Včerejší návrh ČSSD přednesený panem senátorem Chládkem vyvolal řadu bouřlivých reakcí ze strany rodičů i pedagogů.
Mají děti v šesti letech nastupovat povinně do školy s možností odkladu, nebo v sedmi letech s možností předčasného vstupu do první třídy? Vágní argumenty týkající se množství nezralých dětí a tím i odkladů, stejně jako poukaz na zahraniční (finský) model, neobstojí.
23 % dětí nastupuje povinnou školní docházku s odkladem, ale toto množství se meziročně nezvyšuje. Příčiny bychom měli hledat v kriteriích pro umožnění tohoto odkladu, a také odpovědnosti či pohodlnosti rodičů. V šesti letech je většina dětí zralá pro nástup do první třídy a delší pobyt v mateřské škole by pro ně znamenal nudu a nedostatečné podněty k rozumovému i sociálnímu vývoji.
Inspirace zahraničím v této podobě je také nepřijatelná. Vyzdvihuje jeden prvek z ucelené vzdělávací politiky a nabízí jej jako podporu našeho systému. Je to jako střílet do křoví. Rámus kolem vzdělání situaci ovšem nezlepší. Trvale opakuji, že absolutní prioritou vzdělávací politiky musí být základní školství. Školy budou tak dobré, jak dobří budou jejich učitelé. Zkratky či líbivá řešení nepomohou.
V Praze 19. 2. 2013
