Jaká úskalí můžou ohrozit vládní plány na stavbu nové nemocnice v Praze? Jak se k tomuto záměru staví opoziční politici? Nepodcenila minulá vláda podporu psychiatrie? A mají být ve správní radě VZP bývalí ministři? Tomáš Pancíř se zeptal místopředsedy sněmovního výboru pro zdravotnictví, bývalého ministra zdravotnictví Vlastimila Válka.
Nová vláda má v programovém prohlášení, že zahájí projekt výstavby nové supermoderní fakultní nemocnice v Praze, která nahradí stávající nevyhovující areály. Kabinet už vybral zmocněnce pro transformaci pražských nemocnic. V tomto týdnu jednal premiér o možných pozemcích pro novou nemocnici. Je to celé rozumný projekt?
Tak bezpochyby je výstavba nové, moderní nemocnice mnohem efektivnějším řešením než rekonstrukce starých areálů v omezených prostorách. Například Nemocnice na Bulovce nebo Všeobecná fakultní nemocnice jsou výrazně limitovány místem, kde se nacházejí.
Podobný přístup zvolili například v Plzni, kde došlo k přesunu části nemocnice z Lochotína a postupně tam vznikl nový nemocniční areál. V té době jsem tam schválil i výstavbu nového pavilonu. Velmi podobná situace byla také v Brně, kde se začala na zelené louce budovat Fakultní nemocnice Brno, konkrétně její bohunická část. V současnosti se tam staví také nový gynekologicko-porodnický pavilon.
Naopak v areálu na Obilním trhu vznikají specializovaná centra – například Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie. Oba tyto projekty jsem svého času inicioval. Podobné projekty se realizují také v Olomouci a v Praze v Motole.
Jinde je ale situace složitější. Například v IKEMu sice dochází k rozvoji, ale možnosti dalšího rozšiřování jsou omezené. Podobně komplikované je to na Bulovce nebo ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, které jsou také limitovány dostupným prostorem. Taková řešení navíc přinášejí celou řadu dalších úskalí.
Která úskalí to jsou?
Je logické uvažovat o vytvoření jakéhosi trojúhelníku velkých zdravotnických center. Jeden vrchol by tvořily IKEM a Thomayerova nemocnice, druhý Motol a třetí by mohl vzniknout například v Letňanech nebo někde v této části Prahy výstavbou nové nemocnice.
První úskalí ale spočívá v tom, že musíte přesunout všechny lékaře ze stávajících nemocnic do nového zařízení. Pokud má nemocnice skutečně fungovat, je také potřeba vyřešit, že by sloužila dvěma lékařským fakultám. Další otázkou je organizace jednotlivých pracovišť – dnes existují samostatné kliniky, zatímco v novém areálu by se muselo rozhodnout, zda budou například tři gynekologické kliniky vedle sebe, nebo jen jedna. To jsou technické a organizační problémy, které rozhodně nejsou jednoduché.
Komplikace by nastaly i v oblasti výuky studentů medicíny. Teoretická výuka totiž zůstává v současných areálech nemocnic, kde jsou kampusy a kde probíhají přednášky. Studenti by tak museli dojíždět z jednoho konce Prahy na druhý, což by představovalo další omezení.
Za největší problém ale považuji to, že řada zdravotnických zařízení je navázána na satelitní pracoviště, bez kterých nemohou fungovat. Typickým příkladem je porodnice u Apolináře nebo Ústav hematologie a krevní transfuze. Obě tato pracoviště jsou úzce propojena s Všeobecnou fakultní nemocnicí, která pro ně zajišťuje řadu vyšetření, diagnostiku i laboratorní zázemí.
Pokud by se tedy tato nemocnice přesunula nebo zásadně změnila, vyvolalo by to otázku, zda by se musel přesunout i Apolinář, Ústav hematologie a další navázaná pracoviště. A takových příkladů by bylo možné uvést ještě více.
Není možné, že by některá pracoviště zůstala ve stávajících areálech?
To je velmi složitá otázka. Pokud by v nějakém areálu zůstalo jen určité pracoviště, potřebovalo by k fungování také tzv. komplementární obory – tedy podpůrná zdravotnická pracoviště. Například můj obor je závislý na radiologii, nukleární medicíně, laboratořích, genetice, imunologii nebo na komplexních krevních rozborech. Každá klinika takové zázemí potřebuje a v případě oddělení od velké nemocnice by si toto musely vybudovat samy.
Pokud jde o Nemocnici Na Bulovce, ta je v poměrně složité situaci. Přestože se její bývalý ředitel Jan Kvaček snažil nemocnici řídit co nejlépe – a podařilo se mu stabilizovat její ekonomiku a zastavit další finanční problémy – je velmi obtížné vybudovat v současném areálu moderní nemocnici. Rekonstrukce by stála obrovské prostředky, a proto může mít myšlenka postavit novou nemocnici místo ní určitou logiku.
Složitější situace je ale u Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Jde o kvalitní nemocnici, která má své pevné místo v systému zdravotnictví a v minulosti tam proběhla řada rekonstrukcí. Připomeňme také, že během předchozí vlády chtěl tehdejší premiér Andrej Babiš v tomto areálu vybudovat Národní onkologické centrum.
Navíc tam působí 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, která do areálu výrazně investuje a buduje tam svůj kampus – část pozemků jí byla kvůli tomu převedena. A není to jen nemocnice: v areálu sídlí také Státní zdravotní ústav. Proto není úplně jasné, jaká je představa do budoucna – zda by se měl celý areál zlikvidovat...
Ministr zdravotnictví za hnutí ANO Adam Vojtěch ale nepředpokládá, že by z nemocnic nezbylo nic. Naopak říká, že by se z nich stala zařízení následné péče.
Samozřejmě, následná péče dává smysl – populace stárne a lidé budou potřebovat stále více lůžek následné péče. Technicky je to ale velmi složité. Často slyšíme od politiků, ať už z koalice nebo opozice, že chybí nelékařští i lékařští zdravotničtí pracovníci.
Pokud ale přesunute personál do nové nemocnice, kdo bude zajišťovat péči ve stávajících zařízeních? Ať už jde o lůžka následné péče nebo akutní lůžka, zdvojnásobení počtu lůžek automaticky znamená potřebu dvojnásobného personálu – a ten prostě není k dispozici.
A jistě nikdo nechce, aby se lékaři stahovali z Karlovarského, Plzeňského nebo Ústeckého kraje do Prahy do nové nemocnice. Chceme, aby byli lékaři dostupní po celé České republice. Naopak se snažíme – a já proto dělám maximum – posílit počet lékařů v regionech.
Co říkají závěry rozsáhlé prověrky fungování Fakultní nemocnice Motol v letech 2023 až 2025, kdy ji vedl Miloslav Ludvík? A měly by mít investice do psychiatrické péče prioritu? Poslechněte si celých dvacet minut Radiožurnáu.
