Ukrajince musíme zapojit do evropských armád. Mají nenahraditelné zkušenosti, píše v komentáři Ondřej Kolář

Vzpomenete si na scénku z pohádky Tři veteráni, kde rozjařený král Pikola pod hrozbou války nakazuje v palácové zbrojnici odlévat místo písmenek kulky? Evropa je v podobné situaci. Osmdesát let se chlácholila tím, že svět je krásný, spravedlivý a bez válek, aby v roce 2022 definitivně zjistila, že jde jen o sebeklam. Král Pikola si tíhu situace, do které ho dostal „frňák“ princezny Bosany, velmi rychle uvědomil. Dokáže to i Evropská unie?

Pokud chce v této dějinné zkoušce obstát, tak musí. A nestačí jen uvědomění, je potřeba urychleně přepnout blahobytně zpovykaný evropský mindset a konečně, po třech letech brutální války, která Evropu naštěstí ždímá jen ekonomicky, pochopit, že kdo chce mír, musí být schopen jej ubránit. A jak vidíme, písmenky se dost dobře ubránit nedá.

Rozumně uvažující části veřejnosti je to při pohledu na Ukrajinu dnes snad už jasné – proti agresorovi potřebujeme zbraně, a potřebujeme jich hodně. A jedna z těch klíčových je teď na Ukrajině.

Ukrajinská armáda má nyní něco, čím se při nejlepší vůli a snaze nemůže pochlubit žádná z evropských armád – obrovské bojové zkušenosti. Ukrajinci vědí, jak se nepřítel chová na frontě, jak vede hybridní válku, a leckomu by se mohlo zdát, že snad už i vědí, jak z hromady šrotu udělat zbraň, která nechá všechny stát v údivu.

Původně se sice ukrajinští vojáci učili od našich armád, ale dostáváme se do situace, kdy musíme udělat maximum pro to, abychom se od nich učili sami. Evropská unie musí jít naproti spolupráci s ukrajinskou armádou, aby bylo možné ukrajinské veterány začlenit do evropských armádních struktur a využít tak jejich nenahraditelné zkušenosti.

Ukrajinské zkušenosti z války se budou našim armádám hodit například k lepšímu výcviku s moderními výbušninami či minami a odminováním, výcviku vojenských lékařů nebo operování moderních dronů. Zároveň má ale ukrajinská armáda obrovské znalosti moderní vojenské operativy, taktiky a v neposlední řadě účinné obrany v hybridní válce, kterou Rusko v tuto chvíli vede i proti Evropě. Nic naplat – můžeme cvičit, jak chceme, ale praxi tím nenahradíme.

Proto jsem společně s kolegy v Evropském parlamentu rozjel takovou akci. Aby Evropské komisi nezmizel ze zřetele fakt, že zbraně nejsou jen ta písmenka přetavená na náboje, vyzvali jsme s několika desítkami europoslanců komisaře pro obranu Andriuse Kubiliuse, aby na spolupráci s ukrajinskou armádou začal pracovat. Věřím, že vnímá pozitivní přínos ukrajinských veteránů pro Evropskou unii, ale hlavně že je taky člověkem, který může přijít s nějakou iniciativou a začít na tom skutečně pracovat.

Stejně tomu neutečeme, a čím dřív začneme, tím líp. Protože zatímco Rusko zbrojí, aby zničilo své okolí, my musíme zbrojit, abychom se ubránili. A protože Rusko nezahálí a své spojence nechá zkušenosti nabírat. Proč bychom měli zaostávat za Severní Koreou? Lepší spojence než Ukrajince pro to najít nemůžeme a vsadil bych se, že se do téhle akce sami moc rádi zapojí.