Zahraniční politika a obrana nejsou oblasti, kde si můžeme dovolit krátkozrakost. Chyby v nich totiž neplatíme jen penězi. Platíme za ně bezpečností naší země, důvěrou spojenců a postavením České republiky v Evropě.
A já si dovolím začít hned hlavní tezí. TAHLE VLÁDA nemůže získat důvěru od nikoho rozumného, protože tato vláda nezajistí, a ani nemůže zajistit, bezpečnost naší země a nezajistí bezpečnost našich občanů. Neumí to a u některých členů vlády je zjevné, že to ani nechtějí. Takhle jednoduché to je.
Ministrem obrany této vlády je generál – generál armády, kterého by se po jeho dosavadním působení chtěl leckdo zeptat, jestli je generál armády opravdu té české. Podle mě jediný generál na světě, který tvrdí, že všechno je v pořádku, peněz je dost a žádné hrozby nehrozí.
Ministr dosazený stranou, která má v popisu práce přesně tohle tvrdit a pro kterou je Rusko kamarád. A to i v době, kdy jen za poslední měsíc Rusko vyhrožovalo Polsku, Pobaltí nebo celé Evropě snad tisíckrát.
Za této situace si pan ministr drží jako svého náměstka bývalého poslance za SPD Vícha, jehož názory my, kteří jsme tu byli, dobře známe.
EU i NATO si za to mohou samy, neměly provokovat a rozšiřovat se, měli jsme do smrti odebírat ruské suroviny, být na nich závislí a vlastně nikdy neměli být suverénní. A podobné nesmysly, které mimochodem někteří tady říkají dodnes.
Naše bezpečnost nemůže stát na prohlášeních a odkládání závazků. Potřebujeme moderní armádu s moderním vybavením a předvídatelné financování. Ne jen sliby na příští rok. Bezpečnost není luxus, který si dopřejeme, až na něj zbude v rozpočtu.
To, čeho jsme dnes svědky, je zásadní obrat v české zahraniční politice. Cesta předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury do Číny není jen běžnou parlamentní diplomacií. Je symbolem směru, kterým se tato vláda vydává, a otazníkem nad tím, jaké hodnoty a strategické zájmy chce Česká republika hájit.
A hlavně. Každého soudného občana napadne: To nás má jako v současné situaci zachránit Čína?
Ne. Ta to nebude.
Nebude to ani Trumpova administrativa, která to otevřeně deklaruje. Ale bude to třeba Polsko, kterému premiér této vlády řekl, že mu nepřijde na pomoc, protože chce mír. Bude to právě možná Dánsko v Evropě, které jste vy svým mlčením, když mu chtěl Trump sebrat Grónsko, hodili přes palubu.
To, že dnes Andrej Babiš konečně potvrzuje naši povinnost – samozřejmost – bránit spojence, je po dlouhých letech úleva. Ale důvěryhodnost a věrohodnost bezpečnostní politiky se nepozná podle toho, co premiér řekne v jednom rozhovoru, ale podle toho, zda jeho vláda dělá všechno pro to, aby Rusko od útoku odradila.
A to se dosud neděje.
Neschopnost a nekompetence této vlády jen potvrzují tezi, že tato vláda není připravena a neochrání naši zemi, pokud by to bylo potřeba.
A zatímco předseda Sněmovny cestuje do Pekingu, premiér přichází s výzvami, které působí, jako by si nevšiml, že se na řadě těchto věcí už dávno pracuje. A naše země působí směšně a trapně.
To jen, abychom při kritice ministrů nezapomněli na to, kdo je za to celé zodpovědný a kdo tomu velí.
Naprosto absurdní a zároveň potvrzující moji tezi, že tahle vláda nás neochrání, nemá plán a ani ho mít nechce, je ale naše reakce na Rusko.
Když Moskva vyhrožuje evropským zemím a roste počet incidentů spojených se sabotáží, kybernetickými útoky a dalšími hybridními operacemi, očekával bych od české vlády jasný postoj, solidaritu se spojenci a srozumitelné pojmenování hrozeb. Evropské instituce i představitelé NATO na tyto hrozby opakovaně upozorňují.
Čekal bych, že velvyslankyně Ruska bude na koberečku každý den. Ta by v Černínu měla mít soukromé klekátko a klečet na něm, a ne přijít na kobereček jen tehdy, když už po tom volají všichni.
Místo toho sledujeme nejasnosti a rozpory.
Jsou hybridní hrozby skutečným bezpečnostním problémem, nebo nejsou? Čelíme hybridnímu působení, nebo ne?
Vláda, která nedokáže srozumitelně vysvětlit, jaká nebezpečí zemi ohrožují, jen těžko přesvědčí občany, že je dokáže účinně řešit.
Dalším problémem je naše odpovědnost vůči Ukrajině.
Ruská agrese není vzdálený konflikt, který se nás netýká. Je to zásadní zkouška evropské bezpečnosti. Podpora Ukrajiny není charita. Je to investice do bezpečnosti celé Evropy, a tedy i České republiky.
Tato země zažila i jiné vlády, ve kterých seděli estébáci, ale takhle nekompetentní nikdy žádná nebyla. Jsme svědky nejhorší vlády od roku 1989.
Česká republika nemůže být spojencem, který čeká, co udělají ostatní, a teprve potom se rozhoduje, zda přispěje. Musíme být zemí, na kterou se spojenci mohou spolehnout a jejíž slovo má váhu.
Hlavní otázka dneška je, zda současná vláda dokáže zajistit bezpečnost občanů, plnit naše závazky a hájit české zájmy v nebezpečném světě.
Nejde jen o jednotlivá rozhodnutí nebo jednotlivá vystoupení. Jde o směr, kterým se naše země vydává. O to, zda budeme důvěryhodným spojencem, zda budeme schopni rozpoznat hrozby a zda dokážeme ochránit vlastní občany.
Tato vláda podle mého názoru v současné době nedává dostatečné záruky, že dokáže Českou republiku v tomto nebezpečném světě ochránit.
A proto tato vláda nemůže mít moji důvěru.
Projev místopředsedy TOP 09 Marka Ženíška je součástí komunikace poslance na sociálních sítích.
