V Česku se nikdy nežilo lépe

„Určitě se máme mnohem lépe než dřív, to je bez debaty. Do střední Evropy krize téměř nedorazila. Asi je pravda, že my Češi máme tendenci být pořád nespokojení,“ říká například sociolog Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petr Soukup. 

Statistiky jeho slova potvrzují – ze všech členských zemí OECD má Česko například nejnižší podíl lidí žijících v chudobě. Podle posledních dat Eurostatu bylo u nás chudobou nebo sociálním vyloučením v loňském roce ohroženo 15,3 procenta populace, nejméně v celé EU (průměr byl 24,2 procenta). 

Co je ale ještě optimističtější, Česko bylo v tomto ohledu premiantem EU již pátý rok v řadě. Navzdory krizi se tak nezdá, že by „sociální smír“ v naší zemi upadal. Přestože se stejně jako ve velké části dalších zemí světa i v Česku rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými, stále platí, že příjmové rozdíly jsou u nás v rámci zemí OECD jedny z nejnižších.

Příjem pětiny nejbohatších domácností v Česku je 3,56krát vyšší než příjem pětiny nejchudších. Příjmově rovnější jsou si lidé pouze ve Slovinsku a Dánsku. 
Česká republika je na tom dobře rovněž v jiných ohledech. Například v indexu prosperity londýnského Institutu Legatum se Česko letos umístilo na 28. místě, a bylo tak po Slovinsku druhou nejvýše postavenou postkomunistickou zemí. Polsko, Slovensko i Maďarsko se umístily až ve čtvrté desítce. 

Při pohledu z dlouhodobější historické perspektivy vystupují pozitiva ještě více do popředí. Data jasně ukazují, že obyvatelé Česka jsou v průměru bohatší, zdravější a také žijí déle než jejich předkové. Například hrubý domácí příjem na obyvatele se v zemi jen za posledních 16 let více než zdvojnásobil. Jestliže v roce 1995 byl kolem 148 tisíc korun, loni to bylo již téměř 366 tisíc. 

Nářky na zdražování zboží i služeb jsou sice mnohdy oprávněné, přesto platí, že když přepočteme ceny z roku 1989 na tehdejší příjmy, řada věcí dnes vyjde levněji. Například vejce stálo loni v průměru 2,30 koruny – bylo v přepočtu o 73 procent levnější než v roce 1989. Poklesla i cena chleba, sýru i dalších potravin. 

Výrazně se zlepšila i lékařská péče. Jeden příklad za všechny – ze sta lidí starších 45 let, kteří utrpěli infarkt myokardu, zemřelo v roce 2000 do 30 dnů 10,5 procenta z nich. Za pouhých devět let se českým lékařům podařilo úmrtnost při infarktu snížit na méně než polovinu – do 30 dnů tak v současnosti umírá jen 4,5 procenta lidí přijatých do nemocniční péče. 

Díky zlepšené lékařské péči se za posledních padesát let rovněž zvýšil průměrný předpokládaný věk dožití o více než sedm let. Zatímco v roce 1960 se Čechoslováci průměrně dožívali 70,6 roku, děti narozené v roce 2010 by se (opět v průměru) měly dočkat svých sedmdesátých sedmých narozenin. 

Déle žijeme určitě i díky tomu, že dýcháme podstatně čistší vzduch než ještě před několika lety. Zatímco v roce 1990 se dostalo do ovzduší v Česku 195 milionů tun CO2, v roce 2010 to bylo již o 60 milionů tun méně.