Adamová: Debata o nutnosti uzavřít hranice je mementem doby

České hranice mají pro mnoho z nás výjimečnou symboliku. Po staletí definovaly prostor, kde se vytvářela národní hrdost a kde vznikaly základy novodobé české státnosti. Ještě před půlstoletím byly místem, kde se střetávaly dva odlišné pohledy na svět, včetně toho, jak důležitá má být pro společnost svoboda a lidská individualita. Debata o tom, nakolik je nutné a vůbec přípustné uzavřít hranice, která v naší společnosti v uplynulých týdnech probíhala, je nepříjemným mementem doby, která přinesla nenaplněné ambice dvou generací. 

Přestože toto krizové období vyžaduje ze strany opozice větší míru ochoty tolerovat či přímo podpořit vládní kroky a opatření, pokud něco považujeme za nesprávné, máme povinnost se proti tomu ozvat a vymezit. Přistoupení k úplnému uzavření hranic, a to dokonce i pro vlastní občany, bylo podle TOP 09 neuvážené a – jak se ukazuje – dost možná i nezákonné. Následné lehkomyslné výroky představitelů vlády či členů krizového štábu o délce trvání tohoto uzavření, tu na rok, tu na dva, či podle některých dokonce natrvalo, rozhodně nepřispěly k předvídatelnosti jak pro české občany, tak pro naše zahraniční partnery. Právě naopak.

Tento stav hrozil napácháním vážných škod jak v rovině ekonomické, tak v rovině symbolické. V případě uzavření hranic na delší období by bezprostřední negativní dopady pocítily především české firmy, které jsou na volném přeshraničním pohybu a exportu životně závislé.  

Úplné uzavření hranic je něco, s čím po roce 1989 pravděpodobně nepočítal vůbec nikdo. Současné týdny nám však ukázaly, jak jednoduché je omezit základní lidské svobody. Stačí k tomu jen vyvolání té správné emoce, obav a strachu. Vyvolání pocitu, že omezení našich práv a svobod je za určitých okolností v pořádku, že je to v našem zájmu, že je to v zájmu celé země. Pokud jako společnost budeme ochotni toto akceptovat, můžou této ochoty mocní v budoucnu zneužít. Skutečně je moudré být ochoten svěřovat péči o zájem celé země premiérovi, který za tento zájem považuje obsah výroční zprávy svého vlastního podniku? A akceptovat přitom zásah do našich svobod?

Věřím, že my všichni, včetně té nejmladší generace, jsme si v uplynulých týdnech silněji než kdy dřív uvědomili, jak nesamozřejmé jsou některé svobody a práva, kterým jsme za posledních třicet let uvykli. A jsem přesvědčena, že individuální svoboda, třeba právě v podobě otevřených hranic, která však jde ruku v ruce se zodpovědností a důvěrou, je v zájmu nás všech. Tím spíš v zemi, která má za sebou desítky let totalitního režimu.