Den dobrovolníka

Věděl jsem sice, kdo dostane můj hlas, ale říkal jsem si, že pro své favority mohu přeci udělat i něco více než pro ně jen hlasovat. A tak jsem se rozhodl při letošní kampani přiložit ruku k dílu. Našel jsem si kontakt na místní kancelář TOPky, zeptal se, kdy a kde budu k užitku a než jsem se nadál a stal jsem se členem brněnské týmu. Když jsem vyrážel z domova, měl jsem samozřejmě pochybnosti, jak se to celé vydaří. Představa odpoledne stráveného tím, že budu cpát letáky lidem, jejichž jedinou reakcí bude kyselý obličej a otrávené „tak to fakt ne“, mě samozřejmě netěšila ani trochu. O to větší bylo moje překvapení, když jsme s několika kolegy bez větších obtíží sezvali několik desítek lidí na vyjížďku lodí po brněnské přehradě s Luďkem Niedermayerem, i přestože jsme tričky s Evropanem Karlem jasně dávali najevo, kam patříme. Následující hodinku jsem na horní palubě strávil sluněním a neformálními diskuzemi s ostatními pasažéry, mezi něž patřil i končící europoslanec pan Březina. Další bod v programu byla pouť v Kunštátě. Po posilnění zmrzlinou (točenou, dvojbarevnou) jsme s profesorem Šarapatkou vyrazili do víru lidského hemžení, rozdávat letáčky a placky a bavit se s lidmi. Když se začalo připozdívat, vrátili jsme se do Brna a zavítali do hospody, abychom si dopřáli zasloužený odpočinek. Nenucená konverzace byla doprovázena chutným jídlem a pití představovala příjemnou tečku za celým dnem.

Co říci nakonec? Bylo to fajn. Bylo fajn vidět, že velké tváře z plakátu mají i svůj třetí příjemně lidský rozměr. Bylo fajn vidět, že přes blbou náladu, o níž jsme každodenně ujišťování médii, se najdou lidé, kteří jsou ochotni se na chvíli zastavit a pobavit se s politikem. A taky bylo fajn, si uvědomit, že kampaň nedělají billboardy, volební spoty a virtuální sítě, ale především lidi, kteří do ní musí vložit svůj čas, úsilí a energii. Jsem rád, že jsem jedním z nich.