* Budete v příští koaliční vládě ministr financí?
- Především zásadně konstatuji, nebo spíše zásadně popírám, že při současných vyjednáváních by vznikaly či se vedly nějaké spory o ministerská křesla. Kdo, kde a kam bude až to poslední, o čem se bude jednat. Teď se vyjasňují tematické okruhy, o kterých budou jednat expertní skupiny.
* Shoda ale už prakticky panuje v tom, že by se měly snížit příjmy ústavních činitelů. Vyjasněme si základní – to se týká současných dočasně snížených platů, nebo těch, co opět v příštím roce stoupnou?
- Především platí teze, že platy ústavních činitelů nesmí stoupnout, musí se snížit. Ale je zde určitý problém – ústavní činitelé nejsou jen poslanci a senátoři…
* Ano, patří sem soudci a státní zástupci, kteří tradičně při pohledu zpět nelibě nesou jakékoli zásahy do svých platů.
- Proto by se mělo spíše jednat o jakýsi mix opatření, který by výrazně více snížil příjmy poslanců a senátorů. Speciálně snížil tzv. poslanecké náhrady.
* Další skupinou, která by nelibě nesla snížení platů a patrně by protestovala, jsou učitelé. Mělo by se týkat snížení objemu mezd i učitelů?
- Abychom se bavili smysluplně a vyhnuli se spekulacím, dezinformacím. Já mohu zopakovat, jak se na počty, odměňování atd. lidí napojených na státní rozpočet dívá TOP 09. Ale budoucí vláda, její rozhodování, postoje, rozhodnutí jsou vždy výsledkem určitého kompromisu, koaličních dohod. Ty ale zatím neexistují, takže nelze debatovat, koho a co by se mělo týkat.
* Lékaři již ale ohlásili svoje požadavky vyšších platů, dokonce i s upozorněním, že pokud jim nebude vyhověno, začnou dávat masově výpovědi.
- Lékaři nejsou placeni ze státního rozpočtu, ale z úhrad ze zdravotního pojištění. Já si samozřejmě umím představit důstojnější odměňování těchto lidí. Jenže to předpokládá větší spoluúčast pacientů. Nemůžete uvažovat o větších platech a zachovat stávající výši a podíl úhrad a spoluúčasti. To je výchozí premisa k závěrům.
* Počítáte, že řada opatření nové vlády vyvolá protesty, někdy možná i masové?
- Protesty se dají předpokládat. Nechceme-li směřovat do řeckého modelu, musíme začít dramaticky šetřit. A při všech úvahách o tom, kdo nebo kolik lidí může protestovat, je třeba si vybrat. Buď uděláme nepříjemné škrty v dané chvíli, ale ještě sociálně snesitelně, citlivě, nebo se zalekneme, ustoupíme a potom budeme, protože už nic jiného nezbude, provádět drastická opatření s odpovídající reakcí lidí. Jiné alternativy neexistují.
* Počítá budoucí vláda s tím, že zvýší sazby DPH?
- Tak buď vám odpovím tím, že budu znovu citovat náš program – pasáž daně –, nebo zopakuji, že koalice je vždy o kompromisu, společné shodě. Ale než začnete žádat, kolik ten kompromis bude konkrétně procent, tak konstatuji – nejdříve musejí začít jednat a počítat expertní skupiny. Ty ještě nezasedly, nezačaly pracovat, a nejen u daní, ale u dalších okruhů vyjednávání, aby bylo o čem konkrétně jednat a hledat shodu. Totéž řeknu, budete-li se ptát, o kolik se sníží například rodičovská a další sociální dávky.
* Shodneme se tedy na tom, že vláda určitým způsobem na základě koaličního kompromisu omezí určité sociální výhody, dávky. Co za to občané dostanou, když ona úsporná opatření přijmou?
- Představte si, že vás rozbolí zub. Přesto, že máte strach a bude vás to trochu bolet, odhodláte se jít k zubaři. Ten vám zub spraví, vy občas zasyčíte, ale nakonec budete zdráv, bez bolesti a se zachovaným zubem. Nebo máte druhu možnost. K zubaři hned nepůjdete, nacpete se brufenem. Nakonec ale s oteklou tváří toho zubaře stejně navštívíte, jemu nezbude než vám zub vytrhnout, bude to více bolet, více stát a ještě budete bez zubu. Tak takhle nějak na tom dnes všichni jsme.
Právo, 2. 6. 2010, Rubrika: Zpravodajství, Strana: 3
