Horáček: Jak jsme přišli o svobodu

Prohlášení ministra životního prostředí Mgr. Richarda Brabce se zcela vymyká zdravému rozumu. Dostáváme se do dalšího kola udavačství, zasévání zla do sousedských vztahů a šikaně obyvatel. Jak jinak pojmenovat konec nedotknutelnosti domova a rodiny a jejich práv a svobod?

Chápu volání ekologů po společnosti a prostředí, ve kterých „nečoudí“ komíny, zatížené spalováním toho, co by se pálit nemělo. I já bych chtěl českou krajinu bez smogu a štiplavého kouře. Rozumím i tomu, když říkají, že slušní se nemusí ničeho bát. A vím i to, že ve společnosti je určitá skupina lidí, kteří se podle toho nechovají a pravidla porušují. Přesto musím současný návrh zcela a zásadně odmítnout.

Svoboda je podstatou člověka a jakékoli její narušení, byť nenápadné, o to ale vtíravější, je nepřijatelné. Naše společnost  byla v době demokratického zřízení vždy založena právě na ochraně všech druhů svobod a práv. Jdeme-li nyní opačným směrem, pak je nutné dodat také to, že jdeme cestou k nesvobodě. A proti takovému směřování nemáme jen právo se vzepřít, ale máme přímo povinnost tak učinit.

Co bude příště? Jakou svobodu si necháme omezit či zcela uzmout a s jakou výmluvou, odůvodněním? Nelze prosadit sebelepší záměr, bude-li prosazován na úkor svobody a lidských práv.

Nový nápad, který umožní vstupovat úředníkům jen tak do domu, se ale jistě v Čechách ujme. Bezesporu se stane oblíbeným nástrojem nepřejícných, závistivých či jinak pokřivených sousedů. Těm bude stačit poslat na radnici dopis. A úředníci tím získají větší oprávnění a pravomoci, než kupříkladu Policie České republiky, která bez souhlasu soudu do domu vstoupit nesmí.

K tomu je navíc potřeba vzít v úvahu další zatížení úředníků, kteří jsou již dnes  zavaleni lejstry, povinnostmi a byrokratickým šimlem do té míry, až jim téměř nezbývá čas na práci ve prospěch občanů jako takovou.

Shrnuto a podtrženo – k čistšímu vzduchu bez zplodin a kouře se nedostaneme tak, že zapomeneme na základní princip ochrany svobod a práv našich občanů. Tak se dostaneme jen blíže státnímu uspořádání, proti kterému v naší nedávné historii bojovalo mnoho statečných, a o kterém jsme si mysleli, že se už nikdy nevrátí. Vypadá to ale, že se pomalu a nenápadně vrací…otevřete své domovní dveře…