Provoz každého osobního automobilu je u nás již dnes zatížen daní z přidané hodnoty a spotřební daní z motorových paliv. Na jeden ujetý kilometr tak připadá u běžného osobního automobilu více než jedna koruna odvedená státu.
V současné době je mýtný systém využíván pouze pro zpoplatnění nákladních vozidel. To není nijak nelogické, vždyť osobní automobily opotřebovávají silnice a dálnice mnohem méně než nákladní automobily. Pro zajímavost, jež by neměla ujít naší pozornosti: podle dostupných odborných studií opotřebuje jeden průjezd kamionu silnici přibližně stejně jako průjezd deseti tisíc osobních automobilů!
Zavedení mýtného nově také pro osobní automobily by s sebou přineslo velmi výrazné zvýšení míry obtěžování občanů státním systémem. Každý řidič by si totiž musel pořídit jednotku umožňující zaznamenání průjezdu či ujetých kilometrů po silnici nebo dálnici a starat se o ni. Pokud by při parkování tuto palubní jednotku ponechal bez dozoru uvnitř automobilu, bude riskovat její odcizení; to tedy znamená, že by byl šofér nucen takovou palubní jednotku neustále nosit s sebou...
Rozšíření mýtného na osobní automobily by bylo zároveň další úřední agendou. Nepochybně by přinesla řadu neefektivních činností, které stát musí organizovat, kontrolovat a platit. Pokud by se politici v parlamentu přece jen rozhodli, že chtějí ještě zvýšit daňové zatížení provozu osobních automobilů, lze takový výnos zajistit jiným způsobem, efektivnějším a s nižšími náklady. Například zvýšením spotřební daně. Je sice pravda, že při zvýšení spotřební daně z motorových paliv hrozí, že ve zvýšené míře budou čeští motoristé jezdit tankovat za hranice, to se však ve skutečnosti vyplatí jen lidem ve velmi úzkém příhraničním pásmu a zároveň jen při velmi výrazném rozdílu ve výši spotřební daně u nás a v sousedních zemích. Stát však nepotřebuje vybírat více daní. Přesně naopak: je potřeba, aby lépe hospodařil s vybranými financemi a aby snižoval výdaje státních institucí.
