Když máte problémy, nejhorší je nedělat nic

18. 8. 2009 | 14:40

Exministr financí Miroslav Kalousek řekl v rozhovoru Právu:

* Návrh vašeho nástupce Eduarda Janoty na zvýšení daní a razantní škrty ve výdajích státu vyvolává mezi politiky rozporuplné reakce. Jaký by měl být osud jeho návrhů? 

Není žádné tajemství, že jsem proti zvyšování daní a dávám přednost snahám nalézt východiska rozpočtového schodku především na výdajové straně. Některé Janotovy návrhy se mně proto moc nelíbí. Ale je třeba hledat férové řešení a vycházet přitom z reálné situace. Před volbami strany nejsou schopny domluvit se na nějakém řešení. Než dojde k sestavení nové vlády po podzimních volbách, může být také prosinec. Než nová vláda připraví legislativní změny, uplyne minimálně dalšího půl roku. Mezitím se ale stane realitou rozpočet s obrovským schodkem přes 200 miliard. To bychom neměli připustit. Deficit by rozhodně neměl přesáhnout tuto hranici. 

* Takže – co tedy konkrétně udělat? 

To nejhorší v současné situaci je nedělat nic. Proto bych byl pro, aby se o návrzích, které předloží úřednická vláda, začalo seriózně debatovat. Opakuji, byť se to řadě politických stran nelíbí a opatření jdou proti ideovým záměrům těchto stran. Určitá řešení by se měla přijmout, aby snížila onen hrozivý obří schodek. Opatření by byla přijata ovšem s  tím, že jejich platnost by byla omezená, například na dobu jednoho roku. Vláda vzešlá z předčasných voleb by pak mohla přijatá patření buď zrušit, nebo na ně navázat, k čemuž by už měla politický mandát. 

* Ale problém veřejných financí je v Česku dlouhodobý a Janotovy návrhy řeší jen krátkodobý problém. 

Především je třeba dosáhnout zásadní změny myšlení a chování lidí i politiků. Pokud nedojde v dohledné době k zásadním systémovým změnám, doplatí na to především chudí a sociálně slabí. Řada návrhů, o kterých se mluví, je označována jako asociální. Asociální je ale neměnit nic, protože až státu dojdou peníze, tak to nejvíce odnesou právě ti nejpotřebnější. 

* To říkáme už deset let… 

Proto je nezbytné skutečně provést penzijní reformu, protože z průběžného systému dokážeme financovat jen penze stávající, ale ne už penze budoucích důchodců. Tedy přidat další pilíř. Změnit veřejné zdravotní pojištění tak, aby skutečně kvalitní zdravotní péči dostali všichni bez rozdílu sociálního postavení. Jen veřejné zdroje ale nestačí. Je nutno vzít jako realitu, že léčení banálního onemocnění bude zpoplatněno. Právě proto, aby byla kvalitní péče pro všechny. Dále se nesmí brát jako neměnný fakt, že polovina národa využívá nějakou formou sociální podpory. Vezměme si příklad z firem – když nemají peníze, začnou racionalizovat svoji činnost. Ani stát se nesmí chovat jinak. Reálné je o pětinu snížit náklady na fungování státu, aniž by utrpěla kvalita správy. A nebát se otevřít otázku státní podpory stavebního spoření.

Právo, 18. 8. 2009, rubrika/pořad: Trhy & ekonomika, Strana / zpráva 13, Autor: Jiří Vavroň
Štítky
Osobnosti: Miroslav Kalousek
Témata: Hospodářství
Chcete ZNÁT nejnovější TOP zprávy?
odebírejte náš
newsletter
TOP 09
Děkujeme