Zdeňka Blišťanová je starostka Jeseníku, respektovaná krizová manažerka a oblíbená komunální politička. Ve své práci klade důraz na kvalitní školství, sociální soudržnost a odpovědné hospodaření města. Vystudovala Univerzitu Palackého v Olomouci a profesní dráhu zahájila jako učitelka, později vedla základní školu v České Vsi, která se pod jejím vedením stala uznávaným příkladem otevřeného a kvalitního vzdělávání. Ve volném čase ráda čte, sleduje filmy a cestuje.
Co vás přivedlo k zájmu o veřejné dění?
Vždycky jsem měla potřebu měnit věci k lepšímu, ale vstup do politiky jsem neplánovala. Když jsem se stala místostarostkou, bylo to jako vstoupit do úplně jiného světa – plného odpovědnosti, výzev, ale i smysluplné práce. Časem jsem pochopila, že mnohé problémy nelze řešit jen na úrovni města. Potřebujeme, aby změny přicházely i shora. I proto dnes kandiduji – chci pomoci posouvat věci dopředu tam, kde se o pravidlech rozhoduje.
Jaký problém České republiky považujete za nejzásadnější a co s tím chcete dělat?
Za klíčový považuji rostoucí rozdíly mezi regiony. Týká se to Olomouckého kraje stejně jako celé republiky. V odlehlých oblastech, jako je Jesenicko, chybí lékaři – praktičtí, zubaři i specialisté. To ovlivňuje každodenní život lidí. Pokud je zdravotní péče nedostupná, rodiny z regionu odcházejí. Stejný princip platí pro dopravu, bydlení i dostupnost služeb. Chci být hlasem regionů, jako je ten náš.
Čím by váš kraj mohl být inspirací pro zbytek republiky?
Houževnatostí lidí, kteří tu žijí. Mnohdy máme pocit, že se na nás zapomíná, a tak si spoustu věcí musíme zvládnout sami. Ale právě v tom je síla. Znám řadu lidí, kteří odvádějí obrovské množství práce a neodcházejí jinam, přestože by tam třeba měli lepší podmínky. Protože tady jsou doma.
Když se řekne „můj kraj“, jaká osobní vzpomínka se vám vybaví?
Prožila jsem tu celý život, takže těch vzpomínek je hodně. Zmíním jednu aktuální z kampaně – besedu v Mohelnici. Nebyli na ní kandidáti z čela kandidátky, takže jsem měla trochu obavu, jak to lidé vezmou. Ale dopadlo to úplně jinak, než jsem čekala. Spousta lidí znala moji práci a drželi mi palce. Byla to pro mě velká radost i závazek.
Proč se právě vy máte stát poslankyní?
V Parlamentu potřebujeme lidi, kteří nejen mluví, ale také pracují. Mám zkušenost z různých pozic – učitelky, ředitelky školy, místostarostky, starostky i krajské zastupitelky. Všude za mnou byly konkrétní výsledky. Nedělám nic napůl. A věřím, že takový přístup má v Poslanecké sněmovně své místo.
Co by o vás řekli blízcí, kdyby byli úplně upřímní?
Asi že neumím odpočívat a že se až moc zabývám každou věcí, která trápí lidi kolem mě.
Kdy jste naposledy změnila názor a na co?
Dřív jsem věřila, že lidé, které znám (blízcí, sousedé, přátelé), se nenechají jen tak unést sliby, že budou chtít rozumět tomu, co se kolem nich děje. Že budou hledat souvislosti, ověřovat si informace, ptát se proč. Ale dnes už tu jistotu nemám. Vidím, jak snadno někteří uvěří jednoduchým heslům, populistickým výkřikům, dezinformacím z pochybných webů.
Jaká informace o vás by mohla čtenáře překvapit?
Možná to, že jsem dřív psala básně. Bylo to období, kdy mi to pomáhalo zvládat některé osobní věci. Psala jsem pro sebe a pro přátele, dokonce mi i jednu otiskli v brněnském nakladatelství.
Jaká událost za posledních 100 let ovlivnila podle vás dnešek úplně nejvíce?
Na prvním místě sametová revoluce, bez ní bychom tenhle rozhovor nedělali.
Tiskové oddělení TOP 09
