Volby podle ministra pro vědu a výzkum Marka Ženíška z TOP 09 nemají jasného favorita. V rozhovoru mluví například o tom, že si jeho strana nedokáže představit spolupráci s hnutím ANO, a to ani kdyby nebyl premiérem Andrej Babiš.
Byť vláda nebyla šampionem v komunikaci, tuto chybu podle ministra pro vědu, výzkum a inovace Marka Ženíška z TOP 09 napravila a voličům se už umí „prodat“. „Vedle nás mají voliči alternativu, ta je ale přeci děsivá,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy a zdůrazňuje, že ve finále volební výsledek rozhodnou emoce. „Je utopická představa politických stran, že rozhodují politické programy a kampaně,“ dodává.
Přesto se sám podílel na vymýšlení hned dvou programů koalice Spolu. V oblasti vědy, do jejíhož čela si jako ministr sedl tak trochu náhodou, prosazuje vytvoření plnohodnotného rezortu, který by spojil vědu, výzkum a vysoké školy. „Někteří se tohoto řešení obávají právě kvůli tomu, že by to konečně někdo mohl třeba řídit. Někomu totiž vyhovuje, že to je roztříštěné,“ uvádí.
V zahraničněpolitickém programu se toho podle něho moc měnit nebude, chybět nebude ani zmínka o euru, které tradičně rozděluje část současné vládní koalice. „Euro tady stejně jednou bude a eurozóna se nerozpadne, jak se strašilo,“ podotýká.
V jaké kondici je po bitcoinové aféře koalice Spolu?
Popravdě odpovím, že kondici vidím jako neměnnou. A asi to trochu dokreslují i průzkumy, které ukazují, že naladění voličů se tolik nemění.
Překvapilo vás to? Čekali jste horší čísla?
Někteří čekali větší propad. Na druhou stranu vnímám atmosféru i našich voličů v průběhu celých čtyř let, nejenom v souvislosti s bitcoinovou kauzou. Samozřejmě ne všichni jsou spokojeni, jednomu vadí, že se něco nepodařilo, druhému třeba vadí nějaká konkrétní osoba ve vládě, styl někoho z ministrů. Mně také na naší vládě, kterou hájím, vadí spousta věcí, to je naprosto přirozené. Stále ale věřím tomu, že náš volič, ať už volič TOP 09, ODS a KDU-ČSL, bude na misce vah vážit rozumem.
Co vám osobně na vlastní vládě vadí?
Dlouhou dobu mi vadila komunikace, se kterou jsem se setkával dennodenně. Považoval jsem za automatické, že přeci nejsme spálená země, že máme výsledky, že jsme řadu věcí dobře zvládli. Strašně mě štvalo, že jsme to v průběhu let nebyli schopni lidem na ulici vysvětlovat, že jsme to neuměli dřív podchytit. Nyní se to konečně daří. Vedle nás mají voliči alternativu, ta je ale přeci děsivá.
Pojďme ještě zpět k bitcoinové aféře, během níž se Topce vyčítalo, že byla tichá a pokorně čekala někde v ústraní. Proč jste zvolili metodu „mlčeti zlato“?
To nebylo mlčeti zlato. Dva ministři, které má TOP 09 ve vládě, se na to během uzavřených jednání ptali velmi usilovně.
Tedy Vy a pan ministr Vlastimil Válek.
Ano. Každodenně jsme informovali širší vedení TOP 09, jak se to vyvíjí, co se zjistilo a jaký je náš pohled. A v žádném závěru jsme nedošli do bodu, kdy bychom si oba dva mysleli, že by bylo nutné a pro TOP 09 dobré z toho získat nějaké body, ať už krátkodobě nebo dlouhodobě. Oba jsme to vyhodnotili tak, že je to něco, co musí ODS vysvětlit, a že zástupci vedení ODS musí přijít s řešením. V nějakou chvíli jsme věděli, že řešení se blíží, to znamená, že dojde třeba k rychlé výměně ministra, což jsem považoval za naprosto zásadní.
Nebáli jste se, že tou až neviditelností ztratíte část svých voličů?
A vedle toho Starostové, kteří chtěli, aby padli ve vládě všichni, kteří vůbec kdy vyslovili slovo bitcoin. Ale teď vážně, myslím si, že i oni nakonec správně vyhodnotili, že jim to nepomůže, že stejně společně musíme vládnout, pokud chceme pokračovat.
Nedávno jste Starosty tak trochu nadzvedl ze židle, když jste prohlásil, že sbírali politické body. Už jste si to vyříkali?
Oni jsou někdy velmi citliví, ale zároveň si neuvědomují, že předtím řekli řadu věcí, které jsme citlivě vnímali třeba my. A mlčeli jsme. Nicméně už jsme si to vyříkali, je to za námi. I oni pochopili, že bitcoinová kauza je pro politiku řešena dostačujícím způsobem.
Tedy dveře pro případnou povolební koalici jsou nadále otevřeny?
O tom jsem přesvědčen a myslím si, že i někteří jim to na uzavřených jednáních naznačovali. Tedy že je sice hezké, že nyní získají nějaké body, ale pozor na to, aby se příkopy nerozevřely silně. I voliči napříč vnímají, že jediná možnost, jak pokračovat, je zase společně po volbách. Byla by škoda si to nějakým způsobem zkazit, rozbít.
Tedy já to jako politolog chápu, že vycítili nějakou možnost, kde by mohli třeba voliče získat. To, že toho využili, jim nevyčítám. Prostě nějak se to ale uzavřelo a jedeme dál.
Jak se jako politolog díváte na možnost povolebního vyjednávání s ANO. I řada voličů Spolu říká, že by akceptovali případné vládnutí s ANO, že by to byla pro demokracii lepší varianta než nechat ANO případně vládnout s SPD či Stačilo!.
Že by se některá ze současných vládních stran obětovala a šla zachraňovat demokracii? Ptáte se na to správně, tyto dotazy jsou na místě. Troufnu si říct, že řada lidí na tom pracuje nebo minimálně v hlavách vymýšlí nějaké scénáře, co by se mělo stát, aby se tohle mohlo podařit. I hnutí ANO se možná těší, že by to takto mohlo dopadnout.
Ze zkušenosti z minulosti jsem přesvědčen, že fronta a zájem zachraňovat demokracii nemusí být úplně malá. Ale za TOP 09 mohu v tuto chvíli říct, že tento scénář u nás nikdo nepreferuje a že představa některých - myslím, že o tom hovořil třeba i někdo z okruhů pana prezidenta, že mohou třeba zachránit demokracii tím, že klíčové posty jako zahraničí či obranu bude mít někdo jiný než třeba SPD - tak to je představa iluzorní. Vláda rozhoduje ve sboru, nikoliv, že jeden zachrání jeden rezort. Takto bychom pak iluzorně mohli historicky předpokládat, že Jan Masaryk mohl zachránit demokracii tím, že měl ten klíčový post ministra zahraničí. Takto to ale nefunguje.
A co scénář, že by Andrej Babiš nebyl premiérem a přenechal post někomu jinému z ANO?
Pro řadu lidí by to asi byl moment zlomu, kdy by mohli s ANO vládnout jako s každou normální politickou stranou. My ale říkáme, že ne. Neumíme si představit, že by stejně to svoje hnutí, které stvořil a vymyslel, neřídil dál, přestože by tam měl nastrčeného nějakého kašpara.
Nicméně to, že někteří se takto budou snažit a budou tomu i věřit, že zachraňují demokracii, tak jim to neberu, ale já o tom přesvědčený nejsem.
Když říkáte, že někteří o tom uvažují, tím máte na mysli i část ODS?
Tak možná někdo tomu věří, že by to takto bylo lepší, což mu nevyčítám. A někdo si to přeje, protože to chtěl vždycky. Když se tyto dva směry snoubí…
Tedy toto téma je stále živé?
V hlavách některých to stále žije, ale za současné předsedy Spolu bych dal ruku do ohně, že se toto nestane. Spíš by ta otázka měla směřovat jinam než ke Spolu.
V každém případě jsem stále přesvědčený, že ještě není nic rozhodnuto, volby nemají jasného favorita. Máme dva měsíce léta, pak teprve rozhodne září, kdy se lidé budou věnovat volbám. Je stále velký počet nerozhodnutých, a to podle mě bude klíčové, takže takováto situace nemusí nastat.
Rozhodnou opět emoce?
Určitě, vždycky rozhodly emoce. Je utopická představa politických stran, že rozhodují politické programy a kampaně. Ve finále rozhodují emoce.
V TOP 09 jste dlouhodobě expertem na zahraniční politiku. Podílíte se na přípravě volebního programu v této oblasti?
Byl jsem přítomen u obou dvou částí, tedy u vědy i u zahraniční politiky. V obou oblastech budou věci, které říkáme doteď.
Bude tam podpora euru?
Euro je pro velkou část Spolu důležité téma, které cílí na část voličů Spolu, takže si neumím představit, že by se mu program vyhnul. Ať už v jakékoliv formulaci, ale prostě nemůže tam nebýt.
Představuje nadále přístup k euru určitý rozkol mezi ODS a Topkou?
Myslím, že už ne. Znám spousty kolegů z vlády a i kolegů straníků v ODS, kteří euro také chtějí. Na druhou stranu chápu, že u nich jsou i voliči a představitelé strany, kteří si to představují jinak a nevidí v euru nějakou spásu. Je to každopádně politické rozhodnutí.
Euro tady ale stejně jednou bude a eurozóna se nerozpadne, jak se strašilo. Nicméně pro zavedení eura je důležité, aby to mělo širokou podporu veřejnosti.
V listopadu máte stranický sjezd, budete kandidovat na nějakou partajní funkci?
To je ještě strašně jako daleko. Máme předsedkyni, která to dotáhne do sněmu.
A povede ještě povolební vyjednávání?
Stávající předsednictvo určí vyjednávací tým.
Jako expert na zahraniční politiku jste si „odskočil“ řídit Ministerstvo pro vědu, výzkum a inovace. Kde do budoucna vidíte svoji pozici?
Dlouhodobě se připravuji na rezorty týkající se zahraniční a obranné politiky, to není nic tajného. Dodnes jsem garant u své politické strany pro oblast zahraničí a obrany. Stále tak svoji pozici vidím někde v této oblasti. I kvůli tomu, co jsem studoval, jak se tomu dlouhodobě věnuji. Na druhou stranu teď zpětně po roce, když to nějak rekapituluji, tak pokud si vzpomínáte, v mé straně nebyla žádná fronta na post ministra pro vědu. Když to shrnu, tak jsem rád, že jsem to vzal, že jsem do té výzvy šel, přestože mě někteří od toho odrazovali.
V čem spatřujete výhodu?
Jednak že jsem si mohl dovolit někdy říkat věci jinak a s větší razancí, než kdyby tady byl nějaký člověk, který se chce vrátit do tohoto prostředí. Mohl jsem být třeba i odvážnější. A za druhé musím říct, že se za ten rok opravdu podařila spousta věcí, za které se nemusím stydět. A že dokonce i otevírám nějakou cestu, otevřeně se bavím s institucemi, s vysokými školami a dalšími. A v neposlední řadě volám po tom, aby byl do budoucna vytvořen společný rezort pro vysoké školy a vědu. Mělo by to být dohromady.
Chcete vyčlenit vysoké školy z Ministerstva školství?
Ano a i ministr školství tuto myšlenku podporuje. Víte, na rezortu školství je už hodně priorit, přijímací řízení, maturity a tak dále. Vysoké školy jsou tak trochu ve stínu.
Někteří se tohoto řešení obávají právě kvůli tomu, že by to konečně někdo mohl třeba řídit. Někomu totiž vyhovuje, že to je takto roztříštěné. Velký problém české vědy a výzkumu je ale právě roztříštěnost.
Takže větší problém je roztříštěnost než peníze?
Určitě, byť každá z těch institucí vám řekne, že jediný problém jsou peníze, že kdyby měly dvojnásobek, tak jsou jako Harvard. Když ale peníze dostanou, tak se zjišťuje, že to tak úplně není. Podařilo se udělat nějaké navýšení, předpokládám, že bude další, ale jsem přesvědčen, že to, aby nám neujel vlak, není jenom o penězích. Mělo by se například začít uvažovat o větší spolupráci vysokých škol mezi sebou, jednotlivých institucí mezi sebou, do budoucna vytvářet nějaké společné laboratoře či projekty, které budou schopny přežít a být konkurenceschopné v rámci celé Evropské unie. Ale to neříkám nic nového, vědí to i oni, mám to naposlouchané od nich. Problém české vědy a výzkumu je, že většině, samozřejmě až na výjimky, vyhovuje status quo posledních dekád.
Byl jsem na spoustě jednání v různých institucích a zeptal jsem se, jaký je jejich cíl. Strašně mě překvapilo, že následovalo ticho. Odpověď jsem nedostal.
V novém zákoně o vědě, který nedávno schválili poslanci, je poměrně důležitá věc, a to je propojení vědy s byznysem, po čemž se dlouhodobě volá. Jak se vědecké poznatky nakonec překlopí do praxe, když mluvíte o tom, že někde preferují status quo?
Musíme odhodit představu, že se schválí zákon a všechny instituce budou najednou vykazovat, jak transferují, jak své poznatky překlápějí do praxe. Tak to určitě nebude. Představa, že jedním zákonem tady změním prostředí ve výzkumu natolik, že najednou všechno prostě půjde, je absurdní. Nicméně je to předpoklad pro to, aby se ty věci mohly dít. Už dnes je mnoho příkladů dobré praxe, šlo to někde i bez zákona. Většina na to ale potřebuje nějaký jasný návod nebo právní jistotu, že mohou použít třeba peníze z institucionální podpory na zakládání spin-offů, ne být někde ve vakuu. Takový zákon nyní je, ring je volný.
Když jsem nastoupil, tak mi přišlo škoda, že věda a průmysl od sebe byly i psychologicky oddělené, byl tam nějaký despekt, přitom je naprosto přirozené, aby spolu navzájem fungovaly. Bylo naznačováno, ať zákon nechám být, jednak že časově se to už nedá stihnout, že se zaspalo, a zároveň, že je to tak složité, že z toho vzejde něco, co nebude ani potřeba. Není to tak, nakonec se to podařilo a je to největší legislativní změna v oblasti vědy a výzkumu za dvacet let.
Říkáte, že chcete rezort vědy a výzkumu ještě více posílit a hlavně do něj začlenit vysoké školy. Jenže z opozice zní paradoxně volání po jeho zrušení.
Podlehli dojmu, že není třeba nic měnit, že je potřeba jenom přidat trošku peněz. To je argument, který zastává docela velká část lidí v systému. Podle mě je to lichý a špatný argument, ale oni tuto rétoriku přijali.
I lidé z Akademie věd, která je střechou české vědy? Její vedení také tvrdí, že ministerstvo není třeba.
Akademie žije v nějakém časoprostoru, v nějakém vnímání a má nějaké přesvědčení, že jsou výjimečnější než ostatní. Já jim to nevyčítám, je to historický postoj. Cokoliv se kolem nich děje s náznakem k nim, tak berou jako obrovské ohrožení Akademie jako celku.
Vím, že to tak vnímají, přestože je to podle mě vnímání choré, které se nezakládá na pravdě. Naopak ministerstvo by jim mohlo pomoct. Ministr jim shání peníze. Představa, že si sami seženou víc, je představou iluzorní. Já je nicméně přesvědčovat nebudu, asi to v sobě mají geneticky zakořeněné.
Vysoké školy by uvítaly přechod pod nové ministerstvo?
Ano, řada z rektorů, s nimiž jsem o tom hovořil, se na to těší. Zároveň je paradoxem, že největším odpůrcem tohoto řešení je Akademie věd, které by se to týkalo jen částečně. Takže to je hezká ukázka toho, jak systém reaguje.
V médiích se nedávno objevila informace, že chcete změnit systém fungování vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace, což by mohlo omezit působení některých lidí spojených právě s Akademií věd. O co konkrétně jde?
Jde zatím o pracovní materiál na debatu, jedná se o změnu statutu, aby byl podobný ostatním Radám na Úřadu vlády. Týká se to normálních formulací, technických věcí, neměnilo se to léta. A pak je tam jedna věc, o které se diskutuje a ta některé irituje. Plánem je zakotvit, že v Radě nebudou lidé ve střetu zájmů. Někdy se totiž setkáváte s tím, že někteří členové si myslí, že jsou tam jako lobbisté za instituci, ze které vycházejí. A to je špatně. Minimálně by ve statutu mohlo být ukotveno, že statutárové, tedy například rektoři či šéfové ústavů Akademie věd, by neměli být v Radě, která rozhoduje o penězích pro ně, připravuje návrhy rozpočtu.
Převzato z: Iveta Křížová, Seznam Zprávy, 13. 7. 2025
