K dnešnímu článku Hospodářských novin pokládám za nutné doplnit informace, které si ode mne nevyžádaly, tudíž jejich článek nemůže postihnout předmětnou problematiku.
Veřejnosprávní kontrola proběhla standardně na základě zákona č. 320/2001 Sb. o finanční kontrole. Již v průběhu kontroly vyjádřil v dopise ministru financí předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský vážné pochybnosti o tom, zda kontrola Ministerstva financí v rozpočtové kapitole Ústavního soudu je v souladu s Ústavou a garantovanou nezávislostí Ústavního soudu. O tom jsem si nedovolil s ústavní autoritou polemizovat. Kontrola probíhala stejně objektivně jako v jiných rozpočtových kapitolách a shodli jsme se, že její výsledky mohou být v každém případě k užitku a ke zkvalitnění ekonomického řízení.
Kontrolní závěry neodhalily nic, co by zavdávalo důvod předat záležitost orgánům činným v trestním řízení. Další standardní postup byl takový, že by Ministerstvo financí předalo kontrolní protokol příslušnému finančnímu úřadu v Brně a ten by na základě zjištěných pochybení v rámci zákona o rozpočtových pravidlech vyměřil rozpočtové kapitole Ústavního soudu penále. Důsledkem takového kroku by nutně byly spekulace, zda se nejedná o účelový nátlak výkonné moci na nezávislost Ústavního soudu a zda se vláda penalizací nesnaží omezit rozpočtové prostředky Ústavního soudu, a tak ochromit jeho činnost. Nepřipustit tyto spekulace ve veřejném prostoru bylo pro mne zcela zásadní prioritou, proto jsem rozhodl v příslušném procesu dál nepokračovat. Bylo to mé rozhodnutí a jsem si jist, že bylo správné. Nezávislost Ústavního soudu je hodnota, se kterou se nehazarduje.
Kontrolní protokol má předseda Ústavního soudu k dispozici a jsem přesvědčen, že v rámci svých kompetencí zjedná u zjištěných pochybení nápravu i bez příslušné represe ze strany exekutivních orgánů.
V Praze 26. 4. 2012
