch, si myslím, je také gró české ekonomiky a českého úspěchu.

Jak dál se dá například pracovat s podobnými, řekněme, projekty tak, aby docházelo k většímu přesvědčení veřejnosti, že rozhodování je transparentní, že v tom není nic, co by nemohli a nesměli vědět.

Já si myslím, že základ všeho je nic netajit. Že brát to skutečně tak, že skutečně cokoliv, co děláme, tak je veřejným a předcházet spíše než dostaneme žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím, tak spíše předcházet s tím, že všechno už dopředu zveřejníme právě proto, abychom byli i pod tou kontrolou skutečnou, jestli vykonáváme to, co máme. A když začneme přemýšlet o tom, že něco z aktivit by mělo zůstat utajeno, tak si v tu chvíli výrazně zpozornět, protože možná právě přicházíme do té pozice, kdy už jsme za hranou a stáváme se více papalášem než politikem.

Vy jste zmínil zákon o svobodném přístupu k informacím. Pravidelně jedenkrát za čtyři týdny s kolegou Oldřichem Kužílkem děláme pořad Zaostřeno na občana, kde se tomuto zákonu věnujeme. Také se objevují hlasy, že by bylo dobré ho trochu omezit, poněvadž samozřejmě někteří ho také, řekněme, využívají až třeba zneužívají, to nechejme případ od případu. Jaký je váš názor na právě tento zákon i v souvislosti s fungováním nejen, řekněme, komunální sféry, ale vůbec celé veřejné sféry.

Já si myslím, že ten zákon je výborný, že ho máme. A nemyslím si, že je zneužíván. Mně přijde, alespoň v počtech žádostí, kterých je, kterých ho využívají občané k tomu, aby získali informace, tak mně nepřijde, že by byl nějakým způsobem až obstrukčním pro ten orgán, který takto funguje. Ono v případě, že by to mělo znamenat nějaké zvýšené náklady nebo vyvolat problémy už pro tu organizaci v tom, že ji to bude paralyzovat v její činnosti, tak je tam vždycky možnost ta, že může i ten orgán zpoplatnit tu přípravu těch informací, což myslím, že odradí toho, který by chtěl jenom komplikovat život tomu úřadu. Ale já zároveň si myslím, že on je spíše tím, tou poslední záchranou a tím bičem. Já se domnívám, že by víceméně neměl mít využití. Protože by ty informace měly být veřejné bez toho, aniž bych o ně musel žádat podle zákona.

Přesto, vzpomeňme si, některá konkrétní města, kde došlo až k exekuci, tak to možná vám jaksi jenom osvětluje, jak se někde informace mohou či nemohou poskytovat. Ostatně hovořili jsme o tom, jaké je vůbec vnímání rozhodování našich zastupitelů. Zůstaňme na poli komunální politiky. Komunální volby, které proběhly v minulém roce v listopadu, tak v některých městech dokonce, zdá se, dokonce statutárních měst byly, řekněme, hlavně, hlavním tématem právě zadávání zakázek, obavy z jisté netrasparentnosti, také možná z korupčního prostředí. Můžeme zmínit, vy už jste zmínil shodou okolností jak Liberec, tak České Budějovice. Obě dvě města, kde bylo podobné téma, můžeme říci, že i hlavní město Praha. Tak je to tak, řekněme, téma velké, které překračuje hranice?

Po posledních volbách, ale i před nimi a i díky občanským iniciativám, které toto téma výrazně zvedly, ať už to byla defenestrace Vyměňte politiky, nebo další aktivity, které právě upozorňovaly na to, že už jsme v situaci, kdy už je potřeba začít konat a jednat, tak to skutečně se podařilo z tohoto tématu udělat důležité témat voleb. A jak těch celostátních, tak si myslím, že i těch komunálních, což je dobře. Ale bylo by dobře také dopočítat a pohlídat všechny ty, kteří se přihlásili před volbami k tomu, že oni budou těmi, kteří budou fungovat transparentně. Jestli to tak skutečně aktuálně plní to, co slíbili.

Překročme z komunální politiky, protože máte, řekněme, obojakou funkci, do té poslanecké, téma takzvaného porcování medvěda. Tedy poslanci, kteří mají vztah k tomu či onomu a prosadí, aby plénum, které schvaluje rozpočet, základní, řekněme, ekonomický zákon této země na nadcházející období, aby ještě mohli přesvědčit, v uvozovkách přesvědčit své kolegy, že ten či onen projekt je ten mimořádně důležitý a mimořádně zásadní. Stranou nechám, jak některé tyto položky skončily, kde všude z peněz daňových poplatníků se postavilo to či ono rekreační centrum, sportovní centrum, ale vy jste se vyjádřil, že právě proti tomuto, řekněme, porcování medvěda takzvanému budete velmi tvrdě bojovat. Jak jsme na tom v současnosti?

No medvěd neexistuje. Ten klasický poslanecký rozpočtový medvěd neexistuje. V letošním roce nebyly rozdělovány finance a vzhledem k tomu, jak je potřeba v rozpočtu šetřit, tak předpokládám, že ani příští rok se nebudou rozdělovat finance. Já si myslím, že je to správně, protože je daleko lepší, pokud se to rozpustí do rozpočtů jednotlivých obcí podle zákona o rozpočtovém určení daní a obce mají šanci potom si plánovat svoje investice, připravovat, diskutovat s občany a ne čekat, jestli zrovna ten politik, ten poslanec bude tím hodným na ně a vyjdou na ně peníze, anebo nevyjdou a pak jim zůstanou peníze v projektech a realizovat nebudou. Myslím si, že je špatně, když se na takovýchto dotacích staví rozvoj obcí, protože to nemůže dlouhodobě fungovat a není to efektivní vynakládání prostředků. Takže doufám, že i nadále medvěd nebude, ačkoliv jako místopředseda rozpočtového výboru bych v minulosti určitě se dostal k zajímavým výpomocem jednotlivým žadatelům, ale myslím si, že to není správný postup a proto budu i nadále proti.

Závěrečná otázka. Nebylo by zapotřebí i různé dotační tituly z různých ministerstev podobným způsobem přehodnotit?

Jednoznačně. V České republice máme 476 dotačních programů. V tom se nikdo nemůže vyznat. A těch peněz, co se v tom rozděluje, je zbytečně moc.

Tak možná další téma pro našeho dnešního hosta, kterým je starosta Semil a také poslanec Parlamentu České republice za TOP 09 a uskupení Starostové a Nezávislí Jan Farský, milí posluchači. Technicky spolupracovala Iva Braunerová a od mikrofonu Českého rozhlasu 6 se s vámi loučí a na slyšenou těší Ivana Denčevová.

Ivana Denčevová

Český rozhlas 6, 5. 9. 2011, Pořad: Člověk a obec

Štítky
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme