Bezstarostný multikulturalismus v západní Evropě nepřinesl svobodu, ale zmatek. Návrat ke kořenům je proto nejspíš naším úkolem a šancí. Přestože většina obyvatel Čech – nechci se dotknout Moravy a Slezska – se počítá mezi nevěřící, chápeme, že jedním z kořenů evropské a tím i naší kultury je křesťanství.
Kdosi vtipně řekl: jsem křesťanský ateista. Nemodlíme se, Desatero dodržujeme jen málo, ale dobře víme, že krást, lhát, pomlouvat a být nevěrný se nemá. Zcela jasným křesťanským vkladem je sociální citlivost a ochota pomáhat oslabeným, uznání lidské důstojnosti, poskytování šance k nápravě chyb, schopnost odpouštět. Patří sem i přesvědčení, že láska je silnější než nenávist, a z toho plyne snaha o konstruktivní a mírové řešení konfliktů.
Ještě starším kořenem je antika a její důvěra v rozum, důraz na krásu, vědomí spoluodpovědnosti občanů za státní zřízení, přesné vymezení práva jako stálého usilování o spravedlnost a také požadavek, aby zákony neodporovaly selskému rozumu ani vyšším mravním principům. Ze spojení antiky a křesťanství se zrodil humanismus, který většině z nás říká nejvíc. Zformuloval základy lidských práv a svobod a vznesl věčné otázky: v čem jsou si obyvatelé státu rovni, v čem mají být solidární a kde si musí zachovat svobodu?
Jedna starší dáma mi po přednášce s radostí řekla: „No jasně, tohle v nás ve všech je, jen mi nedošlo, kde se to vzalo.“ Trochu hrdosti neškodí. Připusťme si důstojnost i přirozenost svých kořenů. Není špatné na ně navázat.
Nina Nováková, poslankyně TOP 09
zdroj: Lidové noviny, 6. 2. 2016
