Český unikát. Poslankyně chce konec znalců, kteří řeší syndrom zavrženého rodiče

12. 6. 2017
Přibývá dětí, jejichž život ovlivňuje syndrom takzvaného zavrženého rodiče, v nejhorším případě dokonce končí v psychiatrických léčebnách. Toto „onemocnění“ přitom kliničtí psychologové a psychiatři za hranicemi neřadí mezi oficiální lékařské diagnózy. A neuznávají ho ani ministerstva. Poslankyně Jitka Chalánková proto žádá stát o zrušení specializace až třinácti soudních znalců, kteří s tímto syndromem stále pracují.

Americký dětský psychiatr Richard A. Gardner syndrom zavrženého rodiče v 80. letech minulého století definoval jako poruchu, která se projevuje tím, že dítě soustavně a neodůvodněně odmítá až systematicky nenávidí jednoho z rodičů. Tato situace se týká zejména porozvodových situací.

Jeho příčinu viděl v kombinaci zejména dvou faktorů – jednak v manipulaci dítěte jedním z rodičů, jednak jako vlastní pokusy dítěte pomlouvat druhého rodiče za účelem nevědomé snahy přijmout postoje i způsob chování rodiče, který se o něj stará.

Zmiňovaný syndrom však způsobuje rozepře mezi odborníky. „Za spory o dítě nesou vždy vinu rodiče. Intervence ze strany státu proto musí dopadnout výhradně na ně. Stát v žádném případě nesmí trestat a traumatizovat nevinné dítě, a už vůbec ne na základě pseudovědeckých závěrů. Jsem ráda, že i ze strany českých ministerstev zaznělo jasné odmítnutí takového postupu,“ stěžuje si poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09), která se o české specifikum začala zajímat.

Chalánková líčí jeden z příběhů, kdy diagnóza syndromu zavrženého rodiče ovlivnila život dítěte, které skončilo u otce, ačkoli od malička vyrůstalo s matkou. „Ta měla nejdříve styk s dítětem zakázán, aby dítě mělo možnost přivyknout si na otce, nyní má matka povoleno vidět dítě pouze padesát hodin ročně,“ popisuje poslankyně. V podobně zoufalé situaci se prý ocitli i další lidé, kteří se na ni obracejí.

Podle třinácti soudních znalců, kteří se syndromem takzvaného zavrženého rodiče stále pracují, se údajná diagnóza vyskytuje především u dětí, které byly svědky vleklých soudních sporů o opatrovnictví mezi rodiči.

Jenže tento syndrom neuznává ani jeden z vládních rezortů, které mají vliv na rozhodování rodinných sporů o dítě. Syndrom není uznán ani jako diagnóza v mezinárodním měřítku. Kliničtí psychologové či psychiatři s tímto pojmem vůbec nepracují.

Prostřednictvím interpelace se proto Chalánková obrátila na ministerstvo spravedlnosti, resort práce a sociálních věcí i resort zdravotnictví, které jsou v této oblasti odpovědnými úřady. Chce docílit toho, aby soudy přestaly rozhodovat na základě znaleckých posudků o syndromu zavrženého rodiče. Podobně jako je tomu i v sousedním Slovensku.

Ministerstva jí v tom dávají za pravdu. „Opakovaně a trvale dochází u nás k mylnému překladu pojmu ‚syndrom zavrženého rodiče‘ – Parental Alienation Syndrome. A z toho vyplývá i zavádějící výklad celého jevu. Anglický výraz ‚alienation’ znamená ‚odcizení‘ – nikoliv zavržení, jak se bohužel opakovaně, ale mylně uvádí. Respektive takto jej mylně do českého povědomí uvedl a přeložil populista tohoto jevům, psycholog Eduard Bakalář,“ uvedla pro server Lidovky.cz mluvčí ministerstva zdravotnictví Štěpánka Čechová.

To podle ní ale neznamená, že by daný jev neexistoval a že by neměl v určitých případech významnou závažnost. „Je však, z hlediska psychopatologie, podmnožinou jevu, který běžně nazýváme v širším významu týrání dítěte. Sám fenomén týrání bývá ještě dělen na týrání, zneužívání, zanedbávání a deprivaci,“ uvedla Čechová s tím, že odcizení rodiče může, podle intenzity jevu, spadat do kteréhokoliv z vyjmenovaných souborů, které mají svá samostatná odborná řešení.

„O duševní poruše se hovoří tehdy, když týrání dítěte dosáhne takové intenzity, že dítě není schopno se s touto zkušeností týrání samo adekvátně vyrovnat a reaguje vznikem duševní poruchy,“ dodala.

Ministerstvo práce a sociálních věcí Chalánkové napsalo, že s ohledem na skutečnost, že syndrom zavrženého rodiče není uznán v rámci Mezinárodní klasifikace nemocí, neměl by být při rozhodování o úpravě poměrů dítěte využíván. „Zdůraznili jsme, že při úpravě poměrů dítěte musí být mimořádná pozornost věnována především tomu, jak samo dítě celou situaci subjektivně prožívá,“ uvedl mluvčí resortu Jiří Vaněk.

Resort spravedlnosti, který se kloní k variantě, že by byla znalcům odebrána specializace na syndrom, záležitost stále projednává.

Chalánková by se se zástupci ministerstev měla sejít v příštím týdnu. Situace jí přijde neúnosná a se zdviženým prstem poukazuje na případy, v nichž bylo zohlednění kritizovaného syndromu pro dítě nežádoucí. „Navzdory jednoznačnému konstatování všech tří rezortů byl syndrom zavrženého rodiče v minulosti důvodem k drakonickým a sporným zásahům proti dětem, o něž vedou jejich rodiče spor. Tyto zásahy vedly dokonce k umístění dítěte na psychiatrickou kliniku. V posledním roce četnost těchto zásahů začala dokonce narůstat,“ tvrdí Chalánková. Konkrétní čísla však neupřesňuje, serveru Lidovky.cz je neposkytla ani oslovená ministerstva.

Znalecké posudky by podle Chalánkové neměly platit za jediný a nejsilnější argument a nahrazovat „nedostatek skutkových zjištění, protože(posudky, pozn. red.) mohou býtv praxi lehce zneužitelné“.

Soudní znalkyně Marcela Landová, která se syndromem zavrženého rodiče pracuje a návrh poslankyně tedy ohrožuje její specializaci, však současnou praxi obhajuje. Za kritikou Chalánkové vidí nepochopení situace. „Gardner zjistil, že manipulací jednoho dítěte proti druhému rodiči děti strádají a trápí se. Mají s tím, že nemohou mít rádi druhého rodiče emoční problém. Podle něj jde o emočně poškozené, tedy vlastně nemocné, děti. Chtěl, aby tento fenomén byl zařazen do Mezinárodní klasifikace nemocí. To se mu ale nepodařilo. Nejsou pro to prý důkazy. Jev ale skutečně existuje a paní Chalánková si to interpretuje jinak,“ stěžuje si Landová. Zákonodárkyně to podle ní buď špatně pochopila, nebo to veřejnosti špatně předkládá. „Teď to vypadá, že k takovému jevu vůbec nedochází,“ doplňuje Landová.

Chalánková si však trvá na svém. „Nepopírám, že někdy jeden rodič v rozvodových sporech může navádět dítě proti druhému. Nicméně syndrom zavrženého rodiče, tak jak se jej snažil odůvodnit Gardner, je odmítnut jako nevědecký. V posudcích psychologů nemá být, tak jak je v odpovědích od jednotlivých ministrů napsáno,“ uvádí. „A je fascinující, že zároveň ministerstvo práce zaštiťuje školení pro nevládní aktivisty, kteří by syndrom zavrženého rodiče měli jako neodborníci využívat v rozvodových sporech.‎ To je dvojnásob nepřijatelné,“ dodává poslankyně.

Šárka Kabátová

zdroj: lidovky.cz, 12. 6. 2017

Štítky
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme