Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová oživila diskuzi o dvourychlostní Evropě. V takovém případě by část zemí pokračovala v integraci rychleji než ostatní členské státy. „Výhodu vidím hlavně v tom, že by Česko spolurozhodovalo,“ věří europoslanec Ondřej Kolář.
Směřuje skutečně Evropa ke dvěma rychlostem? Hrozí, že by se Česko ocitlo v pomalejším pruhu?
Z náznaků a vyjádření, které poslední dobou slýcháme, si myslím, že se můžeme obávat toho, že Evropa směřuje k dvourychlostnímu uspořádání. Ostatně nebylo by to poprvé, nebylo by to nic nového. Několik věcí, které teď v Evropě máme, které všichni využíváme a které máme rádi, už se v takovém dvourychlostním režimu v minulosti projednávaly.
Kam bude patřit Česká republika, zda bude stát mimo? To je podle mě hlavně na české vládě. Já bych byl rád, kdyby si Česká republika po téměř 22 letech členství v Evropské unii uvědomila, že je lepší a výhodnější pro všechny v Česku být ve středu, nebo nejblíž středu – tomu zdravému jádru, které určuje směr, kterým se Evropská unie ubírá.
Tedy v tom rychlém pruhu, abychom zůstali u metafory dvou rychlostí.
Ano. Lepší než stát na periferii nebo v odstavném pásu.
Pane Koláři, jaké by mělo pro Česko výhody, kdyby bylo součástí skupiny zemí Evropské unie, které se integrují rychleji? Kdyby bylo v hlavním jádru.
Vidím výhodu hlavně v tom, že by Česko spolurozhodovalo. Spoluurčovalo by směr, kterým se Evropská unie vydá. Obávám se, že v České republice trochu trpíme takovým sebeklamem, ve kterém se neustále utvrzujeme. Je to přesvědčení, že na to nemáme, že jsme „malý stát“, se kterým si všichni ostatní dělají, co chtějí, že mu vždycky smetou „drobečky ze stolu“, které zbydou.
Sebeklam je to proto, že Česká republika je devátý největší stát Evropské unie. Jsme devátá a teď nejrychleji rostoucí ekonomika v rámci Evropské unie. Máme jednu z nejnižších inflací, 1,6 procenta.
Obávám se, že za téměř 22 let, co jsme v Evropské unii, jsme neměli opravdu autenticky proevropskou vládu. Každá dosavadní vláda ráda hrála divadlo na my a oni – na ten zlý Brusel, který nám diktuje, zakazuje, přikazuje a který se nás snaží zničit.
Evropské unii je vyčítáno, že je neakceschopná, že zaostává za ostatními velmocemi, které budou rozhodovat o tom, jak bude uspořádán globální svět. Ve chvíli, kdy tady dál budeme trvat na tom, že Evropská unie má být rozdrobená, že se nemá více integrovat, že spolurozhodování nemá být akceschopnější a rychlejší, tak se budeme zase jenom utvrzovat v tom, že opravdu chceme být pozadu za velkými ekonomikami, jako jsou Spojené státy nebo Čína.
Může tzv. skupina E6 oživit stagnující ekonomiku a zvýšit bezpečnost kontinentu v neklidné době? Nebo jde o krok, který zbytek Unie definitivně odsune na druhou kolej? Poslechněte si celou diskusi europoslanců v audiu na začátku článku.
Převzato z: Lukáš Matoška, Pro a proti, 10. 3. 2026 (kráceno)
