Smutný: Diesel škodí více než trabant

16. 9. 2011

Jan Smutný: Spolu se zpřísňováním ekologických norem se rozjíždí byznys, jak je obcházet.

 

Stačí napsat do internetového vyhledávače slova »filtr pevných částic«. Vzápětí se objeví hromada prezentací firem, které nabízejí, že tuto součástku z automobilu s dieselovým motorem odstraní. Servisy slibují, že se tak zvýší výkon motoru a sníží spotřeba, a hlavně navždy odpadnou problémy.

Mnozí lidé na to slyší. Nejvíce ti, kterým jejich plechový miláček kvůli zanesenému filtru zkolaboval. Součástku si za pár tisícovek nechají odmontovat, čímž výrazně ušetří. Nový filtr totiž stojí obvykle kolem 30 tisíc korun, u některých modelů může být i podstatně dražší.

Na silnicích tak přibývá moderních aut, která jsou ze zdravotního hlediska často rizikovější, než bývaly čmoudící trabanty či wartburgy.

»Odhaduji, že takových automobilů už tady jezdí několik desítek tisíc,« varuje poslanec Jan Smutný (TOP 09), který chce situaci změnit.

K tomu ovšem bude nutné, aby se problematikou vozidel s odmontovaným filtrem začala zabývat ministerstva dopravy a vnitra a aby tyto resorty změnily metodiku kontrol – jak na technických prohlídkách, tak na silnicích.

»Chystám se k tomu oba ministry vyzvat,« doplňuje Smutný.

Mluvčí ministerstva dopravy Martin Novák uvedl, že nyní se změna legislativy nechystá, nicméně o změnách lze diskutovat. Vzorem by mohla být nová úprava v případě stáčení tachometrů, které bude trestné.

Ekologická bomba na kolech

Kdo má nový vůz s dieselem, už o filtru něco slyšel. Pro ostatní je nutné vysvětlení.

Při spalování nafty vznikají saze, které mohou být rakovinotvorné.

Čím modernější motor, tím vyšší tlak při vstřikování paliva, tedy i jemnější kapičky a i menší saze. A právě čím jsou saze menší, tím více škodí.

U černých oblaků vypouštěných starou nákladní tatrovkou je naděje, že saze ulpí na mandlích. V případě nejmodernějších osobních aut jsou výfukové plyny neviditelné, mikroskopické částečky však pronikají do plicních sklípků, kde časem mohou způsobit zhoubné bujení.

Od roku 2005 proto začali výrobci do automobilů montovat filtr pevných částic označovaný anglickou zkratkou DPF či francouzskou FAP.

»Několik let si mohli zákazníci vybrat, zda chtějí auto s filtrem, či bez,« upřesňuje tajemník Svazu dovozců automobilů Pavel Tunkl.

V západoevropských státech byla ekologičtější auta zvýhodněna, takže v Německu záhy převažovala vozidla s filtrem.

Všechny modely, které byly jako novinky uváděné na trh od září 2009, musely splňovat normu Euro 5, jejíž limity škodlivin nikdo nedokáže bez filtru dodržet.

Od letoška mají filtr pevných částic veškeré v Evropě prodávané nové osobní automobily s dieselem.

Filtr zvyšuje spotřebu

DPF funguje jako síto, které zachycuje částice. Omezuje průchod výfukových plynů, a tím poněkud snižuje výkon.

Na to reagovaly automobilky vývojem nových motorů, které tento handicap sice přinejmenším vyrovnávají, ale v praxi mají vyšší spotřebu. Kdo si tedy dnes například pořídí úplně novou octavii s dieselovým motorem, zjistí, že nafty v reálném provozu spolyká o trochu víc než srovnatelná octavia první generace z roku 2000.

A k tomu přistupuje nebezpečí poruch. Filtr se zanáší, ale do ujetí zhruba 150 tisíc kilometrů si ho automobil obvykle umí vyčistit (viz schéma Jak funguje filtr pevných částic).

Když řídicí jednotka vyhodnotí, že filtr už je příliš zanesen, spouští regeneraci, během níž se většina usazenin spálí.

K tomu je však zapotřebí nahnat do filtru plyny o vysoké teplotě, a to je možné jen tehdy, pokud vůz jede rychle. Předepsaná městská »padesátka« na regeneraci většinou nestačí.

Největší problémy má tedy ten, kdo si pořídil auto s dieselovým motorem a jezdí pouze po městě. V takovém případě se mu brzy rozsvítí varovná kontrolka a vozidlo zůstane stát, nebo se v nouzovém režimu dokodrcá do servisu.

Prodejci by se tedy určitě měli zákazníků ptát, k čemu chtějí vozidlo používat. Současná auta s naftovými motory totiž nebývají vhodná pro výhradně městský provoz.

I proto zcela zmizela nabídka dieselů například z městských vozítek Toyota Aygo, Peugeot 107 či Citroën C1.

Kde není kontrola Právě majitelé dieselů provozovaných převážně ve městě nejvíce slyší na nabídku, že odstranění filtru (a k tomu nezbytná úprava softwaru řídicí jednotky) definitivně vyřeší všechny jejich potíže.

Podle poslance Smutného provozování takto upravených aut odporuje už současným zákonům. To potvrzuje Veronika Hodačová z Policejního prezidia, podle níž však v rámci běžné silniční kontroly není možné odmontování filtru odhalit pouhou vizuální prohlídkou.

Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích dává policistům možnost odeslat podezřelé vozidlo na technickou kontrolu, kde lze odstranění filtru snáze zjistit. Zatím však chybí prováděcí předpis.

Pavel Tunkl se domnívá, že situace u starších vozidel není tak jednoduchá a dosud chybí jednoznačný výklad. Nicméně u vozů, které již byly schvalovány jen podle normy Euro 5, a tedy jen s filtrem, platí, že jeho odstranění je nepřípustné. Takové auto nemá na silnici co dělat.

Vůz by neměl projít technickou prohlídkou. Realita je však jiná.

Stačí pár triků a hmatů

Poslanec Smutný soudí, že dosud chybí kontrolní mechanismus.

Podle Libora Fleischhanse, šéfa firmy IHR Technika, dnešní diagnostická zařízení ve stanicích technické kontroly nedokážou měřit emise podle normy Euro 5, takže auta s odstraněným filtrem bez potíží získávají příslušnou nálepku.

»Ve vyspělých zemích budou emise měřit mnohonásobně přesněji,« podotýká Fleischhans, jehož firma mimo jiné obchoduje s přístroji pro servisy.

Odstranění filtru lze však podle něho zjistit i fyzickou kontrolou – stačí k tomu několik »hmatů a triků«.

Jiná podnikatelská příležitost Fleischhans uvádí, že značkové servisy filtry neodstraňují, ale z neznačkových to dělá asi třicet procent. Pokud by tuto »službu« neposkytli, zákazník by odjel jinam.

Němečtí podnikatelé k věci přistoupili úplně jinak.

I na západ od našich hranic motoristé vnímají jako velký problém, že je cena filtru ve značkových servisech příliš vysoká, často přesahuje zůstatkovou hodnotu vozidla.

A tak se tam objevily firmy, které nabízejí alternativní certifikované filtry v přepočtu od šesti do 11 tisíc korun.

Další podniky filtry vyndají, rozříznou a pod vysokým tlakem propláchnou. Tento zásah stojí podle Fleischhanse jen asi tři tisíce korun a prodlouží životnost o 80 tisíc kilometrů.

 

Jak funguje filtr pevných částic

1) Činnost filtru pevných částic zajišťuje řídicí elektronická jednotka

2) Ve filtru se hromadí částice, míru zanesení filtru zjišťují snímače tlaků na vstupu a výstupu

3) Když je filtr příliš zanesen, řídicí jednotka dává pokyn k regeneraci filtru spálením sazí

Petr Korbel

Ekonom, 15. 9. 2011, strana: 42

Štítky
Osobnosti: Jan Smutný
Témata: Doprava
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme