Vážení pamětníci, vážený pane předsedo Senátu, Vaše Excelence, vážený pane velvyslanče, Vaše Eminence, vážený pane kardinále, vážený pane primátore, vzácní hosté, dámy a pánové,
přesně před 75 lety byla komunisty zavražděna doktorka Milada Horáková. Stala se obětí bestiální vraždy v rámci politického procesu cynicky vykonstruovaného tehdejší Komunistickou stranou Československa. Jediným skutečným „proviněním“ Milady Horákové přitom byla věrnost pravdě a prvorepublikovým demokratickým ideálům. Justiční vražda Milady Horákové – stejně jako vražda Jana Buchala, Záviše Kalandry či Oldřicha Pecla – měla sloužit coby jasná výstraha každému dalšímu, kdo by se opovážil komunistickým uchvatitelům moci vzdorovat a stavět se jim na odpor.
Hrůzovláda komunistické strany způsobila v průběhu čtyř dekád minulého století nevýslovné utrpení i mnoha dalším lidem v naší zemi. Některé připravila o život, jiné o jejich blízké, bezpočet dalších pak připravila o svobodu, rodové majetky či elementární perspektivu šťastné a vlastním přičiněním naplněné budoucnosti.
Myslím, že zdejší pomník akademického sochaře Olbrama Zoubka velice působivým způsobem ukazuje postupnou destrukci několika generací lidských osudů systematicky drcených komunistickou represivní zlovůlí.
Básník Karel Kryl kdysi napsal: „Nevěř ostnatému drátu, byť by se stokrát tvářil jako stonek růže.“
Dnešní komunisté se mohou stokrát tvářit jako moderní a mírumilovná demokratická politická síla. Konečná podstata komunistické ideologie však vždy spočívá na zločinných základech a násilí. Dlouhodobě tak může být udržována pouze masovým šířením vědomých lží, strachem a brutálními donucovacími prostředky.
Nikdy na to prosím nezapomínejme. A hlavně nikdy nedopusťme, aby se ti, kdo takovou zrůdnou ideologii obhajují a vyznávají, znovu dostali k moci.
Čest památce všech obětí komunismu a totalitních režimů po celém světě!
