Ministr zahraničí Petr Macinka pošle žádost na rozšíření delegace na summit Severoatlantické aliance v Ankaře o prezidenta Petra Pavla. Ráno to řekl premiér Andrej Babiš. Technické záležitosti bude vláda řešit na svém pondělním jednání. Vláda v pondělí rozhodla, že prezidenta do delegace nezařadí, opak jí ovšem uložil předběžným opatřením Ústavní soud. „Je to invazivní soudní zásah,“ míní bývalá ministryně spravedlnosti Helena Válková z hnutí ANO.
Pane Pospíšile, předběžná opatření obecně soudy vydávají, aby se zabránilo tomu, aby ještě před konečným rozhodnutím vznikla nenapravitelná škoda nebo újma. Je to opravdu tenhle případ? Byla by tak velká škoda nebo újma, kdyby jednou prezident chyběl na summitu NATO?
To samozřejmě posuzují soudci. Ústavní soud má nepochybně právo vydat předběžné opatření. A pak můžeme hodnotit důvody, které tam jsou napsány. Paní kolegyně to vidí tak, že ty důvody nejsou dostatečné. Já si myslím, že jsou dostatečné, protože kdyby teď předběžné opatření Ústavní soud nevydal a pak na podzim rozhodl ve prospěch prezidenta, pak by to bylo v zásadě alibistické následné akademické rozhodnutí.
Na druhou stranu, pokud teď vydal předběžné opatření a pokud by hypoteticky potom rozhodl v neprospěch pana prezidenta, tak není to to samé v opačném gardu?
Není to tak, protože to je ta zavedená praxe. I kdyby nakonec Ústavní soud na podzim rozhodl v neprospěch pana prezidenta, tak teď potvrdil tím předběžným opatřením pouze obvyklou zavedenou praxi. Z 20 summitů NATO, kterých se účastnila česká delegace, byl na 18 přítomen český prezident a nebyl pouze dvakrát, protože byl nemocný.
To je ta zavedená praxe, ať se nám to líbí, nebo ne. Já nebudu hodnotit, jestli to je dostatečný důvod. Ale ve chvíli, kdy bude soud o pravomocech rozhodovat na podzim, tak teď potvrdil stav, který je zde po celou dobu našeho členství v NATO. Prezident jezdí na summit, nemá se vytvářet výjimka. A na podzim bude interpretován text Ústavy, konkrétně pravomoci prezidenta a pravomoci vlády.
Zeptám se ještě, než se dostaneme k těm reakcím, na jednu věc, a sice na tu rychlost, s jakou Ústavní soud o tom předběžném opatření rozhodl. Také na to, že si předtím nevyžádal žádné stanovisko od vlády. Pane Pospíšile, přijde vám to jako správný postup?
Připadá mi to jako správný postup. Když se podíváte, jak i obecné soudy rychle rozhodují o předběžném opatření, nikoliv o meritorním rozhodnutí, tak to bývá často v řádech hodin či dnů. Právě aby byl odvrácen určitý následek, který potom už nelze zhojit.
Když se Ústavní soud rozhodl, že je přiměřené a správné rozhodnout o předběžném opatření, pak je logické, že tak musel učinit do samotné akreditace, protože poté by to byl opět pouze alibistický výrok. A zdůrazňuji, pokud pan premiér namítá, že nebyla slyšena druhá strana a tak dále, tak já konstatuji, že to samozřejmě bude v rámci toho meritorního rozhodnutí.
Předseda soudu také řekl, že vyzvou všechny účastníky „sporu“, vládu, aby se vyjádřili. A že se rozhodnou, zda potom ústní jednání bude nebo nebude. Tohle všechno proběhne. Ale je to opravdu procesní rozhodnutí, které vždycky soud vydává v řádech hodin a jeho snahou je odvrátit stav, který je nežádoucí. Kdyby nastal, tak samotné meritorní rozhodnutí už bude výrazně oslabeno.
Pane Pospíšile, opozice je v tomto sporu na straně pana prezidenta, v těch reakcích je znát, že vítáte to rozhodnutí. Na druhé straně, uvažovali jste nebo uvažoval jste vy sám, jak byste reagovali, kdyby k takové situaci došlo za jiné konstelace, kdyby v roli prezidenta, který se domáhá cesty na nějaký summit, byl třeba Miloš Zeman?
Když se podíváte na mé výroky za těch pár let, co jsem v politice, tak jsem nikdy agresivně nekritizoval rozhodování justice, ať již obecné, nebo ústavní. A to byly výroky, které byly také sporné a debatní.
Například když Ústavní soud kdysi zrušil rozhodnutí Parlamentu o předčasných parlamentních volbách. To také bylo velmi debatováno a řekl bych, že to bylo tehdy mnohem spornější i v akademické obci, než je toto vydání předběžného opatření, které podle mě sporné není, ale chápu, že to vládní politici musí zpochybňovat.
Já považuji výroky představitelů vládních stran na adresu justice obecně, protože to začíná Čapím hnízdem, jde to přes debatu kolem případné žaloby na jmenování či nejmenování čestného prezidenta Motoristů ministrem a končí to tady současnou situací, za mimořádně nebezpečné.
Protože ti pánové a dámy, co to říkají, tak nevyjadřují pouze svůj názor, jak říká paní profesorka, oni tím definují vztah politické elity k nezávislé justici. A zpochybňování justice já považuji za velký problém, podobný jako když pan premiér zpochybňuje Českou národní banku a jejich guvernéra a tak dále.
Zkrátka si zvykněme na to, že vedle moci výkonné, vlády, jsou zde ještě další složky veřejné moci, které mají být na vládě nezávislé a je to tak správně. Tedy primárně justice, ale i ta Česká národní banka a tak dále.
A lidé by jim měli věřit, a ne je zpochybňovat, a politici by k důvěře měli přispívat, a ne zpochybňovat jejich kvalitu. Zdůrazňuji, vyjádřit to, že s daným rozhodnutím nesouhlasím, jak třeba činí paní profesorka, to je naprosto správné. Ale to neznamená, že zpochybňuji nestrannost nebo nějakou jinou kvalitu dané justiční instituce.
Převzato z: Tomáš Pancíř, iROZHLAS.cz, 25. 6. 2026 (kráceno)
