„Někteří politici jsou k smíchu, horší jsou ti k pláči,“ zní jedno z vašich volebních hesel. Proč myslíte, že vy jste k smíchu?
Jsem spíše k smíchu. Alespoň já sám sobě se mohu chechtat. S odpuštěním. Ale to předvádění se jako kandidát... Když se na to díváte zvenčí, je to vždycky poněkud směšné. Když kandidát sám sebe představuje, stařík má sám sebe chválit, ukázat se v nejlepším světle. S odpuštěním, to nemůžete brát vážně.
Vy teď snad litujete, že jste do prezidentské kandidatury šel?
Ale ne ne. Je to sranda. Musím říci, že volebního boje si užívám. V Poslanecké sněmovně usnu, poněvadž tam ty projevy nejsou k poslouchání, ale ve volebním boji neusínám. To je sranda.
Co vás na tom tak baví?
Setkávání s lidmi. To mě vlastně celý život baví nejvíc. Je zajímavé potkat spoustu zajímavých lidí, po celý život jsem na ně byl zvědavý.
Jak vysvětlíte heslo „Občas mi není rozumět, ale mé postoje jsou jasné“?
No někdy žbrblám. To je mi naprosto jasné. Někdy mi i vlastní rodina vytýká, že mi nerozumí, bodejť pak normální občan. To je moje chyba. Přiznávám, vím to. Nemám krásnou výřečnost jako třeba herec, který se to učil.
Vyčítají vám to lidé v kampani?
Málokdy, spíše opravdu jen rodina. Občas někdo vzkazem z internetu, jináč ne. Vím, že je to moje slabost, to si naprosto uvědomuji.
„Jsem Čech jako poleno.“ To je vaše další heslo. Jak to myslíte, když vás prezident Václav Klaus vyplísnil za hrubku ve slově „celých“, kterou jste napsal do vzkazu voličům v minulém rozhovoru pro MF DNES?
Nevím, jak je býti politikem závislé na pravopisu. Ale přiznávám, že dělám chyby v pravopise, neboť jsem vlastně pořádně dokončil jenom obecní školu v Čimelicích. Pak jsem sice udělal zkoušky v Komenského škole ve Vídni, ale poté jsem šel studovat do Mnichova a Štýrského Hradce. Chybějící gymnaziální vzdělání nepovažuji za strašný hřích, ale je to nedostatek, uznávám.
Zamrzelo vás, když vám to vytkl prezident Václav Klaus s dovětkem, že nejste český politik?
Já bych od hlavy státu očekával nějaký lepší argument. Vím, že je toho názoru, že by mě vůbec nejraději chtěl úplně vyřadit z české politiky. Ale přece jenom: kdyby měl nějaký lepší argument, tak by to bylo zajímavější.
On už k vám měl přece nějaké jiné výhrady dříve.
Ale jo. On mě nemá rád, ale taky mě každý člověk nemusí mít rád. To mi nevadí. V politice jste devadesáti procentům lidí lhostejný. Zbylí jsou ti, co vás mají rádi, a ti, co vás nemají rádi. To je normální.
A vy máte Václava Klause rád?
Mě baví. Některými svými vystoupeními, komentáři a tak dále. Alespoň není nuda. Prezident by ale měl být v mnohem živějším styku s politickými stranami. A ne je sledovat z majestátu na Hradě.
Analyzujete nejčastější výhrady svých váhavých příznivců?
Příznivců ne, ale spíš těch, co jsou ke mně kritičtí. Jedna výhrada je, že jsem příliš starej dědek. Unavenej a že už nemůžu. To je z toho, že mě několikrát v televizi přistihli se zavřenýma očima. Pravda je, že jsem někdy usnul. Někdy třeba nesnáším, když mi svítí světlo do očí z několika kamer. Takže třeba noviny otiskly mou fotku, kde stojím vedle Petra Nečase se zavřenýma očima. A že prý spím i vestoje vedle premiéra. Já nejsem kůň, ten umí spát vestoje. To jsem se ještě nenaučil. Teď mám práce habaděj na ministerstvu a jinde, a přesto kampaň zvládám. Takže mohu pokračovat. A mám dojem, že na tom Hradě to spíše bude klidnější.
Jak se vlastně cítíte po zdravotní stránce? Oslavil jste nedávno pětasedmdesátku...
Upřímně řečeno, cítím se prozatím dobře! Můj doktor mi ale řekl: Když se po padesátce probudíš bez bolesti, tak seš asi už mrtvej. Ještě něco cítím. Je to dobré.
Václav Havel v jednom ze svých posledních rozhovorů řekl, že příštím prezidentem byste měl být vy. Stihli jste spolu ještě na tohle téma mluvit?
Ne. To bych si ani netroufl. A tehdy jsem o tom ani neuvažoval. Později, když už bylo jasné, kdo bude kandidovat, řekl jsem si, že vlastně mám ze všech nejlepší průpravu. Já dělal politiku u nás, po Evropě jsem znal většinu významných politiků od konce 70. let. Docela dobře jsem je znal, takže jsem měl řekněme cvičení v politice. No a pak začátek devadesátých let na Hradě u Václava Havla, i když byla to také trošku jiná doba, více jsme improvizovali. Dneska je to nudnější a byrokratičtější než tehdy. Řekl bych tedy, že jsem jediný, kdo se to řemeslo alespoň učil. Jestli to budu umět, to je jiná otázka.
Jmenoval byste coby prezident vládu ČSSD s komunisty?
Člověk musí dělat spoustu věcí, které si nepřeje, a v politice obzvláště. Jeden dávno zesnulý přítel mi jednou řekl: Víš, v politice jednou vyhraješ, někdy prohraješ, to je normálka. To nejhorší je, že čas od času musíš také spolknout ropuchu. A tak to je. Když tedy nastane situace, že nebude možné sestavit jinou vládu, tak začnu polykat.
Spousta vašich soupeřů v boji o Hrad říká, že to neudělá nebo raději abdikuje.
Komu pomůžu, když abdikuji? To by přece jenom škodilo. Nebyla by ani hlava státu a vláda s komunisty by stejně vznikla.
Dobře, spolknete jednu ropuchu, ale vláda ČSSD s komunisty začne rušit reformní zákony, které současný kabinet, jehož jste členem, prosadil. Co byste dělal?
Právo veta je u nás poněkud pofiderní, když většina 101 hlasů stačí na jeho přehlasování. Vetovat má cenu, když je reálná šance, že se většiny nedosáhne. Jinak je to prázdné gesto. A pro prázdná gesta slabost nemám.
Česká ekonomika je v nejdelší recesi za posledních šestnáct let. Mluvil byste jako prezident o vleklé krizi?
Spálená země není, jsme krásná země. A je to pravda. Když jsem jezdil po Čechách i po Moravě před dvaceti lety a viděl, jak vypadají vesnice a městečka a jak vypadají dnes, promiňte, ale to je ohromný rozdíl. Jsou oblasti, kde vývoj nebyl tak příznivý, třeba jihozápadní Čechy nebo Bruntálsko, ale to je všude na světě. Takže já bych dokonce řekl, že my jsme opravdový hospodářský zázrak. Větší než Německo.
To myslíte vážně?
Co se všechno opravilo, hospodářský rozvoj, export, vždyť to všechno funguje. A když se navíc zamyslím, co všechno se ukradlo, a přitom se ještě tohle všechno dalo do pořádku, tak to je mimořádný úspěch!
Zdeněk Svěrák herec, režisér, spisovatel
My, kdo jsme měli rádi prezidenta Václava Havla a neseme tu nálepku pravdoláskařů, nemáme mezi prezidentskými kandidáty moc na výběr. Já bych chtěl za prezidenta Karla Schwarzenberga. Nevím, jak to udělat, aby ho chtěli i všichni ostatní. Já bych mu pomáhal s novoročními projevy stylově i slohově.
Taťána le Moigne ředitelka českého zastoupení firmy Google
Je noblesní státník světového formátu s nadhledem, osobitým charakterem a skvělým smyslem pro humor. Má přesah daleko za hranice naší země, což je přesně to, co potřebujeme. Bude důstojným pokračovatelem tradic a hodnot, které v roli našich prezidentů zosobňovali Masaryk a Havel. A navíc, zavládne konečně dobrá nálada. A to vůbec není málo.
Tereza Brodská herečka
On je pro mne zosobnění slušnosti, odpovědnosti, velkorysosti, skromnosti, nadhledu a pokory. Člověk a politik, který se vždy staví k problémům čelem a jasně řekne svůj názor i bez ohledu na případnou ztrátu sympatií u některých skupin občanů. Nikdy neuhýbá. Neuhýbat a stát si za svým názorem je jedna z vlastností, které si u lidí vážím nejvíc.
Karel Schwarzenberg
Kníže, který v jedenácti letech musel opustit zemi a vrátil se až po roce 1989. Začal být aktivní ve veřejném politickém životě. Nejstarší kandidát. V prosinci oslavil 75 let a jako důkaz, že na funkci ještě má, ukazuje vyjádření lékaře o svém zdravotním stavu.
Pivo s Karlem. To je název jedné části jeho kampaně a ukazuje netradiční pojetí. Dělá si ze sebe legraci, hitem jsou trička, kde má na hlavě číro jako pankáč.
Havlův následovník. Jako nejvhodnějšího příštího prezidenta si ho přál i Václav Havel, jak se svěřil před svou smrtí.
Proč volit
Havlovec. Na Pražský hrad by přišel člověk, který vyznává podobné hodnoty jako první český prezident. Zahraniční renomé. Dobré kontakty a přehled v zahraniční politice zaručují dobrého reprezentanta země v cizině. Vtip a sebereflexe. Výkon funkce by nebral příliš majestátně a ceremoniálně, naopak lze čekat vtipné a kritické glosy.
Proč nevolit
Věk. V 75 letech je nejstarším kandidátem, takže nejčastější výhrada zní, zda by měl sílu plnit své sliby a hlídat politiky. Riziko ostudy. Pro někoho je výmluva „když se kecají blbosti, tak spím“ vtip, pro jiného riziko ostudy na zahraničních cestách. Vládní angažmá. Při některých korupčních skandálech měl místo pouhého vtipkování být razantní.
Mladá fronta DNES, 8. 1. 2012, rubrika: Volba prezidenta, str. 18
