Hostem pořadu Napřímo byl ekonom a europoslanec Luděk Niedermayer. V rozhovoru rozebral problematiku silných vůdců, kterým se ale nedaří dostát svých slibů o prosperitě a bezpečí. Ty pak třeba podobně jako v případě ruského prezidenta Vladimira Putina překrývají snahami o získání válečných úspěchů.
V mnoha demokratických zemích se dostávají po volbách k moci politici, kteří jsou vnímaní jako silní vůdci a často jsou více smířlivější k autoritativním a totalitním systémům než jejich předchůdci.
Podle Niedermayera bychom to neměli vnímat jen jako pozorovatelé zvenčí, protože jsme aktéři těchto změn a tyto změny na nás dopadají.
Niedemayer je kritický k prozatímním výsledkům administrativy amerického prezidenta Donalda Trumpa. „Amerika od začátku Donalda Trumpa nejenom vytvořila obrovský ekonomický problém po celém světě, ale vytvořila neskutečné množství naprosto zbytečných a nákladných domácích problémů, které mimochodem budou mít taky dopad na život Američanů," hodnotí.
Jako příklad dává to, že aby Trump mohl držet daně nízko, osekal sociální programy, které jsou klíčové pro více než deset milionů Američanů.
„Podívejme se, jak se žije v Rusku. Ta ekonomika dlouhou dobu stagnuje a myslím si, že z hlediska Putina právě ta snaha zakrýt ekonomickou stagnaci vedla k válce, protože není nic lepšího než malá úspěšná válka, když potřebuju přikrýt nějaké domácí věci," pokračoval europoslanec.
Je přesvědčený o tom, že by ve výsledku došlo ke splnění slibů těchto silných lídrů, to znamená zvýšení prosperity či bezpečí. K tomu dal i příklad Číny.
„Čína už delší dobu přitahuje ty šrouby. Možná před nějakými deseti patnácti lety tam byla víra, že prosperita přinese větší demokracii, větší svobodu, teďka už vidíme, že v těch posledních letech, jakkoliv ta prosperita do určité míry tam stále byla a Čína stále velmi hezky roste a je schopna vytvářet velmi konkurenceschopnou ekonomiku, tak dochází k utahování svobod a práv," okomentoval.
Říct jméno jediného silného lídra, snad s výjimkou argentinského prezidenta Javiera Mileie, jehož zemi se v posledních pěti letech daří, by bylo složité.
„Mimochodem i Viktor Orbán, který často používá velmi radikální praktiky, například inflaci řeší různými cenovými kontrolami, některé otázky práv a svobod řeší zákazy, příkazy na úrovni zákonů. Tak Maďarsko určitě není prosperující země. Kdybych se na to díval racionálně a chtěl bych porovnat zemi, ve které vládne svoboda a demokracie a politická soutěž, proti těm autoritářským zemím, třeba Maďarsko a Švédsko, tak je úplně jasné, který model je úspěšnější z hlediska lidí. Je to to Švédsko," srovnal.
Převzato z: Michaela Indráková, Napřímo, 26. 5. 2025
