Zbabělý ministr Klempíř utekl před studenty, říká režisér a senátor Rychlík

Téměř padesát let pracujete jako herec, divadelní režisér a pedagog. Jak vnímáte plánované škrty v rozpočtu ministerstva kultury?
Jde o zásah do živé kultury, což se obrátí proti naší společnosti. Civilizované země podle údajů z minulého roku dávají do kultury více než jedno procento HDP. I takové Maďarsko (2,6 procenta HDP), Estonsko a Chorvatsko (obě 2,0 procenta HDP) si mohou dovolit více než dvě procenta. Země s mnohem menším počtem obyvatel, jako jsou Dánsko, Malta a Slovinsko, investují do kultury 1,5 procenta HDP. Toho u nás zdaleka nedosahujeme, ač o tom všechny vlády léta mluvily.

Vloni to činilo 21,5 miliardy korun, což je 0,925 procenta. Ministr Klempíř při nástupu mluvil o stabilním prostředí, dlouhodobém a předvídatelném financování. Výsledek je tristní. Na tento rok si nechal schválit 17,603 miliardy korun, což je 0,7 procenta HDP. Na další roky má výhled ještě nižší. Pro rok 2027: 17,544 miliardy a rok 2028: 17,239 miliardy. Takže se z premiérovy slibované nejlepší země k životu na světě ocitneme mezi posledními třemi zeměmi.

Před námi je i Bulharsko. Snížení výdajů na kulturu povede k likvidaci celých oborů a kreativního průmyslu. A tito lidé peníze pouze nepřijímají, ale také je přinášejí zpátky. Podstatné je, že snížené rozpočty divadel, orchestrů a sborů povedou ke zdražení vstupenek a k tomu, že řada lidí z nezávislé kultury padne na dno. Velký vliv bude mít nedostatek financí na menší města a na lokální kulturu.

Proč vlastně nastala tato situace?
Je to důsledek toho, že ministr Oto Klempíř za svůj resort vůbec nebojuje a této problematice nerozumí. Nemá žádnou vizi. Dnes není jediný kulturní resort, kde by něco zvládal. Naprosto fungující systém poplatků pro veřejnoprávní média prohlásí za svatý grál, někdo ve vládě na něho houkne, tak se bez boje vzdá.

On nechápe třeba samotným ministerstvem vypracovaný model, podle kterého pracují grantové odborné poradenské komise. V komisích jsme většinou pracovali zadarmo. Dnes pobírají jakousi odměnu, vždy jsou to odborníci ve svém oboru – v hudbě, literatuře, výtvarném umění a divadle. Ministr na tyto odborníky nekvalifikovaně zaútočil, označil je za kamarády z branže a učinil z vážených osobností terč pro agresivní ho..da.

Tyto lidi nominují profesní asociace, ale konečný výběr je na ministerstvu. Byl jsem předsedou divadelní rady za ministra kultury Pavla Dostála, který byl můj přítel. Ani netušil, že mě zvolili. Vím proto velmi dobře, co obnáší tato práce. Několik měsíců se zabýváte čtením a psaním posudků na nejrůznější projekty – od festivalu Mateřinka pro nejmenší děti, což je úplný základ kulturní výchovy, po mezinárodní respektované festivaly s tradicí, lokální akce či odborné časopisy.

Pokud u kohokoli z divadelníků hrozil střet zájmů, šel při rozhodování za dveře. Když jako člen rady přijedete do Prahy, dostanete kafe, chlebíček a celý den vedete odbornou debatu o tom, kam přispět. Dáváte veřejně a transparentně všanc svou odbornost, důvěryhodnost a čest. Navíc těch peněz bylo tak málo, že jsem to přirovnával k porcování kuřete, které umřelo hlady. Když dnes sledujete ohromný nárůst dotací do zemědělství, kam jdou obrovské peníze pro agrooligarchy, je to výsměch občanům této země.

Na čem chce vláda šetřit? Na kultuře, která je už tak totálně podhodnocená? Ať se někdo zeptá slavných hudebníků, kteří hrají ve velkých orchestrech. Špičkový houslový virtuos chodí dva cykly na základní uměleckou školu, pak na konzervatoř a na vysokou školu. Neustále se musí vzdělávat, cvičit, být ve vrcholné formě. Běžte se zeptat, kolik tito lidé mají plat. A jakou mzdu pobírají lidé v divadlech? To je výsměch. Práci v kultuře dělají srdcaři. Ale nejde jen o platy. Jde o celý vyvažovaný ekosystém kultury.

Před ministerstvem kultury demonstrovali studenti. Proč je ministr nepřijal?
To je pro mě osobně velmi důležitá věc. Jsem také pedagog a učím na Janáčkově akademii múzických umění v Brně (JAMU) a velmi dobře vím, jak moji studenti tuto situaci těžce vnímají. Když se studenti z celé republiky sjeli do Prahy a od půl osmé ráno stáli před ministerstvem kultury, aby mohli s ministrem hovořit, vyhnul se jakékoli debatě s nimi. Musel by mezi nimi projíždět limuzínou s majáčkem. Prostě ministr Klempíř brzy ráno odjel do sněmovny, i když zasedá až od devíti hodin, a dřepěl tam dlouho sám. To svědčí o tom, že je ve svém resortu nejen bez erudice, ale i zbabělý. On před studenty normálně utekl. Tím se stal směšným.

Budou mít zmíněné škrty skutečně tak zásadní dopady?
Samozřejmě. Povedou k zásadnímu snížení rozpočtu u malé lokální kultury a ke snížení rozpočtu u nezávislé kultury. Celkově bude dopad zřejmý. Čím se identifikuje národ? V prvé řadě svou kulturou. A teď vidíme, co dělá naše vláda, která má plná ústa vlastenectví. Čím se chtějí chlubit ministři před zahraničními delegacemi? Kulturou. Co vyvážíme na festivalech typu Expo, které jsou zčásti obchodní? Českou kulturu. Co ukazujeme, čím se chlubíme? Výsledky práce kulturních generací před námi. Divadelní kultura byla podporována už v antice. To ví každý student prvního ročníku divadelní školy. A ministr Klempíř napadá odbornost lidí, kteří mu mají vypracovávat podklady a materiály pro granty. Dokonce to hloupě označil za „odborný klientelismus“. Jak trefně napsal kulturní publicista a spisovatel Pavel Klusák – je to klasická destrukční taktika: „Obor, který reprezentuju, je mi podezřelý, a lidé, kteří tu jsou zaměstnaní, jsou občany druhé kategorie.“ To je přece šílený přístup ministra kultury.

Často jsou slyšet hlasy, že kultura nevydělává…
To je přece absurdní tvrzení. Například na divadla jsou přímo navázána nejrůznější řemesla, výrobci a dodavatelé. V divadle nepracují pouze herci a režiséři. Kultura má i ekonomický rozměr, který vysvětlím i na banální a známé věci. Když jde večer rodina do divadla, co udělá? Žena jde k holiči nebo si koupí nové boty, muž si koupí třeba kravatu. Nebo jedou do divadla taxíkem. Po představení si zajdou na večeři do restaurace. To je druhý ekonomický okruh, který přináší městu, kde jsou divadla, zisk pro tyto služby. To je statisticky doloženo ze situace, kdy Margaret Thatcher zrušila divadla v malých městech v Anglii. Mělo to zásadní dopad na tyto profese a podnikání, ale současně se tam také zvedla kriminalita a užívání drog mezi mladými lidmi. Když vedete děti k tomu, aby se naučily chodit do divadla a vnímaly poselství, které divadelní hry představují, má to vliv na další generace. V roce 2023 navštívilo kulturní akce v desetimilionové zemi 83 milionů lidí. To je přece fantastické. Investice do kultury je investice do budoucnosti tohoto národa, spojuje a vnáší duchovnější rozměr do našich životů, protože nejsme opice, které sedí na stromech.

Komentáře senátora zvoleného za TOP 09 Břetislava Rychlíka k aktuální situaci v kulturní obci a protestu mladých vůči ministru kultury jsou dostupné na jeho sociálních sítích.