Mladá kandidátka Pastorková: Babiš a Okamura dehonestují instituce a podkopávají demokracii

Proč kandidujete do poslanecké sněmovny?
Rozhodla jsem se kandidovat, protože cítím, že mám ještě energii, čas a hlavně chuť do toho dát maximum. Dlouhodobě mě také trápí, jak málo mladých lidí ve sněmovně je. V minulém volebním období tam byli jen tři poslanci mladší třiceti let. Navíc prostředí sněmovny už trochu znám díky práci pro paní předsedkyni (Markétu Pekarovou Adamovou, pozn. red.), a tak jsem si řekla, proč to nezkusit.

Právě jako asistentka Markéty Pekarové Adamové můžete zblízka sledovat, jak to ve sněmovně chodí. Překvapilo vás za tu dobu něco?
Popravdě asi ne. Maximálně mě překvapila délka jednání a obstrukce a jak si někteří opoziční politici berou sněmovnu jako rukojmí. Navíc hned krátce poté, co jsem nastoupila, jsme tam přespávali. Ale jinak jsem věděla, do čeho jdu.

Jaká témata chcete ve sněmovně řešit?
Zásadní je pro mě duševní zdraví – dlouhodobě tady není dostatečně akcentované. Dále pak dostupnost bydlení, což se mě osobně dotýká. Vidíme i z průzkumů, že to jsou jedny z nejpalčivějších problémů. Také bych chtěla řešit sladění pracovního a osobního života – zejména pro ženy, ale nejen pro ně. A v neposlední řadě je to podpora mladých lidí po vstupu na trh práce, například začínajících podnikatelů. Po vysoké škole se setkáváme s celou řadou problémů, které zatím nejsou dostatečně zohledňované. Myslím, že když ve sněmovně budou lidé, kteří to skutečně zažívají, bude větší šance na změnu.

Mají podle vás mladí lidé dost příležitostí zapojit se do politiky?
Pokud mají zájem, příležitost tu určitě je. Strany jsou podle mě otevřené, v naší koalici, obzvlášť v TOP 09, to platí. TOP tým a další mládežnické organizace jsou úzce propojené s mateřskou stranou. Například při tvorbě volebního programu v roce 2021 se do něj dostaly i návrhy právě od nás mladých. Podobně je to i letos.

Samozřejmě mladých lidí v politice pořád není dost. Hlavním problémem ale podle mě je, že mnozí z nich ztrácejí důvěru kvůli chování některých politiků – hlavně z opozice. Přesto věřím, že cesta do politiky tu je, třeba právě přes mládežnické organizace.

Jak hodnotíte to, jakým způsobem s mladými politická reprezentace komunikuje?
My mladí jsme složitá skupina. Je potřeba se soustředit hlavně na sociální sítě – nejsme generace, která by četla noviny. Myslím, že se to ale zlepšuje. Většina politiků i stran už cílí primárně na sociální sítě. Je to těžké, protože nás musíte zaujmout během pár sekund. Ale myslím, že třeba právě mládežnické organizace to zvládají – třeba i naše kampaň „Bez bizáru“ funguje a mluví jazykem mladých. A podle mě je to správná cesta.

Na kampaň „Bez bizáru“ jsem se chtěla také zeptat. Proč jste se rozhodli to pojmout tímhle způsobem?
Myslím, že většinu z nás štve, že se někteří politici snaží mladé zaujmout jednoduchými tanečky na TikToku a čekají, že na to uslyšíme. Ale nás opravdu zajímá, co se děje kolem nás, nejsme tak snadno ulovitelní. Chtěli jsme politiku přiblížit normálně, nedělat z nás jen fanoušky tanečků a trapných videí. 

Samozřejmě ta kampaň není postavená jen na tom. Ukazujeme i to, co se vládě podařilo prosadit, ale podáváme to srozumitelněji, odlehčeně, tak aby tomu rozuměla i širší veřejnost.

Zvolili jsme styl, který by mladé mohl zaujmout, abychom ukázali, že i my se zajímáme a nestačí nám krátká videa na sociálních sítích.

Nefunguje ale přece jen tenhle obsah na sociálních sítích na mladé? Třeba hnutí ANO, které takhle často vystupuje, se totiž u mladých v průzkumech stále pohybuje na prvním místě.
Nemyslím si, že to je důvod, proč by pak měli jít volit hnutí ANO. V mém okolí to lidé často vnímají spíš jako trapné a úsměvné. Možná to zaujme, ale nemyslím, že by to mělo rozhodující vliv na jejich volbu. Alespoň doufám.

Jedním z vašich témat je slaďování rodinného a pracovního života. Co je v této oblasti podle vás potřeba změnit?
Určitě oceňuji zlepšení v oblasti částečných úvazků nebo navýšení školkovného – to jsou kroky správným směrem. Ale je potřeba se na to téma podívat komplexněji, například i na délku rodičovské dovolené. Máme jednu z nejdelších v Evropě. Často si myslíme, že ženám pomáháme, když jim dáme víc času na péči o děti, ale tím je také vyřazujeme z pracovního trhu. Je třeba hledat lepší rovnováhu. Bude to ale běh na delší trať.

Podpořila byste změnu jednacího řádu sněmovny?
Určitě ano. Jsem moc ráda, že to aktuálně řeší iniciativa Moderní sněmovna. Je určitě potřeba jednací řád změnit, ale protože jde o zákon, je nutná podpora napříč politickými stranami, a tu momentálně bohužel nemáme – opozice není ochotná k tomu vůbec usednout ke stolu a jednat. Takže si nejsem jistá, zda by to v současné politické konstelaci vůbec bylo možné a jak by taková změna nakonec vypadala. 

Dnes mezi sebou máme velmi odlišnou politickou kulturu a je důležité připomínat, proč se o modernizaci sněmovny vůbec mluví – proto, že primárně dva opoziční poslanci zneužívají jednací sál k prázdným projevům, jejichž účelem je jen získat materiál pro sociální sítě. Takové zneužívání prostoru sněmovny nepřispívá k důvěře ve stát a politiku, stojí nás čas, peníze a blokuje se kvůli tomu projednávání zákonů. Poslanci hnutí ANO často tvrdí, že pracují pro občany, ale podle mě se to v praxi nepotvrzuje. Mnoho zákonů kvůli těmto planým řečem stálo. Proto je důležité si říct proč a nastavit novou, důstojnou politickou kulturu. Je to složité téma, ale rozhodně bych změnu jednacího řádu podpořila, i kdybychom byli v opozici.

TOP 09 dlouhodobě prosazuje přijetí eura. ODS se do toho ale úplně nehrne a argumentuje tím, že společnost většinově euro nechce. Jak tohle vnímáte?
Osobně si myslím, a věřím, že mluvím za většinu mladých lidí, že bychom se přijetí eura rozhodně neměli bránit. Už jsme se k tomu zavázali a je jasné, že jednoho dne nás to čeká. Pro TOP 09 je to priorita.

V ODS podle mě díky naší koaliční spolupráci dochází k určitému posunu, nejsou už tak skeptičtí jako dřív. 

Pro mě osobně je euro naprosto běžná a automatická záležitost – používáme ho při cestování, nakupování, v institucích. Přijde mi, že už je přirozenou součástí našich životů. Nevnímám to jako krok do neznáma, ostatně jiné státy v našem okolí euro přijaly a nepřineslo jim to žádné zásadní negativní dopady. A navíc po euru volají i české firmy. Myslím, že je správný čas toto téma otevřít a udělat konkrétní kroky k jeho přijetí. Já osobně bych byla moc ráda, kdybychom euro přijali co nejdříve.

Co by se mělo dělat s tím, že euro nemá ve společnosti takovou podporu? Měli by politici udělat to rozhodnutí a společnost se přizpůsobí, nebo je potřeba to víc vysvětlovat a vyvracet mýty a dezinformace kolem toho?
Je potřeba vymýtit dezinformace, společnost lépe informovat a vysvětlit, co by nám euro skutečně přineslo. Myslím, že pokud by se to podařilo, promítlo by se to i do veřejného mínění a změnilo by to výsledky průzkumů. Z pohledu mladší generace je přijetí eura podle mě úplně automatický krok, nejsme k tomu tolik skeptičtí jako starší generace, kterou je potřeba víc oslovit a informovat. Pokud splníme všechny podmínky, nevidím důvod, proč dál čekat.

Jaké jsou pro vás výhody přijetí eura?
Určitě to přinese finance do rozpočtu, investice ze zahraničí, výhody pro české firmy, zjednoduší se účetnictví i byrokracie. Pro běžné občany to bude výhodné například při cestování – už teď v létě to vnímáme. Těch výhod je opravdu hodně a ani si je všechny neuvědomujeme.

Každopádně bych rozhodně nešířila obavy ze zdražování – třeba jako se to tvrdilo na Slovensku, kde se následně ukázalo, že realita byla jiná a žádné dramatické zdražení nenastalo. Podobné mýty ale někteří politici dál šíří a právě ty způsobují, že lidé euro odmítají, protože se ho bojí.

Bude koalice přijetí eura řešit ve volebním programu, který teprve budete zveřejňovat?
Neúčastním se přímo těchto jednání, takže to teď nedokážu ani potvrdit, ani vyvrátit. Ale za TOP 09 mohu říct, že určitě budeme chtít euro nadále prosazovat.

Na sociální síti jste v květnu zveřejnila příspěvek, ve kterém píšete, že mladí nechtějí žít jako na Slovensku pod Ficem nebo v Maďarsku pod Orbánem. Hrozí to podle vás?
Určitě mám z takového vývoje strach. Nechci, aby u nás vládli oligarchové, populisté a abychom sklouzli k autoritářskému režimu, jak to vidíme třeba v Maďarsku. Dlouhodobě vidíme, že Andrej Babiš nebo Tomio Okamura dehonestují instituce a podkopávají demokracii. A mám opravdu strach, že pokud by po volbách sestavovalo ANO vládu, spojilo by se s SPD a Stačilo!, které dlouhodobě prosazují referendum o vystoupení z Evropské unie nebo NATO, což mi přijde – a teď zvlášť, když nedaleko od nás probíhá válka – naprosto nemístné a nepochopitelné.

Za tento výrok o Slovensku a Maďarsku jste dostala hodně hejtů. Čekala jste, že tím pobouříte tolik lidí?
Upřímně ne. Stojím si za tím, co jsem řekla, podle mě to byla pravda. Překvapilo mě to, ale beru to tak, že nenávistné reakce na mladé ženy v politice jsou bohužel stále běžné a mnohdy větší než na muže.

Překvapilo mě třeba, že mezi komentáři byly i výzvy k deportaci z České republiky. To mi přijde naprosto nemístné. Vypovídá to víc o těch, kdo to píší, než o mně, považuji to za nějaký projev intelektuální impotence. Když lidem dojdou argumenty, často sklouzávají k osobním útokům – na vzhled, na věk, na pohlaví. Časté byly narážky na to, že jsem mladá a nemám právo něco říkat.

Útoky na ženy ve veřejném prostoru jsou dlouhodobě problém a jedním z největších terčů je právě Markéta Pekarová Adamová. Má ten problém podle vás nějaké řešení?
Doufám, že ano, ale momentálně mě nic konkrétního nenapadá. Každopádně je důležité znovu připomenout, že většina těch hejtů na sociálních sítích pochází z trollích farem. A na to bychom si měli dávat pozor, protože to může mladé ženy odradit od vstupu do politiky nebo obecně do veřejného prostoru. Opravdu to často ani nejsou reální lidé.

Myslím si ale, že v tuto chvíli neexistuje žádné skutečné řešení. Člověk, který se rozhodne vystoupit ze své bubliny a vstoupit do veřejného prostoru, bohužel musí počítat s tím, že se nezavděčí všem a že hejty přijdou. Paní předsedkyně byla dlouhodobě jejich terčem, zažila si své, a to nejen ze strany veřejnosti, ale i od politiků z opozice. A bylo to naprosto zbytečné, všechno se to točilo hlavně kolem vzhledu.

Momentálně si ale myslím, že na to lék nemáme. S rozmachem sociálních sítí a nově i s rozmachem umělé inteligence bude čím dál těžší to ukočírovat a nějak účinně řešit.

Vás to od kandidatury neodradilo, ale pro mnoho lidí to může být problém, kvůli kterému se jim do politiky nechce. Co byste jim vzkázala nebo poradila, jak se s tím vyrovnat?
Osobně třeba vůbec komentáře na sociálních sítích nečtu. Na přímé zprávy většinou odpovídám, ale snažím se to brát s nadhledem. Vždycky si říkám, že ten člověk asi řeší nějaký problém a takhle si prostě ulevuje. Často se stává – a myslím, že to tak má většina politiků –, že při osobním setkání ti lidé většinou nic neřeknou. Takže si někdo najde pár minut ve svém dni, něco napíše, nějak se odreaguje a tím to končí. Já to opravdu neřeším.

Samozřejmě člověk stále musí rozlišovat mezi nesmyslným hejtem a konstruktivní kritikou. A tu si pak, alespoň doufám, snažím vždy brát k srdci. Pokud by to překročilo nějakou hranici, pak to mají řešit příslušné orgány.

Ale jinak bych určitě všem doporučila: jděte do toho, nebojte se. Nechtěla bych, aby tohle mladé ženy nebo i mladé muže odradilo od vstupu do politiky. Protože podobné reakce by dostávali kdekoliv, kde by byli vidět, nejen jako politici.