Alexandr Mitrofanov ve svém článku Všeléky se domnívá, že definicí standardu a nadstandardu ve zdravotnictví se „zbourá“ sociální stát. Ministru zdravotnictví pak přisuzuje výroky vytržené z kontextu, které si navíc velmi podivně vykládá.
Autor komentáře se především zabývá konkrétní situací ve stomatologii. Nemůže ale popřít fakt, že v této oblasti zdravotní péče existuje nejtěsnější vztah mezi prevencí a zdravotním stavem. Nelze jednoduše popřít, že správné a pravidelné čištění razantně snižuje pravděpodobnost zubního kazu.
Stejně tak nemůže nikdo argumentovat, že preventivní prohlídky nevedou ke včasnému odhalení problému a k jeho následnému odstranění s nižšími náklady, než se dosáhne bez prevence. Z těchto důvodů lze stomatologii považovat za jasného kandidáta pro rozšíření placené péče. V Evropě je stomatologie až na určité výjimky placena například v Itálii, Nizozemí, ale i ve Švédsku.
Ministr Leoš Heger mnohokrát zdůraznil, že samotný nadstandard není všelékem, ale tvoří součást souboru mnoha opatření, která mají za cíl dlouhodobou stabilizaci zdravotního systému. Prosazuje, aby některé věci, které si dnes lidé platí pokoutně, byly placeny otevřeným způsobem.
Nejde pouze o hotelový standard, ale i o standard materiálový či standard přístrojový. Nikoliv však nadstandard na to, aby se mohlo předbíhat v pořadí čekatelů anebo vybírat si konkrétního lékaře či sestru. To bude ponecháno ryze soukromým, z veřejného pojištění nehrazeným zařízením, pokud si někdo bude chtít tento luxus plně sám zaplatit.
Typický příklad přístrojového nadstandardu představuje využití operačních robotů, které jsou mnohem dražší a z hlediska výsledku srovnatelné s operací klasickou. Nebraňme nikomu, aby si zaplatil robotickou operaci, pokud na ni má prostředky. Nesmí se však hradit ze všeobecného zdravotního pojištění, protože tím se „ochuzují“ ty skupiny obyvatel, o kterých opozice a Alexandr Mitrofanov předstírají, že se jich zastávají.
My se nízkopříjmových obyvatel zastáváme doopravdy, a proto nechceme, aby se ze zdravotního pojištění dotovala privilegia těm, kteří mají štěstí, že si je na úkor jiných mohou opatřit.
Ministr Heger ani TOP 09 nechtějí „zbourat sociální stát“, jak nesmyslně píše Alexandr Mitrofanov. Podívejme se do vyspělé Evropy, podívejme se do zemí, které patří ke vzorům štědrých sociálních států.
Spoluúčast pacientů je zde mnohem vyšší než u nás, platí se zcela obvykle regulační poplatky a hrazení nadstandardu zde považují za samozřejmost. Nikoho nenapadlo napsat, že v Rakousku či ve Švédsku byl kvůli tomu zbourán.
Právo, 6. 6. 2011, Rubrika: Publicistika, str. 6
