Agresivní čin dítěte vůči jeho učiteli či vychovateli vždy vzbudí pozornost, diskusi a nápady na řešení.
Návrhy a varianty nápravy přicházejí z různých míst či stran. Shodují se v tom, že agresivita dětí ve školách vzrůstá, stejně tak jako vzrůstá neochota rodičů přiznat si povinnost přihlásit se k odpovědnosti za chování dítěte.
Nemůže nás utěšit fakt, že to není náš specificky český problém, ale bohužel prokazatelný jev v Evropě i USA. Například ve Velké Británii je v průměru 90 dětí denně vráceno ze školy rodičům pro nepřijatelné chování vůči spolužákům či učitelům. Odborná veřejnost i rodiče diskutují o tom, jak vrátit do škol respekt a slušnost.
I v České republice malí agresoři tuto diskusi čas od času posílí. Zkušenost ze světa, i naše vlastní, ukazuje, že neexistuje jednoduché, rychlé a snadné řešení. To ale není důvod pro to, abychom s řešením otáleli.
Na začátku stojí prevence. Ta u nás měla velmi chaotickou a nejednotnou formu. Obvykle začínala debatou o hranici trestněprávní odpovědnosti. Při projednávání nového trestního zákoníku v Poslanecké sněmovně v lednu 2009 byla poprvé snížena hranice trestněprávní odpovědnosti z 15 na 14 let na základě podaného poslaneckého návrhu, nikoli však původního návrhu vládního.
Nebyla to ale snaha první, už v roce 2002 Sněmovna zamítla podobný, také poslanecký návrh. Ta stejná Sněmovna v červnu 2009 však ještě před účinností nového trestního zákoníku opět hranici trestněprávní odpovědnosti zvýšila zpět na 15 let.
Na druhou stranu se veřejnost potkávala s názorem, prezentovaným například v roce 2008 tehdejší ministryní pro lidská práva Džamilou Stehlíkovou, která prosazovala zákaz fyzických trestů dětí ze strany rodičů (o vychovatelích ani nemluvě).
Pozice rodičů a jejich zapojení například ve školských radách byla zpochybňována. Nízká disciplína ve školách je také důsledkem malého zastoupení učitelů mužů, a to zejména v základním školství. V současnosti činí jenom 14 % a jejich počet každým rokem klesá. Kázeň a řád, dvě nutné podmínky správné výchovy, se staly neoblíbeným tématem především u rodičů. Je jasné, že se jedná o komplexní problematiku. Podporu a pomoc v případě nezvladatelných dětí si zaslouží nejenom učitelé a školy, pomoc potřebují především problémové rodiny.
Řešit situaci napříč resorty školství a sociálních věcí vyžaduje dlouhodobou koncepci s širokým politickým a celospolečenským souhlasem, která nebude vázaná na volební období. Kolik učitelek budou muset děti ještě pobodat, abychom konečně začali tyto otázky brát vážně?
Právo, 2. 11. 2012, rubrika: Studium, str. 14
