Kalousek: Fiskální pakt chceme doopravdy, ne pouze jako formální gesto

Rozhovor s prvním místopředsedou TOP 09 Miroslavem Kalouskem

17. 5. 2014

Kde je Zdeněk Tůma? 
Zdeněk Tůma se ve chvíli, kdy se TOP 09 ocitla na pražské radnici v opozici, rozhodl pro profesní kariéru ekonoma. Nezastírám, že mne to mrzí. 

Jistě víte, proč se ptám: před čtyřmi lety jste s Tůmou slibovali, že si „vezmete Prahu na triko“. Nebojíte se, že bude volič nedůvěřivý – ať už v pražských, nebo v eurovolbách, kde za vás kandiduje další bankéř Luděk Niedermayer? 
Ne, nebojím. Vím, jak se Luděk dlouho a odpovědně rozhodoval, i proto, že jsem s ním to rozhodování proobědval. Takže pokud se rozhodl pro kariéru europoslance, tak absolutně nepochybuji, že jím celou tu dobu bude. Čímž samozřejmě nemohu tvrdit, že se rozhodl být na celý další život politikem. 

Vyhraje vám primátor Hudeček pražské volby? 
Doufám, že on i my všichni uděláme všechno pro to, aby volby dopadly co nejlépe, tedy nejlépe vítězstvím. 

Vy osobně se nejvíce vymezujete proti hnutí ANO Andreje Babiše. Zároveň se vaši pražští spolustraníci netají tím, že Jan Kasl a ANO jsou pro ně nejpřirozenější partner. 
Když se podíváte na složení pražské organizace ANO, tak to ukazuje na smutný příběh Jana Kasla: poté co byl hvězdou občanských demokratů a poté evropských demokratů, teď povede do voleb kandidátku estébáků. To není urážka, ale konstatování: jména Kubů a Kleslová… Jakákoliv předvolební spolupráce je vyloučená, co bude po volbách, nechci předbíhat. 

Váš hlavní konkurent pomalu vyklízí pole. Chcete se pokusit obsadit místo ODS a vyluxovat její voliče? 
ODS nevyklízí pole. ODS se léčí a sbírá síly. A my jim, ačkoli jsou to naši rivalové, přejeme, aby byli opět akceschopnou stranou, která nemusí spousty sil věnovat sama sobě. A jsou na nejlepší cestě, aby se jim to podařilo. 

Pro vás je lepší ODS jako silný spojenec než jako zombie? 
Nepochybně. Nejde jen o to, že máme nějaké společné hodnoty, ale my se navzájem potřebujeme v aktuálním zápasu o zachování liberální parlamentní demokracie. Velmi nadějně, dnes snad téměř stoprocentně se nám podaří uzavřít dohodu o společném postupu v senátních volbách. 

Společné kandidáty, nebo jen nebudete stavět své lidi proti sobě? 
Společné kandidáty určitě ne. Ale koordinovaný postup, abychom zejména v levicových obvodech neplýtvali v prvních kolech bojem proti sobě, ale navzájem se podpořili. 

Tuto nabídku jste od ODS už jednou dostali a odmítli. Proč? 
To byla jiná ODS. 

Mluvíte o ohrožení liberální demokracie. Kdo ji dle vás ohrožuje? 
Máme tu dvě rizika. Nazývám je model monarcha a model oligarcha. Monarcha je nebezpečný, pokud se jedna ústavní instituce snaží přebrat kompetence instituci jiné. V tomto případě si prezident uzurpuje pravomoci vlády či parlamentu. Svoboda a demokracie stojí a padají s dělbou moci – pokud se moc stěhuje na jedno místo, tak je svoboda ohrožena, koneckonců komunisté také měli nějaké volby a nějakou vládu, ale o všem se rozhodovalo na ÚVKSČ. Model oligarcha je podobně nebezpečný: přílišná kumulace politické, mediální a ekonomickémoci může znamenat méně svobody v jiných oblastech, třeba v médiích. Ne všechna média pokládám za svobodná. 

Podle vás jsou média vlastněná panem Babišem nebo panem Tkáčem nesvobodná? 
Svoboda je omezená, když ničím jiným, tak přinejmenším autocenzurou. Jsem přesvědčen, že kdyby pan Babiš nekoupil Mafru, tak se nesmírně silné investigativní oddělení Mladé fronty DNES věnovalo otázkám Petrimexu, Lovochemie, privatizaci Synthesie a následnému odprodání Explosie zpět. Já nechci žádného z aktérů těchto obchodů osočovat, jen jsem přesvědčen, že by se tomu média jinak věnovala. 

Vy jste varoval před konfliktem zájmů, který bude mít Andrej Babiš coby majitel firmy a zároveň ministr financí. Máte nějaké signály, že by zneužíval svou pozici ve prospěch Agrofertu? 
V žádném případě nemám. Ale ani na ministerstvu nemusí mít tyto signály. V tom je ten konflikt zájmů absolutně gigantický. 

Tomu nerozumím. Jak by něco takového mohli na financích nevidět? 
Lidé, kteří spravují dluhovou správu (kteří tudíž mj. investují volné státní peníze – pozn. red.), určitě nevědí, kde je Agrofert úvěrově angažován. Nemají možnost zjistit, zda v některých operacích na kapitálových trzích nedochází ke konfliktu zájmů. To je důvod, proč je ten konflikt zájmů tak gigantický, až si ho většina veřejnosti vůbec nedokáže uvědomit. Proto já kritizuji ani ne tak ministra Babiše jako premiéra Sobotku. Protože on, navíc jako bývalý ministr financí, neměl nikdy tento konflikt zájmů připustit. 

Ministr financí říká, že státní dluh letos nejspíše vůbec nevzroste. Váš komentář? 
Je to logický důsledek systému státní pokladny, který jsem namáhavě prosadil, vybudoval a od 1. 1. 2013 spustil. 

Nízké úroky na trzích souvisí i s inflací. Když centrální banka loni na podzim v obavách z deflace devalvovala měnu, vy jste se nepřidal do houfu ekonomů a politiků, kteří ji zuřivě kritizovali. 
Já jsem se k té kritice nepřidal, protože jsem politik. To rozhodnutí bylo z pohledu ČNB rozhodně správné. Není ale bez nákladů. A ty největší náklady logicky nesli lidé, které pokládáme za naše voliče – ty odpovědné, pracovité, spořivé, jimž ta operace částečně znehodnotila úspory. Až ty intervence skončí, ono se to srovná. Ale já bych se k tomu jako politik neodhodlal. 

To je moc pěkné: chválíte ten krok, ale neudělal byste ho? 
Říkám já jako politik! Nikoli jako centrální bankéř. Já jako politik, který zastupuje jisté voliče, bych jej neudělal, protože mé voliče svým způsobem poškodil. A to je právě ten důvod, proč musí být centrální banka nezávislá na vládě či parlamentu, protože politici by se k takovému kroku nikdy neodvážili. 

Ale vývoj inflace u nás i v eurozóně dal bankéřům naprosto za pravdu, ne? 
Samozřejmě, naprosto. Z jejich pohledu. Ale to neznamená, že se mi ten krok líbí, chápete? Celý povyk byl tehdy strašně divný: všichni jsme přece věděli, že se k tomu ČNB chystá, devět měsíců to říkala a všechny před tím varovala. Proto byla ta kritika strašně laciná a nefér – proč přišla až ex post, a ne ex ante? Proč nikdo z nich nepsal celý rok: „Pokud to ta banka udělá, tak to bude špatně“? V tom byla ta kritika velmi nevěrohodná. Pokud dnes ministr Babiš zdůrazňuje důvěru trhů v Česko, tak ta intervence úroky ještě snížila. Ale bojím se, že důvěra dlouho nevydrží, protože vláda začne utrácet a rozhazovat. Proto jsme vládě nabídli, co jsme jí nabídli. 

Vládě jste nabídli, že podpoříte fiskální pakt, o kterém však už léta říkáte, že ho chcete. To mě skutečně pobavilo. To je snad logické, že ho podpoříte, ne? 
Ano, my roky říkáme, že fiskální pakt chceme, ale my jej chceme doopravdy, ne jako formální gesto. Přijmout fiskální pakt s tím, že se na mě nebude vztahovat dluhová brzda a pravidlo o strukturálním deficitu, to má asi stejný význam, jako když se komunisti v 70. letech přihlásili k mezinárodní úmluvě o lidských právech. 

Ale vy roky říkáte, že si chcete koupit škodovku. A teď najednou přijdete s tím, že když vy mi slíbíte tohle a tam hle to, tak si tu škodovku opravdu koupím. 
Já roky říkám, že si chci koupit škodovku i s motorem. Premiér mi na to říká, že si můžu koupit škodovku bez motoru. My škodovku bez motoru skutečně nechceme. 

A proč by premiér měl na to přistoupit? 
Protože bez našich hlasů ústavní většinu mít nebude. Máme jedinečnou šanci dosáhnout toho, že budeme mít fiskální ústavu. Tedy že budeme mít škodovku i s motorem. A jelikož nám na tom záleží, tak nabízíme, že podpoříme nejen fiskální pakt, ale že budeme podporovat i jednotlivé rozpočty, které budou fiskální smlouvě odpovídat. My jsme za cenu značných nákladů politických i společenských snížili strukturální deficit pod jedno procento, tato vláda jej chce zase nechat růst. Takže v budoucnu zase bude muset přijít nějaký sekáč, který to bude za cenu obrovských nákladů muset dávat zpátky. Podobně jako jsme před lety strašili Řeckem, teď by se dalo začít strašit novým Kalouskem, který bude muset snížit deficit. Deficit je jako pasta na zuby. Tu vymáčknete jako nic, ale zkuste ji nacpat zpátky. 

Stále hovoříte o strukturálních deficitech. Pro normálního člověka – co to vlastně je? 
Jednoduše se dá říct, že je to ukazatel skutečné rozpočtové odpovědnosti, protože je očištěn od cyklických vlivů. Je tedy jedno, jestli ekonomika stoupá či klesá. A je také očištěn od mimořádných dopadů jako jednorázové zaúčtování církevních restitucí. Proto si také při sjednávání fiskálního paktu Německo prosadilo, že ukazatelem bude strukturální, nikoli celkový deficit. 

TOP 09 vás nominovala do komise, jejímž cílem je zrušit druhý penzijní pilíř. S čím tam jdete? 
Cílem není jen zrušit druhý pilíř, vládní koalice v ní chce hlavně naplnit svůj program. Do politické části komise budu chodit buď já, nebo paní doktorka Chalánková. A také vznikne komise expertů, která se bude zabývat odbornými otázkami. Je mi ctí, že nominaci za TOP 09 přijali pánové Miroslav Zámečník a Daniel Münich, což jsou lidé, které pokládám za jedny z největších expertů na danou oblast. Především mě bude zajímat, jakým instrumentem chce vláda nahradit nezbytnou podmínku zásluhovosti. V penzijním systému musí být zastoupen princip solidarity a princip zásluhovosti. V průběžném systému penze ten duje k rovné dávce a princip zásluhovosti tam zcela chybí. A kromě druhého pilíře neznám jiný instrument, který vám umožní alespoň část povinného pojištění nedávat do společného pytle, ale spořit si na stáří sám, čímž je princip zásluhovosti naplněn. Obávám se, že princip chtějí ignorovat a směřovat k rovnostářství, což je nefér. A před pár lety jsem se od Ústavního soudu dozvěděl, že je to dokonce protiústavní. 

Každoročně vzniká na penzijním účtu poměrně velký deficit v řádu desítek miliard. Vy jste začal s tím, že se zákonem na něj převádí jiné zdroje, například dividendy společnosti ČEZ nebo část výnosu DPH. Ale nestačí to. 
Peníze nemají mašličky. Jestliže je na důchodovém účtu deficit, je zřejmé, že je potřeba peníze doplnit z jiných zdrojů. Je v zásadě jedno, jestli to bude daň z příjmu fyzických osob, DPH nebo dividendy ČEZ. I z toho deficitu je zřejmé, že v dnešní podobě je penzijní systém neufinancovatelný. Kdyby se na něj uplatnily stejné zásady jako na bilance soukromých společností, tak zítra musíme vyhlásit bankrot. Cest k řešení je více, ale úspěšná bude jen ta, která bude nějak stát na osobní odpovědnosti a spoluúčasti. Což, jak jsem si ověřil, je pro politika sebevražedná věta. Ale nezbavuje vás odpovědnosti ji říkat. 

Jiří Táborský a Petr Kamberský

Lidové noviny, 17. 5. 2014, rubrika: Rozhovor týdne, str. 11

Štítky
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme