K navrhované změně zákona o registrovaném partnerství

Rodina však představuje hodnotu, bez níž nemůže existovat přirozená a svobodná společnost.

Nová generace se rodí díky spojení muže a ženy, kteří se tak ocitají v roli otec a matka. Zdravý rozum se plně shoduje s vědeckým poznáním. V lidské bytosti se po celý život prolínají vlastnosti geneticky dané po biologických rodičích se vším, co ji formuje v rámci výchovy. Pro lidskou společnost i konkrétní kulturu je vždy negativní, když biologický rodič neplní svou roli rodičovskou, i když právě tento stav je častá realita dneška. Společnost si musela vytvořit řadu modelů, v nichž dítě vychovávají náhradní, tzv. sociální rodiče. Plně uznáváme, že takové řešení má mít přednost před výchovou ústavní. Současná, po léta propracovávaná, legislativa k tomu základní prostor dává.

Návrh umožňující partnerovi osvojit si trvale dítě druhého partnera, a tím z něho učinit druhého rodiče, není nezbytným opatřením ve prospěch dítěte.

Je logické, že dítě přilne k těm, kteří o ně pečují, není však nutné, aby v rodném listu mělo dvě matky či dva otce. TOP 09 také nepovažuje za přípustné, aby se v 21. století děti musely spokojit namísto matky a otce s rodičem A a B.

V diskusi o možnosti osvojení, se kterým počítá změna zákona o registrovaném partnerství, padají některé argumenty. Dovolíme si shrnout nejčastější a zároveň prokázat, že změny nejsou nezbytné:

Argument 1:

V případě úmrtí jednoho ze stejnopohlavního registrovaného páru je zbylému partnerovi odepřena možnost o dítě se starat. Dítě bude automaticky svěřeno do péče někomu z rodiny biologického rodiče (existuje-li), případně bude dítě dáno do ústavní péče.

Realita:

Pozůstalý partner je dítěti osobu blízkou (podobně jako třeba jeho prarodiče nebo sourozenci).

Svěření dítěte do péče stejnopohlavního páru je sice v současnosti vyloučeno, to však neznamená, že pozůstalému partnerovi nemůže být dítě do péče svěřeno, případně dáno do pěstounství či poručnictví (srov. Komentář Zákon o rodině / Zákon o registrovaném partnerství, 4. vydání, 2009, s. 536 - 537). Partner musí poskytnout záruky řádné péče, mít bydliště na území České republiky a souhlasit se svěřením dítěte do osobní péče.

Hlavním ukazatelem u soudu je zájem dítěte (§ 932 NOZ, § 953 odst. 1 NOZ). Do ústavní výchovy je dítě umístěno, není-li nikdo, kdo by se ho ujal. Jestliže je pozůstalý partner způsobilý k svěření dítěte do péče, je soudní rozhodnutí, kterým by dítě bylo svěřeno do ústavní výchovy, nezákonné.

Argument 2:

Zbylý partner nemůže v žádném případě požádat o osvojení dítěte.

Realita:

Zbylý partner může požádat o osvojení, je však vyžadován souhlas dítěte a druhého biologického rodiče (žije-li).

Argument 3:

Pokud se zbylý partner chce stát pěstounem dítěte, není nijak preferován.

Realita:

Zbylý partner se může stát pěstounem a bude preferován (§ 930 odst. 3 a § 962 odst. 2 NOZ ve spojení s § 22 odst. 1 NOZ).

Několik citací z Nového občanského zákona

Paragraf 953: (1) Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče jiného člověka (dále jen „pečující osoba“). Rozhodnutí o svěření dítěte do péče musí být v souladu se zájmy dítěte.

Paragraf 930: (3) Soud neprodleně poté, co nastala situace uvedená v § 928, nebo v odstavci 1, zjišťuje, zda tu je vhodný člověk, který by mohl poručenství vykonávat. Nepodaří-li se takovou osobu najít, jmenuje soud do funkce poručníka orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Paragraf 22:(2) Ujala-li se osobní péče o dítě osoba příbuzná nebo dítěti blízká, dá jí soud přednost před jinou osobou, ledaže to není v souladu se zájmy dítěte.