Obnova Českého Švýcarska nám ukáže, jak změně klimatu přizpůsobit hospodářské lesy, říká náměstek Tesař

29. 7. 2022

Mohli jsme požáru v Národním parku České Švýcarsko předejít? Přispělo k šíření požáru neodtěžené suché dřevo po kůrovcové kalamitě? Mají pravdu biologové, kteří nás ujišťují, že příroda si s následky katastrofy rychle poradí? Vladimír Kroc se ptal Tomáše Tesaře (TOP09), náměstka ministryně životního prostředí.

Budeme muset kvůli globální změně změnit lesnictví? Pokud ano, jak?

To by měli říct lesníci a přírodovědci. Samozřejmě, za mého života se v ČR oteplilo v průměru o 2 stupně, to je z pohledu přírodovědců a klimatologů strašná dynamika. Dnes když půjdu do Národního parku Krkonoše, tak máme ve výšce nad tisíc metrů bučiny, to naši dědové a pradědové nepamatují.

Čili nepochybně příroda reaguje, a to způsobem, který je nejefektivnější. I to je jeden z důvodů, proč bychom měli sledovat, jakým způsobem příroda reaguje. Teď aby to nevyznělo špatně: ale na tom spáleništi vyroste něco, pokud to ponecháme přirozenému vývoji, co bude už na klimatickou změnu reagovat. Druhová skladba bude určitě jiná, než by byla před 50 lety.

Jinými slovy přírodě nepřekážet.

V národním parku by to tak mělo být.

Na hospodářském území... lesníci vědí, že přírůstky jaksi degradují, že jsou trošku jiné, než byly před dvěma sty lety a že je potřeba se chovat způsobem, který tomu bude odpovídat.

Jak dlouho tedy může trvat, než se vegetace v těchto místech obnoví, abychom to pokud možno třeba ani nepoznali? Bude to rok, dva, tři, deset?

Já jsem už dnes vzpomenul ten požár u Jetřichovic, u Mariiny skály. To bylo v roce 2006 a dnes tam roste hustý porost: jsou to pionýrské dřeviny, příroda s tím pracuje systémem, který my už poměrně známe.

Dojde k zakrytí té plochy, k zastínění, aby se tam udržela vláha. Pionýrské dřeviny, bříza atd., jsou schopné na tom území poskytnout kryt na dvacet, třicet let. Tím pak prorůstají listnáče, ty dlouhověké stromy, které tam vytvoří přirozený smíšený porost. Už dneska je to vidět.

Natvrdo jsme schopni říct, že za pět let to území bude zelené. Nebude tam samozřejmě vzrostlý les – do nejvyšší plné kondice potřebuje les nepochybně řádově desítky let.

My jsme asi dost nezdůraznili, že na vině je zejména to současné dlouhotrvající sucho. V tom smyslu se asi musíme adaptovat na klimatickou změnu.

Nepochybně, nic jiného nám nezbývá. To není debata o tom, nakolik to způsobil člověk, nebo nezpůsobil člověk, to je debata o tom, že pokud chceme existovat, pokud chceme dosahovat stejných hospodářských výsledků v zemědělství a v lesnictví, tak musíme umět reagovat.

A toto je klasická ukázka, že ty smrčiny, ty monokultury, které byly schopny na těch pozicích odolávat ještě před padesáti, před sto lety, tak dnes už nemají šanci to dát. Pískovcové skály, když se vrátím do Českého Švýcarska, jsou suché, voda se tam neudrží, přirozeně tam smrk opravdu nemůže být, s výjimkou nějakých opravdu vlhkých uzavřených roklí. Smrk v těchto podmínkách živoří a je potravou pro kůrovce snazší než smrky, které jsou v kondici, které rostou tam, kde mají.

Takže v tom parku zkrátka nechat vegetaci, aby se obnovila v přirozenější, možná i odolnější podobě?

Ano. A bude to pro nás příležitostí zjistit, jakým způsobem máme postupovat v hospodářských lesích.

A obecně, jakým způsobem se ministerstvo životního prostředí se snaží bojovat proti suchu?

Tak ministerstvo nebojuje proti suchu. Ministerstvo dlouhodobě říká, že se klimatické změně musíme přizpůsobit. Jedna věc je proti ní bojovat a druhá věc je jí se jí přizpůsobit. To přizpůsobení jsme schopni udělat rychle.

S bojem to nesmíme vzdát, ale je to běh na dlouhou trať. Já jsem optimista a věřím, že dnes už všichni lidé vidí, že se opravdu s tím světem, co se týká klimatické změny, něco děje a i nová generace chce žít tak, jak jsme žili my.

Zhoršilo šíření požáru kůrovcové dřevo? Proč proti podobným požárům úplně nepomohou bezvegetační pásma a jak by se namísto toho měl stát napříště připravit? Poslechněte si celý rozhovor s Tomáše Tesařem vedený Vladimírem Krocem.

Dvacet minut Radiožurnálu, 28. 7. 2022

Štítky