Některé zákony mění paragrafy. Jiné mění principy. Návrh hnutí ANO na zavedení předkupního práva pro nájemce zemědělské půdy patří do druhé skupiny. Stát přichází s návrhem, který bez existence silného veřejného zájmu omezuje právo vlastníka svobodně nakládat se svým majetkem. A jako zcela předvídatelný důsledek může urychlit koncentraci půdy v rukou největších zemědělských podniků.
Po roce 1989 jsme napravovali jednu zásadní křivdu. Vraceli jsme lidem majetek a obnovovali úctu k soukromému vlastnictví. Proto mě znepokojuje návrh, podle kterého má vlastník zemědělské půdy povinnost nabídnout svůj pozemek nejprve současnému nájemci.
Je to jednoduchá otázka. Pokud je půda moje, proč by měl stát určovat, komu ji smím prodat?
Vlastnické právo není jen právo majetek držet. Je to také právo svobodně rozhodovat o jeho budoucnosti. Vybrat si kupujícího. Dohodnout podmínky. Nakládat se svým majetkem podle vlastního uvážení.Předkupní právo nájemce tento princip narušuje. Stát tím říká: ano, je to váš majetek, ale o jeho prodeji už nebudete rozhodovat úplně sami.
A proč? Nejde o výstavbu dálnice. Nejde o železnici. Nejde o energetickou infrastrukturu. Nejde o žádný naléhavý veřejný zájem, bez kterého by stát nemohl fungovat. Jde o situaci, kdy stát nevstupuje do vztahu mezi občanem a veřejným zájmem, ale mezi dvě soukromé osoby. A jedné z nich dává zákonnou výhodu na úkor druhé. To není ochrana půdy.
Ochrana zemědělské půdy se řeší ochranou jejího využití. Řeší se pravidly pro zábor půdy, územním plánováním a ochranou zemědělského půdního fondu. Ne tím, že stát určí privilegovaného kupce. Proto je na místě otázka, kdo na takovém opatření získá. A stejně důležitá je i otázka, kdo na něm ztratí.
V České republice většinu zemědělské půdy vlastní někdo jiný, než kdo na ní hospodaří. Pokud stát zavede předkupní právo nájemce, neposílí postavení vlastníků půdy. Naopak posílí postavení současných uživatelů půdy. A protože české zemědělství patří k nejvíce koncentrovaným v Evropě, hlavními příjemci této výhody nebudou drobní hospodáři. Největší prospěch budou mít velké zemědělské podniky, které už dnes obhospodařují rozsáhlé plochy a disponují kapitálem na další nákupy.
Každý trh funguje nejlépe tehdy, když existuje konkurence. Když o pozemek může soutěžit více zájemců, má vlastník šanci získat nejlepší nabídku a nové subjekty mají šanci vstoupit na trh. Předkupní právo nájemce tento princip narušuje. Stát předem určuje vítěze a omezuje prostor pro ostatní.
Výsledkem nebude dynamičtější zemědělství, větší konkurence ani lepší podmínky pro mladé farmáře. Výsledkem bude další posilování těch, kteří už dnes mají nejsilnější postavení. Trh se bude uzavírat, vstup nových hospodářů bude složitější a vlastník půdy bude mít méně možností rozhodovat o svém majetku.
Právě proto je tento návrh tak nebezpečný. Nejde jen o jednotlivou změnu v zemědělské legislativě. Jde o změnu principu. Stát přestává stát na straně vlastníka a začíná zvýhodňovat vybranou skupinu soukromých subjektů na úkor všech ostatních.
A pokud někdo tvrdí, že je to cena za ochranu českého zemědělství, měl by nejprve vysvětlit, proč má být budoucnost českého venkova založena na menší konkurenci, menší svobodě a větší koncentraci majetku. Protože právě k tomu tento návrh směřuje. Nechrání půdu. Nechrání vlastníky. Neotevírá prostor nové generaci farmářů. Naopak upevňuje postavení těch nejsilnějších a omezuje práva těch, kterým půda skutečně patří.
Nejsem v této debatě úplně nezúčastněný. Naše rodina vlastní zemědělskou půdu, kterou po generace obhospodařovali naši předci. Mám k ní silný vztah a neplánuji ji prodávat. Zároveň ale chápu, že mnoho lidí se po zdědění pozemků rozhodne jinak a potřebuje majetek rychle proměnit v hotovost. O to důležitější podle mě je, aby měl každý vlastník právo svobodně rozhodnout, komu svůj majetek prodá, a aby stát neurčoval předem, kdo má při jeho koupi výhodu.
Komentář místopředsedy TOP 09 Ondřeje Müllera pro FORUM 24
