Pekarová Adamová: Každý dospělý za vlády Andreje Babiše nedobrovolně dotoval jeho byznys

25. 4. 2022

Pár vašich výroků z vás udělalo otloukánka opozice, konkrétně Andreje Babiše. Třeba když jste údajně měla říct, že stát nemá pomáhat lidem, nově také, že si žijeme nad poměry…

Ta taktika je zřejmá. Je tady snaha odpoutat pozornost od vlastních skandálů. Pan Babiš je obžalovaný, bude brzy chodit na soud vysvětlovat, jak se obohacoval na úkor občanů. To by mohlo podrýt jeho ambici stát se prezidentem, takže hledá vše, co by mohl překroutit, vytrhnout z kontextu.

A proč se mu to zrovna u vás tak daří? Já nevidím, že by se tak opíral do nešikovných formulací Petra Fialy, Mariana Jurečky či dalších.

Já si myslím, že je pro něho nepříjemné, že jeho, který se prezentoval jako pravicový člověk, podnikatel, otevřeně označuji za největšího levičáka v dnešní politice. Jsem mu trnem v oku. Navíc už definitivně spustil stavidla slušného chování.

Takže vy necítíte nějaký deficit na své straně? Že byste měla opatrněji volit slova?

Ne. Já se zkrátka strefuji do jeho slabých míst a on ty údery vrací. Já se v politice s mnoha věcmi nemažu a to zloději, lháři a člověku, který funguje tak, jak funguje on, nevyhovuje. On je někdo, kdo neumí podnikat bez dotací. My občané, každý dospělý jsme mu za dobu, co byl ve vládě, tedy 8 let, 2 tisíci korun nedobrovolně dotovali jeho byznys. A tohle on maskuje třeba řečmi o tom, jak podporuje samoživitelky (posílá jim svůj poslanecký plat, dříve i premiérský, pozn. red.). Jasně, tak proč by jim ty peníze neposlal, když mu každá ta jedna samoživitelka poslala 2 tisíce korun na jeho blahobyt a jeho podnikání?

Lidé ale na tu jeho kritiku slyší. Já jsem se dnes podívala na sociální sítě a tam jsem našla i takovéhle věci: „Paní Pekarová, která bere cca 240 litrů, říká lidem s platem 36 hrubého, aby si nežili nad poměry.“ Tak já se zase ptám: Není to trochu vaše chyba, že vás popotahují?

Já si stojím za těmi jednotlivými svými vyjádřeními, protože měla širší kontext. Když jsem řekla, že se stát nemá starat o lidi, řekla jsem také, že jim má nastavit podmínky, aby se o sebe mohli postarat. Drtivá většina lidí to takto chce, nechtějí být na státu závislí, jak se jim snaží namluvit mašinerie kolem Andreje Babiše. A pro ty, kteří pomoc potřebují, tady samozřejmě stát je. My posilujeme nástroje sociálního systému a navyšujeme dávky, protože si uvědomujeme, co se děje a kolik lidí se dostává do tíživé situace. Sama jsem se nenarodila se stříbrnou lžičkou v puse, na rozdíl od pana Babiše, který za minulého režimu mohl studovat ve Švýcarsku a pak v Maroku v klídku počkat, jak to tady dopadne s revolucí, zatímco jiní seděli ve vězení. Já jsem se o sebe musela postarat velmi záhy, abych vůbec mohla studovat vysokou, protože při té jsem se sama i živila a rodiče mě nepodporovali. A přes to všechno jsem se věnovala práci pro druhé jako dobrovolnice, kdy za našetřené peníze a v době dovolené jsem jela právě do toho Maroka pomáhat do sirotčince. Od člověka s jeho morálním kreditem mě tyhle podpásovky nemohou rozhodit.

Máte pocit, že to není rovná hra? Že třeba dostáváte někdy víc zabrat od opozice, od veřejnosti, protože jste žena?

Já jsem s tím do té politiky šla. Mnozí mají tu tendenci nás, které v politice jsme, posílat k plotně, stále se najdou tací, kteří vám to napíšou do e-mailu.

To vám fakt chodí?

Opravdu se to ještě stává. Neříkám, že to je dennodenně, ale stává se to. Někteří lidé se asi ještě neumí vypořádat s tím, že ženy mohou být ve vysokých ústavních funkcích, že by mohla být jednou žena prezidentkou. A nestává se to jenom mně. Jana Černochová nedávno zveřejnila věci, které jí chodí. Asi jsme pro některé politiky snazším terčem, když do toho zabrnkají i na strunu u veřejnosti, že my ženy jsme málo schopné. Zároveň tím ale potvrzují vlastní slabost. Zřejmě by se tak agresivně báli utkat s jiným mužem. Považuju to za podlé a nízké.

Chtěla jste ve Sněmovně spořit, daří se to?

My jsme v rozpočtu na teno rok škrtli několik procent na kapitálových i provozních výdajích. Dohromady je to skoro 40 milionů korun, které Sněmovna letos ušetří. Něco jsou cesty – ty jsme si omezili o 30 procent –, něco jsou reprezentační fondy – sama jsem si ho snížila o 30 procent – a další položky.

To vás asi kolegové moc nemilují.

Je pravda, že ne úplně všichni z toho byli nadšeni. Ale všichni si uvědomujeme, že pokud máme zkrotit veřejný dluh, musíme začít u sebe. Schválili jsme si třeba i nová pravidla toho, jak přistupovat k zahraničním cestám. Musíme vážit jejich přínosnost.

A v čem byla přínosná vaše cesta do Spojených arabských emirátů, do které se mnozí v tomhle kontextu strefovali?

Probíhala světová výstava Expo v Dubaji, prestižní záležitost, která se koná jednou za 5 let, a Česká republika tam měla svůj pavilon. Naši vědci tam získali zlatou medaili za vynález přístroje, který umí ze vzduchu vyrábět vodu. Státy tam bývají zastoupeny králem či prezidentem. A protože náš prezident nikam nelétá, ministerstvo zahraniční vyzvalo mě. Navíc jsme delegaci, když už jsme letěli, rozšířili o podnikatele a vědce a na jednáních s druhou stranou řešili nové zdroje, odkud nakupovat nerostné suroviny. Taková cesta není výlet.

Ještě než jste se stala předsedkyní komory, jste mi v rozhovoru řekla, že chcete víc otevírat Sněmovnu lidem. Už se to koná?

Pracujeme na tom, abychom i v propojení s kulturou ty lidi do Sněmovny dostali a aby ji nevnímali odtažitě a uzavřeně. Prostory tady máme omezenější než Senát, ale něco připravujeme.

Jak si to mám představit? Že v jedné místnosti tu bude divadelní hra, v další ochutnávka vína a lidé tu budou moci volně bloudit?

Má to být přístupné úplně všem, ale spíš si představuji nějaké komornější koncerty.

Co se vám z těch věcí, které jste si předsevzala, nedaří?

Složitější, než jsem si myslela, je dosáhnout nějaké shody s opozicí či kultivovanější atmosféry. Souvisí to s taktikou opozice, která se rozhodla, že celou řadu zákonů, které chceme prosadit, jako je třeba korespondenční volba, bude hlava nehlava obstruovat.

A není tohle kolorit? Vždy se křičí, že někdo obstruuje.

Vždycky jsou témata, na kterých se shoda nenajde. Ale těch, kvůli kterým opozici stojí za to paralyzovat Sněmovnu, nebývá obvykle tolik. Teď jsme ale za poslední půlrok viděli, že v naší opozici, tedy hnutí ANO a SPD, je toho hodně: od stavebního zákona po zrušení EET, korespondenční volbu, nouzový stav, pandemický zákon, zákon o střetu zájmů… A je vidět, že jediný důvod, proč to zrovna konkrétně hnutí ANO dělá, je zájem jejich předsedy pana Babiše. Například dle zákona o střetu zájmu by měl mnohem menší možnost ovlivňovat média, která vlastní.

Pořád mám dojem, že každá opozice se chová v podstatě stejně, jen tahle doba je komplikovanější a přináší sebou větší legislativní sousta.

Nemyslím si. Tady opravdu poslanci ANO hájí své zájmy a maskují to různými pseudodůvody. Například u korespondenční volby mluví o tom, že bude manipulovatelná, přitom jde o to, že Andrej Babiš chce kandidovat na prezidenta a ví, že u Čechů v zahraničí má malou podporu.

To se dá otočit. Korespondenční volba, kterou prosazujete, podle téhle logiky pomůže kandidátovi koalice SPOLU, ať jím bude kdokoliv.

Nemáme na to nahlížet skrze tohle. Je to dluh, který vůči lidem žijícím v zahraničí máme. My jsme jim neumožnili volit přívětivější formou. Mají mnohem víc překážek k tomu, aby mohli volit. Někteří často musí překonat tisíce kilometrů k nejbližší volební místnosti, což stojí úsilí, čas i peníze. Mají právo volit a my jim ho musíme pomoci realizovat.

Vy jste před pár dny doručila neprůstřelné vesty od několika českých organizací na polsko-ukrajinskou hranici. Čistě lidsky: Co jste tam zažila, viděla?

Celou řadu lidí, kteří trpí a každý den se strachují o blízké, které nechali na Ukrajině. Jsou to v drtivé většině ženy s dětmi. Mluvila jsem tam například s jednou starou paní, která říkala, že její syn je v armádě, ona se stará o jeho děti, které už v bojích přišly o maminku. Plakala a neviděla moc světlo na konci tunelu. Ti lidé se každý den probouzejí s myšlenkou, že musí zjistit, zda jsou jejich blízcí živí. Tohle si málokdo z nás umí představit. Proto jsem ráda, když můžeme jakkoliv pomoci. A jejich vděk je obrovský. Rozhodně to neberou jako samozřejmost, že jim pomáháme ať už my, Poláci, nebo jiné státy. Já jsem moc vděčná našim lidem, protože otevřeli svá srdce, svá obydlí, zcela nezištně, jen ze solidarity.

Máte strach vy? O sebe, svoji rodinu, přátele, z toho, že ta válka překročí hranice, dostane se sem?

Obavy jsou, jsou namístě a taky je cítím, ale nechci se jimi nechat příliš pohltit a jako politička budu dělat vše pro to, aby se nenaplnily. A to samé se týká i lidí kolem mě včetně rodiny. Snažíme se pomáhat lidem, kteří sem přicházejí, ať už finančně, nebo jinak. Pak i ze své pozice mám větší možnosti, a to formou nákupu balistických vest anebo tak, že Sněmovna poskytla svá ubytovací zařízení v Lipnici nad Sázavou a v Harrachově. Dohromady je tam 80 lidí.

Umíte třeba říci, kolik jste poslala ze svého na pomoc Ukrajině, Ukrajincům?

To není o tom říkat ta čísla a nemám to ani spočítané. Beru to tak, že mohu a přispívám. Přispívala jsem i před válkou do různých organizací, s manželem jsme to teď zintenzivnili.

Proč je problém to číslo říci? Bojíte se, že to bude vypadat jako chlubení? Anebo že vám naopak někdo řekne, že jste vzhledem k tomu svému příjmu dala málo?

Protože kvůli tomu to neděláme, abychom to pak říkali. A ti, kdo to proto dělají, ve skutečnosti pomáhají sami sobě. Celým stavěním pomoci na odiv, tím marketingem, celou snahu shazují.

Na druhou stranu se o aktivitách politiků, kteří jezdí do Kyjeva či na hranice jako teď vy, mluví na sociálních sítích jako o „cestovní kanceláři krev“. Prostě jedou, vyfotí se u masového hrobu, s někým, kdo je opravdu v úzkých, a pak se tím různě prezentují…

Musí se rozlišovat, kdo to jak pojímá. Když Petr Fiala mezi prvními jel do obléhaného Kyjeva, projevil obrovský kus odvahy. Rozhodně to nebylo bezpečné a nesmírně tím podpořil Ukrajinu. Doprovodila to pak konkrétní pomoc, v níž jsme v Unii lídři, posíláme těžkou techniku… V tomhle smysl vidím obrovský, stejně jako v tom, když předseda Senátu Miloš Vystrčil jede na místa, která už dnes nejsou obléhaná, ale odkud mohou oni sami přinést očité svědectví o tom, jak to místo Rusové zpustošili, jak krutí byli vůči civilnímu obyvatelstvu.

Vy jste nechala vydražit předměty, které Sněmovně věnovalo Rusko, za utržené peníze – 250 tisíc korun – nakoupíte další balistické vesty. Podle exšéfa komory Radka Vondráčka ale vy nemůžete určovat, na co vytěžené peníze půjdou. Tak porušila jste něco?

Nepouštěla bych se do takové akce, aniž bych měla zjištěné, jak to všechno má být. Pan Vondráček tady mimochodem nikdy nevytvořil evidenci darů, mohl si nějaké klidně nechat a nikdo to nezjistí, ale že mu zrovna leží na srdci zlatý talíř od Volodina (šéfa ruské dumy, pozn. red.), který je na sankčních seznamech a byl už v té době, kdy se s ním jel do Ruska družit, mě překvapilo. Jaké jsou názory pana Vondráčka na válku na Ukrajině, nevím, ale určitě mu chybí nadhled.

Vysoká inflace, válka na Ukrajině, neschopnost pořídit si vlastní bydlení atd. atd. A za půl roku komunální volby. Nebojíte se, co z nich v tomhle papiňáku emocí vzejde? Že to vytáhne nahoru populisty? Slyšela jsem o starostech, kteří slibují, že v obecních bytech neubytují žádného Ukrajince, aby neodradili potenciální voliče.

Podle mě ti, kdo mají problém s Ukrajinci a s pomocí pro ně, jsou jen hodně malá, byť hlasitá menšina. Nemyslím si navíc, že to může výrazně volby ovlivnit. Lidé hodnotí práci starostů za celé jejich funkční období a trápí je problémy spojené s dopravou nebo dostupnost školek. My se zaměříme v kampani na tyhle věci a máme celou řadu šikovných politiků, kteří prokázali, že se o obec postarat umí. Drtivá většina Čechů chce pomáhat, což se projevilo i rekordními příspěvky do různých sbírek.

Volby, které budou situaci reflektovat silněji a mají vyšší volební účast, jsou prezidentské. Mluví se o tom, že žádný společný kandidát za SPOLU nebude. Jsou ty informace správné?

Já bych to nevzdávala.

Takže mám pravdu? Je možné, že bude kandidát za topku, zvlášť kandidát za ODS a zvlášť za lidovce?

Ty diskuse se pořád vedou a chceme se domluvit společně. Na druhou stranu ještě to není tak blízko, abychom panikařili, že jsme žádného kandidáta veřejnosti nepředstavili. Stále je čas.

Blesk.cz, Vera Renovica, 23. 4. 2022

Štítky