Rektor VŠP Jihlava a lídr kandidátky TOP 09 na Vysočině Ladislav Jirků:
* Ve volbě mezi obhajobou postu rektora Vysoké školy polytechnické v
Jihlavě a nejistotou politického kolbiště jste přistoupil na druhou
variantu. Co vás k tomu vedlo?
Především škola. Vzdělávací proces Evropské unie se sjednocuje a
na našem ministerstvu školství finišují přípravy na reformu terciárního
neboli vysokoškolského vzdělávání. Výsledkem práce týmu specialistů, s
nimiž spolupracujeme, budou určité alternativy, o nichž ale nakonec
rozhodnou politici.
* Jakým způsobem by se to mohlo dotknout jihlavského benjamínka – veřejné vysoké školy neuniverzitního typu?
Značně. Zatímco v EU je neuniverzitní vysoká škola standardní
součástí systému s jasně danou úlohou, u nás zatím jen jasně víme, co
nejsme. Reforma by nás měla začlenit do nové podoby systému, a o jeho podobě i zařazení neuniverzitních vysokých škol mám zcela konkrétní představu.
* Poodhalte ji.
Předpokládá se vznik až tří typů vysokých škol. První by byly
zaměřené na výzkum, další na výuku a jako třetí by se etabloval tzv.
institut profesní přípravy, což odpovídá zhruba současným vyšším
odborným školám. Osobně považuji tento typ institucí za problematický i
vzhledem k poklesu populační křivky stejně jako ke klesajícímu zájmu o
studium na VOŠ. Podle mě by to bylo riskantní také s ohledem na úroveň
studia včetně jeho kvalifikovaného zajištění. Cestu vidím spíš v
posílení bakalářského studia, v úzké oborové provázanosti vysokých škol
a v zavedení kratších studijních programů. Tento model by podle mě
zajistil dostatek kvalifikovaných bakalářů pro praxi a výborným
studentům možnost kontinuálního pokračování ve vyšších stupních studia
na dalších vysokých školách.
* Jaká by pak byla Vysoká škola polytechnická v Jihlavě?
My chceme být jednoznačně výukovou vysokou školou, chceme si
zachovat současnou úzkou návaznost na region především výchovou
dostatečného počtu bakalářů připravených k nástupu do praxe. V případě,
že se podaří prosadit nastíněný model, by však přišlo na řadu i splnění
dalších cílů. V první řadě zvýšit počet studijních oborů i programů,
což je spojeno s kvalitním personálním zabezpečením. Znamenalo by to
také – pokud zůstane financování ve stávající podobě – posunout
současný strop v podobě celkových tří tisíc studentů. Přitom už dnes
praskáme ve švech a chystáme stavební rozšíření.
* Proč máte takový zájem právě o bakalářský typ studia? Nebylo by atraktivnější pomýšlet na vyšší metu?
Neuniverzitní typ vysokých škol může poskytovat vzdělání až do
magisterské, tj. i inženýrské úrovně, ale z praxe vyplývá, že tolik
inženýrů a magistrů není potřeba. Kvalitně vzdělaní bakaláři se na
mnohých jejich místech uplatní stejně dobře – i lépe – a systém přitom
vychází levněji. Nikde navíc není psáno, že bakalář nemůže jít dál – o
tom se právě zmiňuji u potřeby zajistit oborovou provázanost vysokých
škol. Sami jsme si dělali průzkum, z něhož vyplynulo, že třetina
absolventů bakalářského studia odchází rovnou do praxe, další třetina
pokračuje ve studiu dálkově v rámci zaměstnání a jen třetina pokračuje
v klasickém studiu. Jde tedy hlavně o to, aby se zbytečně netrápili
dlouhým a popravdě i nepotřebným studiem ti, kteří na to leckdy třeba
ani nemají, a aby se zajistila nekomplikovaná cesta k dalšímu zvyšování
vzdělání tam, kde to naopak potřeba je.
