Vracení znárodněné půdy, které probíhalo hlavně v devadesátých letech, představuje komplikovaný a zdlouhavý proces. I zde docházelo k mnoha omylům a problematickým rozhodnutím. Jedním z nich je plošné zavedení tzv. restituční tečky, které nerespektuje dlouhodobou zemědělskou tradici v mnoha rodinách. Návrh novely zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě by měl tento nedostatek napravit.
Zákonem z roku 2003 byla přijata „restituční tečka“, jež ukončila vypořádávání nároků na vracení půdy v zásadě do konce roku 2005. Stalo se tak původně proto, aby se zamezilo spekulačním praktikám se zemědělskými pozemky. S vaničkou se však vylilo i dítě. Často totiž došlo k situaci, že starší rodiče, kteří již neměli sílu ani prostředky, postoupili restituční nárok svému potomku. Zde se tedy nejedná o činnost žádných spekulantů, ale o snahu pokračovat v hospodaření na svých původních pozemcích, resp. snahu rozšiřovat svou zemědělskou výrobu.
Rozhodování soudů ukázalo, že „restituční tečku“ lze v některých případech zpochybnit. Jde hlavně o verdikt Nejvyššího soudu, který v roce 2007 konstatoval, že došlo k porušení základního práva na ochranu majetku ve formě jeho legitimního očekávání, které je chráněno evropskou Úmluvou na ochranu lidských práv a základních svobod. Ačkoli by měly ostatní soudy tento verdikt respektovat, pro komplikovanost celé problematiky se tak vždy nestává, což vyvolává nepříjemnou nejistotu.
S dalšími kolegy poslanci jsme proto předložili novelu příslušného zákona, která zcela jasně stanovuje, že „restituční tečka“ se nebude vztahovat na občany, kteří získali svůj nárok na vracení půdy od osob blízkých, tedy především rodičů. Jsem přesvědčen, že náš návrh získá širokou podporu napříč politickým spektrem a přispěje k nápravě dlouhodobě neřešené nespravedlnosti.
Zemědělec, 1. 8. 2011, Rubrika: Publicistika, str. 4
