Evropa je dnes atraktivnější než Amerika, říká europoslanec Luděk Niedermayer

Jak velkým šokem pro vás, velkého příznivce Spojených států, je to, co se v posledních měsících po druhém nástupu Donalda Trumpa děje v USA?
Šok to úplně není, protože nejméně v ekonomické oblasti je to tak, že Donald Trump je jedním z politiků, kteří se snaží dělat to, co slíbil. Bohužel slíbil hodně zběsilé věci.

Jako třeba co?
Především to jsou samozřejmě cla. To, co je šokující, je také naprostá dezorganizovanost, konflikt různých kroků, kdy se všichni dohadují, co má vlastně být tím cílem. Kdy se mnohé věci dějí ve jménu chaosu, který není dobrý ani pro Trumpovy voliče.

Neplatí to jenom o clech…
Ano, ještě mnohem vážnější jsou další věci, především přístup k Ukrajině. A uvnitř Ameriky Trumpův útok na ústavní systém. To je děsivé. Je to přímý útok na podstatu západní parlamentní demokracie, která stojí na dodržování právního systému. Takže když se vrátím k vaší původní otázce, pro mě je to hrozně smutná situace.

Také to na vás dělá dojem, jako kdyby Spojeným státům vládl Donald Trump úplně sám? Kam se poděl americký Kongres?
To, co říkáte, je součástí současného amerického problému. Přestože Trump opravdu v minulých letech ovládl republikánskou stranu, jsou v Kongresu i dnes republikáni, kteří nejsou trumpovci. Staří republikáni z bushovské éry. Ale ti jako by se vytratili. Podle amerikanisty Jakuba Lepše, s kterým jsem se o tom nedávno bavil, prý tito republikáni spoléhají na to, že největší Trumpovy úlety zastaví soudy. Ale i to už je okleštění demokracie. Navíc se ukazuje, že soudní moc v USA je výrazně více zpolitizovaná, než jsme zvyklí v Evropě. Spoléhat se proto na to, že bude fungovat záchranná brzda soudů, je naivní. Navíc už jsme se dostali do situace, kdy Bílý dům prohlásil, že soudní verdikt nehodlá plnit. To je ještě závažnější problém než cla.

A proč?
Protože spousta politiků v tom bude hledat inspiraci.

Pokud se ještě podíváme zpátky na cla, tak Evropská unie se zatím chová velmi zdrženlivě. Snažíme se vyjednávat, nabízet Americe jakýsi velký obchod, tedy návrat k nulovým clům a transatlantické obchodní a investiční dohodě. Může to být ale něco, na co budou dnešní Spojené státy slyšet? Nebo je lepší tvrdá taktika Číny ve stylu „na hrubý pytel hrubá záplata“?
Myslím si, že Evropa by si neměla počínat jako Čína. Stále věřím, že se vrátíme do transatlantického vztahu a že není všem dnům konec. Ale nevím, kam se to nyní dostane, protože nevíme, co je cílem amerického zavádění cel. Zda je cílem naplnit americký rozpočet a snížit daně, nebo zda je cílem přenést výrobu do USA, nebo politicky, hlavně vůči Číně, posílit svoji pozici. My to prostě nevíme.

A ta nabídka EU Trumpovi na nulová cla může zabrat?
Spíše ne. Americké firmy totiž nechtějí vyvážet více do Evropské unie. Ale chtějí, aby byl vůči dovozu chráněn americký vnitřní trh. Nejvyhrocenější to je však vůči Číně. Jenže když se teď iPhone nebude vyrábět v Číně, ale v Indii, tak se Trumpovi sotva podaří naplnit slib, že se iPhony budou vyrábět v USA. To není ani kvadratura kruhu, to je ještě složitější problém.

Co nám hrozí, pokud obchodní válka s USA propukne naplno? Může to přinést ekonomický kolaps Evropy?
Odhady v řádu jednoho roku mluví o dopadu kolem 0,5 procenta HDP, a to už se započítávala nejen americká cla, ale i případná odvetná opatření EU. Takže to není žádný konec světa. Ale je tu jiný problém. A to, že firmy už teď pozastavují investice v Evropě. Bavil jsem se o tom s bankéři na velké konferenci ve Varšavě, kde mi říkali, že jejich klienti neví, zda udělat plánovanou expanzi v Evropě, nebo zda dát peníze raději na to, aby rychle postavili něco v Americe, takovou tu „obrannou investici“. A pak, když cla byla zase pozastavena, tak si řekli, asi bychom měli počkat… Tato nejistota je už něco, co má vliv.

A co tedy má v této chaotické situaci Evropská unie dělat?
Evropa má být stále tím, kdo ve světovém měřítku tlačí férový obchod. Musíme se soustředit na kroky, které nejsou závislé na Spojených státech. Máme spoustu spojenců, kteří nám jsou hodnotově, politicky i ekonomicky blízko a s nimi bychom měli prohloubit spolupráci. Jde o Spojené království, Kanadu, Austrálii, Japonsko a některé země v Asii. Pak jsou země, u nichž bychom v této situaci měli hledat vzájemně výhodnou dohodu. A to je přesně Čína. Zájem být našim spojencem, spojencem EU, je vyšší než kdykoli jindy předtím. Protože západní demokratický svět se hodnotově rozešel. Amerika je dnes někde jinde, než kde je nejen EU, ale i zbytek demokratického světa. Jsme teď atraktivnější partner než Amerika.