Laudát: Modernizace D1

Nezbytnost i zrcadlo stavu českého dopravního stavitelství

Některé úseky brněnské dálnice D1 mají za sebou 40 roků intenzivního provozu. Zhoršující se technický stav české dopravní tepny, zastaralé řešení doprovodné infrastruktury a překonaná technická řešení neumožňují další odkládání komplikované modernizace.

16. 8. 2013

Bohužel, řidiči při omezování provozu doplatí na liknavost při realizaci alternativní, tzv. Severní cesty, což je část rychlostní silnice R35 v úseku mezi Hradcem Králové a Olomoucí. Ta by podle analýz měla v budoucnosti převzít téměř třetinu dopravní zátěže z D1.


Proč se nedá odkládat modernizace D1?

1. havarijní technický stav povrchů v některých úsecích,
2. úzké, technicky nebezpečné krajnice (riziko při odstavení autobusů, nebo nákladních automobilů),
3. nevyhovující stav připojovacích a odbočovacích pruhů,
4. často až havarijní stav mostů,
5. špatný stav a nevyhovující parametry záchytných zařízení,
6. absence moderní infrastruktury pro telekomunikační techniku,
7. zastaralý stav odvodnění dálnice,
8. zkorodované záchytné bezpečnostní prvky atd.

Co čeká řidiče po modernizaci?

1. moderní bezpečnější povrchy,
2. větší bezpečnost při zhoršených klimatických podmínkách (déšť, námraza),
3. větší plynulost provozu při následných údržbách, opravách a při nehodách. Ze stávajícího systému max. tří jízdních pruhů (režim provozu 2+1) bude možné dopravními opatřeními zajistit 2+2 pruhy,
4. nové telematické systémy umožní rychlejší informování řidičů o podmínkách provozu, komplikacích a větší dohled nad bezpečností provozu,
5. ekologicky šetrnější odvodnění vozovek, větší ekologická bezpečnost při nehodách...,
6. nová protihluková opatření,

Co budou stavaři a technologové na dálnici dělat?

1. upravovat šířku dálnice ze stávajících 26.5m na 28 m. Na každé straně dojde k rozšíření odstavného pruhu o 75 cm.
2. opravovat či nově realizovat konstrukci vozovky,
3. upravovat připojovací, odbočovací pruhy a přejezdy středního dělícího pásu,
4. rozšiřovat dálniční mosty a nadjezdy,
5. opravovat a modernizovat kanalizační systém včetně instalace nových bezpečnostních prvků,
6. měnit všechna svodidla,
7. modernizovat systém tísňového volání SOS,
8. budovat nová telematická zařízení,
9. doplňovat protihluková opatření,
10. sanovat skály a svahy.

Velká stavební zakázka je odrazem stavu českého dopravního stavitelství. Zejména v minulé dekádě se velké stavební společnosti doslova utrhly ze řetězu. Úzké propojení stavebního byznysu a veřejného sektoru na úrovni obcí, krajů a státu vedlo k řadě patologických jevů, se kterými se potýká nejen Ministerstvo dopravy a Ředitelství silnic a dálnic ČR coby investor, ale zejména na to doplácí česká veřejnost. Ceny stavebních prací neodpovídají skutečně vynaloženým nákladům a přiměřenému zisku, i předražené práce jsou nekvalitní. Snižuje se nejen aktuální kvalita, ale i životnost díla. Velké nadnárodní firmy si na našich silnicích dovolují chování, které by v jiných zemích znamenalo jejich konec. Sami jsme si vytvořili přes ceníky a kalkulační vzorce situaci, že s prodlužováním stavby rostou příjmy dodavatele. Proti kvalitě a pružnosti vedení investice fungují některé paragrafy zákona o zadávání veřejných zakázek. Ve snaze zamezit korupci, byla vytvořena pravidla, která vedou k patovým situacím u konkrétních zakázek. Odvolávání se neúspěšných uchazečů se stalo běžným nástrojem konkurenčního boje, který ve finále ničí kapsy daňových poplatníků. Na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže leží odvolání v zakázkách v hodnotě desítek miliard korun. Přitom se jedná o stavby, které lze realizovat obratem. Nepružný je systém schvalování a zápočtu víceprací a méně prací (kolize při čerpání evropských dotací). Chronicky špatná a nezodpovědná je projekční fáze investice. Dosud za často fatální pochybení projektantů a jejich opomenutí, nepřišla žádná výraznější sankce. V tom se dramaticky lišíme od řady okolních zemí. Na malém českém stavebním dvorečku dokonce panují podezření, že projektanti a techničtí dozorčí se na prodražování staveb aktivně podílejí. Za tento stav nesou odpovědnost nejen ministři dopravy, komunální a krajští politici z minulé dekády, ale i z let devadesátých. Proto modernizace D1 bude prubířským kamenem, jestli politici napříč stranami podrží státní management v boji o korektní a efektivní chování dodavatelů.

Modernizace dálnice D1 je rozdělena na 21 dílčích úseků. Délka postupně modernizovaných úseků se pohybuje od 3 do 14.7 km. Dosud byla uzavřena soutěž na prvních pět úseků. Oproti předpokládaným se vysoutěžené ceny pohybují mezi 56.77% (Velká Bítěš – Devět křížů) až do 68.95% (Větrný Jeníkov – Jihlava). Férové řízení soutěže naznačuje, na kolik nás lobby a možná i korupce v minulosti přišla.

TOP 09 podporuje intenzivně vedenou modernizaci dálnice D1. Stojí na straně vedení Ředitelství silnic a dálnic ČR v jeho snaze zabránit účelovému navyšování ceny a nepředvídané vícepráce. Podporujeme snahy o minimalizaci dopadů modernizace na uživatele nejdůležitější české dopravní komunikace.

František Ludát,
předseda odborné komise TOP 09 pro dopravu

16. 8. 2013

Štítky
Osobnosti: František Laudát
Témata: Doprava
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme