Europoslanec, bývalý viceguvernér České národní banky a uznávaný ekonom Luděk Niedermayer oslavil v pátek šedesátiny. „Evropané vědí, že takto to dál nepůjde,“ říká v rozhovoru pro Deník.
Všechno nejlepší k životnímu jubileu. Pojďme se při této příležitosti trochu zamyslet nad současným světem. Nezdá se vám šílený?
Je šílený. Mění se, a to rychlostí, kterou jsme si nedovedli představit. A taková ta dlouholetá politika, ten nechce to, ten nechce ono, takže nebudeme dělat nic a ono to vlastně bude fungovat, tak ta je u konce s dechem.
Tedy evropská politika posledních desetiletí, dodal bych. Jak to vypadá odsud, z Evropského parlamentu?
Ten pohled není radostný. Profese europoslance není stále mojí nejdelší, v české centrální bance jsem byl déle, a to mě uklidňuje. Pokud se podíváme na minulé roky, tak je třeba říci, že krize, kterými jsme v Evropě prošli, byly bezprecedentní. Jejich řešení nám sebralo spoustu energie. Ale rychle se měnící svět nám, Evropanům nastavuje zrcadlo, které říká, že takto jako dosud to dál nepůjde. Musíme věci měnit, musíme zrychlit. A bez přehánění mám pocit, že v těchto týdnech a měsících se hraje o to, jestli toho budeme schopni, nebo ne.
A co mají dělat normální lidé, aby v současné době nezešíleli?
Četl jsem teď úžasnou knihu Milana Šimečky Výjimečný stav, která popisuje tu osobní rovinu na Slovensku, kde situace byla ještě před několika měsíci něčím, co si u nás nedovedeme představit. Ale teď se nám to trochu mění.
To ano. Ale co v této době dělat, aby si člověk udržel životní optimismus a zdravou mysl?
Měli bychom si uvědomit, že nejsme pasivní příjemci toho, co se děje. Ale jsme aktivní účastníci. To, co se děje v USA, ale do určité míry i v Evropě, je výsledkem toho, jak lidé hlasují ve volbách. A když volby vytvoří vládu, která má směřování jako kabinet v Maďarsku, tak se holt dějí věci.
Dobrá, ale tu vládu už máme. Jak se s tím vypořádat?
Jednou věcí je najít si tu osobní rovinu, nestat se tou pomyslnou vařenou žábou v hrnci. Ale druhou věcí je uvědomit si svůj díl odpovědnosti. Mnoho lidí vede současný stav k otázce, jak mohou pomoci, aby svět byl lepší. Ale od rozhodnutí začít něco dělat k tomu, aby se věci začaly měnit, je dost dlouhá cesta.
Poznamenal jste, že věci pro nás nepředstavitelné, které se děly na Slovensku, se dnes dějí v České republice. Máme složením kabinetu nejhorší vládu v celé Evropské unii? Tedy s výjimkou dnešního Maďarska a Slovenska?
Netroufám si to říci. Když se podíváte na řadu evropských zemí, tak tam domácí politická situace není jednoduchá. Můžeme se bavit o velkých státech, jako je Francie. Můžeme se bavit o zemích, které vypadají úspěšně, ale pod povrchem tam doutnají problémy, jako v Polsku, kde jsou obrovské strukturální deficity. Nechci ale řešit, kde je nejhůře.
Je výkon, politický i ekonomický, Česka pod úroveň našich schopností?
Dlouhodobě si myslím, že máme na více, než co předvádíme. Proto mě mrzí některé až zlomyslnosti, které představitelé současné vlády dělají. To, co mě ale děsí z dlouhodobého hlediska ještě více, je úplný nedostatek vize. Naše země se přitom potřebuje posunout dál. Máme v řadě oblastí výborný soukromý sektor. Ale bez toho, aby vláda sehrávala svoji část úkolu dobře, tak Česko jako země nemůže být úspěšná. A já v tom zatím vidím nekonečný chaos.
A co prezident Petr Pavel?
Máme prezidenta, který se snaží zklidňovat situaci, a to je skvělé. Představme si, že by dělal opak.
Převzato z: Luboš Palata, Deník, 18. 3. 2026
