Budoucnost tržiště na Tylově náměstí... Nebo budoucnost náměstí? Otázka směřuje na tržiště. Tak se zasníme a představíme si... Praha 2 si vybere šikovného architekta, který má zkušenosti s tvorbou města. Architekt si vezme foťák, tužku a papír a vyrazí na Tylovo náměstí. Nebude ale dělat rozbor tržiště, ale rovnou celého náměstí. Bude pozorovat, fotit, mluvit s lidmi. A zapisovat své postřehy, které se budou týkat bariér, funkčních a nefunkčních míst a detailů, pohybů lidí a jejich potřeb na jedné z nejvýznamnějších křižovatek pražské veřejné dopravy.
S těmito postřehy seznámí zodpovědné politiky. Politici se zamyslí, a vyšlou architekta do evropských měst, kde se dobře žije, aby stejným způsobem popsal život na podobných náměstích ve Vídni, Bruselu, Kodani. A možná i v Litomyšli. Architekt se vrátí a představí politikům, jak podobná místa fungují jinde. Nezapomene jim sdělit, jak tam ta náměstí a jejich tržiště vznikala. Jestli byly vypsány architektonické soutěže, zda komunikovali s lidmi, kteří prostor nejčastěji využívají.
Pak se politici znovu zamyslí a vypíší nějakou formou architektonické soutěže na řešení celého náměstí, jejíž součástí bude řešení prostoru tržiště. Buď vypíší náročnější soutěž veřejnou, nebo přímější soutěž vyzvanou. Do poroty si pozvou zajímavé lidi a jiné architekty, kteří také rozumí, jak se dělají města a důležité veřejné prostory. Zadání soutěže bude svobodné. Nebude se opírat o přeludy památkářské ochrany, o předsudky a zavedená schémata. Zanechá prostor vzniku návrhů hodných 21. století a nových potřeb.
Politici nakonec vítězi soutěže zadají realizaci nového prostoru tržiště, ve kterém nebudou hloupé bariéry, ostré rohy, neužitečné pseudotrávníky, ale dostatečné množství prostorů k setkávání, relaxaci, konzumaci a komunikaci
Josef Smutný
