Heger: Částečný kompromis pro domácí porody

Navíc, než se trápit nekonečnými tahanicemi, tak je lepší problém rozplést alespoň částečným kompromisem. Ústavní soud vycházel z toho, že rodička svým svobodným rozhodnutím porod doma vyžadovala.

Spolu s tím přihlédl i k faktu, že domácí porody jsou standardem Světové zdravotnické organizace (byť jsou tyto standardy definovány ze své podstaty tak, aby vyhovovaly i prostředí rozvojových zemí, kde není vždy lékařská péče dostupná).

Nevím sice, jak by soud posuzoval analogický případ, kdy by pacient v domácím prostředí vyžadoval vykonání operace slepého střeva. V každém případě ale Ústavní soud rozhodl tak, že je přijatelné, aby zaručená svoboda rozhodování matky byla doprovázena určitou mírou rizika.

Abychom mohli tento výklad aplikovat do praxe, je třeba splnit tři podmínky.

Zaprvé upravme legislativní rámec tak, aby byl vůči domácím porodům rozumně „demotivující“, ale přitom zaručoval právní jistotu a odpovědnost porodních asistentek.

Zadruhé porodní asistentky se musí začlenit do systému poskytování zdravotní péče stejně jako všechny „nové“ obory medicíny (akupunktura, homeopatie atd.), tj. vytvořit si standardy práce, vzdělávání, kontroly a sledování a trestání rizika.

A konečně my jako lékaři mluvme více s nastávajícími matkami, a to jak o rizicích domácích porodů, tak se snažme i nadále kultivovat prostředí v našich porodnicích.

Vím, že změna bude velkým zásahem do medicíny, jak ji známe. Berme proto výše uvedené soudní rozhodnutí jako „vyšší moc“ či „přírodní katastrofu“ (dle úhlu pohledu zúčastněných), se kterou se prostě musíme vypořádat.

Věřím však, že při splnění všech třech podmínek budeme schopni vytvořit rozumný kompromis, který bude únosný pro všechny znesvářené strany. Předejdeme také utajeným domácím porodům, které jsou velkým rizikem jak pro matku, tak i její dítě a mohou skončit tragicky.