Evropa má šanci stát se jedním z lídrů svobodného, zodpovědného a demokratického světa. Svůj osud ale musí vzít do vlastních rukou.
Celní ruleta amerického prezidenta Donalda Trumpa ovlivňuje celý svět. Kromě eskalace obchodní války prostřednictvím odvetných cel se ale postiženým zemím otevírá také možnost jít jinou cestou a oddělit nepředvídatelné, protekcionistické USA od těch, kteří upřednostňují spravedlivý, vzájemně výhodný obchod.
Jelikož Trumpova Amerika motivuje země k vytváření nových aliancí a obchodních dohod, má EU dobré předpoklady k tomu, aby tento přístup vedla a aby se mohla stát pro mnoho zemí vítaným obchodním partnerem.
To platí zejména pro země, které s EU sdílejí podobné hodnoty a zájmy, jako je Velká Británie, Kanada, Japonsko, Jižní Korea a Austrálie, ale nabízí se možnost posílit obchodní vztahy také s dalšími zeměmi. Již probíhají rozhovory s Indií a objevují se také příležitosti k vyrovnání obchodu s Čínou, která byla vážně postižena americkými sankcemi.
Podle ekonomů z Evropské centrální banky (ECB) by tento způsob rozšíření obchodu s třetími zeměmi mohl pomoci kompenzovat dopady konfliktu s USA. Má to ale háček. Evropa se nestane atraktivním partnerem jen proto, že je spolehlivá a vyhýbá se unáhleným a nepředvídatelným rozhodnutím. Klíčem k navázání úspěšného partnerství je silná ekonomika – tu dnes EU bohužel nemá.
Alarmující zpráva o konkurenceschopnosti bývalého prezidenta Evropské centrální banky (ECB) Maria Draghiho byla v Evropském parlamentu sice široce přijata, ale zdá se, že vedoucí představitelé EU nejsou ochotni provádět potřebné změny. Jedním z důvodů může být paradoxně mírně pozitivní výhled hospodářského růstu bloku, který je podporován vyššími státními výdaji v Německu a zvýšenými výdaji na obranu ve velké části bloku v rámci zásady „Buy European“.
Bylo by však fatálním omylem domnívat se, že to problém vyřeší. Tato opatření zvyšují zadlužení a dočasné pobídky nemohou nahradit zásadní reformy, k nimž Draghi vyzýval.
Obava, že vedoucí představitelé tyto změny odsunou na druhou kolej, je navíc velmi reálná – jak bylo patrné na nedávném zasedání Evropské rady, kde bylo hlavní ekonomickou agendou právě zjednodušení legislativy, snaha o snížení cen energií a vytvoření unie úspor a investic. Pokud se soustředíme na tyto regulační změny, které jsou většinou zaměřeny na snížení byrokracie, hrozí, že dojde k zastínění zásadních reforem, které jsou nezbytné pro skutečný přínos evropské ekonomice.
Agenda konkurenceschopnosti se na zasedání rovněž vyhnula většině důležitých „reformních otázek“. Diskuze postrádaly jasný obsah, který by mohl přinést rychlé zlepšení. Chyběla i jakákoliv zmínka o zemích, které podporují schválené dohody o usnadnění obchodu, nebo o reofrmách, jako je odstraňování překážek jednotného trhu.
Není také jasné, jakou podporu získají návrhy jako 28. režim, který má zavést jednotné podmínky pro inovativní začínající podniky, nebo návrh na snížení zadluženosti, který by upřednostnil financování podniků vlastním kapitálem před úvěry.
Právě na to poukázala prezidentka ECB Christine Lagardeová, když prohlásila, že americká cla představují pro Evropu jedinečnou příležitost, jak vzít svůj osud do vlastních rukou – což je přesně to, co v programu Rady chybělo.
Lagardeová má pravdu. Pod vlivem dramatické změny v politice USA, která může, ale nemusí být trvalá, se Evropa musí postavit na vlastní nohy. Pokud kromě svých základních hodnot a celkové stability přijme správná rozhodnutí k posílení své ekonomiky, bude model EU představovat jasnou alternativu k Trumpově Americe.
Ostatní země by si pak mohly vybrat mezi Trumpovým modelem a evropským přístupem ke společnosti, hodnotám a ekonomice. Výsledek této volby by mohl výrazně změnit podobu světa.
Současný přístup členů EU k hospodářské agendě bohužel nebudí optimismus. Možná si jen premiéři a prezidenti neuvědomují vážnost situace, nebo věří ve status quo – že jsou členské země schopny rychle reagovat pouze na velké hrozby. Jinak raději „házejí písek do soukolí“, nebo prostě mají pocit, že by potřebné kroky jejich voliči nepřijali.
V každém případě se čas krátí. A váháním Evropa riskuje, že propásne svou šanci stát se jedním z vůdců svobodného, odpovědného a demokratického světa.
Komentář europoslance TOP 09 Luďka Niedermayera pro server POLITICO.
Převzato z: Luděk Niedermayer, POLITICO, 1. 5. 2025
